Svět financí vyměnil za umění. Forex umí být štědrý, ale člověčinu nepocítíte, říká

Na VŠE jste vystudoval obor finance a pak obchodoval na burze. Proč jste nakonec tenhle svět opustil a dal se na umění?

Svět financí je zajímavý, ale pro mě byl až příliš syntetický. Úrokový diferenciál a finanční deriváty zkrátka postrádaly jistou „romantiku“, kterou pro život potřebuji. Umění mě provázelo již během studia a také z pohledu příjmu bylo od počátku méně rizikové ve srovnání s jakoukoliv burzou. Sehnat známému zajímavou sochu znamenalo někam se vydat, komunikovat, vidět nová místa a potkat lidi. Forex umí být štědrý, ale člověčinu nepocítíte.

Co bylo v počátcích nového podnikání nejtěžší?

V únoru 2013 jsem otevřel galerii na Žižkově a prezentaci jsem opřel o plastiky Olbrama Zoubka, což byla jediná cesta, jak neskončit hned ve ztrátě. Neměl jsem za zády nikoho z oboru, žádnou rodinnou sbírku. Těžké bylo tedy přesvědčit známé autory, aby dali svá díla do zcela neznámé galerie. Měl jsem však vizi, energii a uměl jsem vysvětlit myšlenku. Do roka jsem se stěhoval blíž k Vltavě.

Ještě stále, i po deseti letech, je byznys s uměním pro vás zajímavější než obchodování na burze?

Burzu s uměním těžko srovnávat. V zásadě jsou to oba zajímavé obory, ale pro zcela rozdílné povahy. Mně je umění bližší, i když po burze stále pokukuji zpovzdálí. Burza je umělé, na pixel přesné prostředí, kde vteřina rozhoduje o úspěchu. Je vhodná pro mozky preferující práci v IT.

Umění je o dlouhodobé tvorbě důvěry, sociální inteligenci a živé interakci. Nicméně, když se pohybujete v artovém klimatu a máte exaktní vzdělání, je to pro vás velká výhoda. Velmi to pomáhá s logikou cenotvorby, dokážete také výsledná čísla racionálně obhájit. V umění poznáte zajímavé lidi, nahlédnete do současnosti i historie všech uměleckých oborů. Když umíte profitovat na burze, je to analytický a lokální úspěch, zatímco když vystavíte kolekci světových umělců, zasáhnete celou společnost.

Změnilo umění také váš soukromý život?

Umění mě naučilo se jinak dívat na mezilidské vztahy či obchodní modely. Onu „změnu“ bych pak popsal jako silný osobní posun. Při této práci poznáváte spousty inteligentních lidí, máte možnost s nimi diskutovat a tím se rozvíjet, posouvat se kupředu. Po deseti letech v galerii vidím svět ve zcela nových souvislostech. S tím vším souvisí samozřejmě i soukromý život. Řekl bych, že umění prostě tříbí směr. Jsem dnes šťastně ženat.

Nemusíte být lepší, ale děláte to po svém, hledáte vlastní cestu. Lidi rádi sázejí na jistotu. To by mě nudilo.

Který artefakt jste prodal jako úplně první?

Byla to cínová plastika od Olbrama Zoubka. Vydělal jsem na ní tři tisíce ká čé a ještě teď si vzpomínám na ten pocit provinění z realizovaného zisku. Byl to ovšem počátek řetězové reakce.

Daniel Hamerník

Kecy o bohémství jsou na nic, musíte makat, říká o podnikání v umění Krajc

„Maluju každý den. Tak osm deset hodin. Chce to režim, systém a dobrou fyzičku,“ říká výtvarník Martin Krajc. Moc dobře ví, že aby uměním vydělal, musí se pořádně otáčet. V rozhovoru pro nové číslo Finmagu vypráví i o tom, zda někdy přemýšlel, že to vzdá a půjde se živit jinak.

Po několika letech jste také začal prodávat umění v USA. Jak se dařilo vaší galerii v Los Angeles?

Los Angeles není jednoduché místo k obchodu. Ti, co rádi plkají u piva o tom, „jaké by to bývalo bylo v USA“, nemají tušení, jak krutý je bezlimitní kapitalismus a jak brutální je myšlení založené pouze na penězích. Rok mi trvalo, než jsem se jakž takž naučil chápat, jak tamní trh a lidé „uvažují“. A pak mi došlo, že jsem to špatně načasoval. USA vyžaduje trvalou přítomnost, která vytvoří příležitost. Já jsem lítal tam a zpět – osmnáct hodin jedna cesta, devět hodin časový posun. Slovy klasika: „To by nevydržel ani svatej.“ Tak někdy příště.

Původně jste se zaměřoval na současné české umění, dnes máte v galerii vystaveny i práce Chagalla či Renoira. V tomto směru jste vlastně mezi českými galeristy výjimkou. Jste odvážnější?

V tom tkví pointa – dělat věci trochu jinak. Nemusíte být lepší, ale děláte to po svém, hledáte vlastní cestu. Lidi rádi sázejí na jistotu. To by mě nudilo. Aby se trh posunul, musí přijít impulz a hybná síla. V našem případě je to snaha přiblížit evropskou uměleckou scénu českému trhu. Proč musíme stále jezdit do Paříže či Londýna, abychom viděli Renoira, Chagalla, Modiglianiho? Mnoho českých malířů zná také Nicka Alma a možná se tvorbou tohoto švédského umělce inspiruje, tak proč nepořídit několik jeho obrazů a nevystavit je v Revoluční 17 jako studijní materiál? Nebo zkrátka proto, aby Češi mohli vnímat umění v evropských souvislostech…

Není sázka na světová jména riskantní? Je v Česku už finančně silná klientela pro takové obchody?

Podívejte se do aukčních výsledků roku 2022. Jeden z lokálních autorů se prodal za pět milionů eur. Za stejné peníze dovezu třeba zákazníkovi četně publikovaný a vystavovaný obraz od Renoira, Chagalla, Matisse, Picassa. Peníze v Česku nejsou problém. Ten se skrývá v uvažování, sběratelé jsou často až příliš zaměření na tuzemskou tvorbu. My se jim snažíme Evropu přiblížit.

Když za dobré peníze koupíte malý olej od Chagalla, nemůžete udělat chybu. Stejně tak doporučím kresbu od Kupky.

Které artefakty se u vás teď nejlépe prodávají?

Náš obchod funguje ve vlnách. Jsou období více nakloněná plastice, jindy obrazu. Stejně tak je to s autory. Trh s uměním trpí obrovskou nahodilostí. Má to svá rizika i krásu.

Tak se zeptám jinak… Které autory a artefakty byste dnes doporučil jako zaručeně dobrou investici?

A já opáčím protiotázkou: Jaký rozpočet si zákazník zvolil pro nákup umění? A chce se na artefakt často dívat, anebo jej chce jen vlastnit? To hraje důležitou roli. Za stejný peníz pořídíte totiž velký olej na plátně od současníka jako kresbičku od nežijící legendy.

Řekněme, že se vás ptá konzervativní investor.

Když za dobré peníze koupíte malý olej od Chagalla, nemůžete udělat chybu. Stejně tak doporučím kresbu od Kupky. Konzervativní investor nebude chtít díla současných autorů, doporučím mu se tedy zaměřit na historické kresby a oleje, a to v závislosti na jeho možnostech. Projeví-li však zájem i o žijící autory, osobně mu poradím, ať se nenechá zmást uměle vytvořenými značkami a soustředí se na kvalitní tvorbu, v níž se propojuje estetika s myšlenkou a řemeslem. I taková díla máme v portfoliu. 

Text vznikl ve spolupráci s Knupp Gallery jako součást velkého tématu tištěného Finmagu Umění je byznys, byznys je umění. Vedle tohoto rozhovoru přináší velkou analýzu současného trhu s uměním, dívá se na roli AI v umělecké branži a rozebírá řadu dalších aspektů tohoto netradičního podnikání.

Myslete na nás, až zas půjdete kolem trafiky!

Finmag.cz

Kam dál? Tištěný Finmag na webu:

• Základ byrokracie. Jak vznikl kopírák a proč se ho soudruzi drželi zuby nehty?
• Obsazuje seriály i filmy. Casting je víc než jen výběr herců, říká podnikatelka
• Žlutá střela se zenovou aurou. Tenhle Lexus zosobňuje sny o Japonsku
• Být první nestačí. Tyhle „cool“ vynálezy ukázaly cestu k fatálnímu neúspěchu
• Vinař Fabig otevřeně o kolapsu i byznysu. Tělo mě vypnulo, popisuje

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag