V roce 2002 Národní vědecká nadace (NSF) Spojených států publikovala strategický materiál pod názvem Sbližování technologií s cílem zlepšit lidskou výkonnost.
Podle tohoto materiálu by mělo dojít do deseti až dvaceti let, což je vlastně dnes, „k zásadním změnám v lidské evoluci“. A to díky intenzivnímu propojení nanotechnologií, biotechnologií (včetně genetického inženýrství), informačních technologií a kognitivní neurovědy.
Podle NSF bude brzy možné „zavést do mozku různé implantáty, senzory a další nanotechnologie“.
Vědci z NSF ve strategii uvádějí, že „pokud to kognitivní vědci mohou vymyslet, lidé z nano oboru to jsou schopni zkonstruovat, odborníci na bio zrealizovat a IT specialisté monitorovat a řídit.“
Analyzovali jsme některé pokroky vědců v těchto vědních oborech posledních dvaceti let a zjistili jsme, že se vize NSF skutečně naplňuje. Velmi známý je výzkum společnosti Neuralink Elona Muska, která letos obdržela povolení od amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) testovat implantáty přímo v mozku člověka.
Níže nabízíme přehled několika dalších výzkumů a studií, které využívají mnohem pokročilejší technologie než Neuralink, a to v mikroskopickém měřítku miliardtiny metru (nano).
Vědci na dálku komunikují s nanoboty v buňkách
Americký profesor chemie Charles Lieber v roce 2011 zkonstruoval pomocí nano drátků tranzistor o velikosti viru, který pronikl do buněk laboratorních myší bez toho, aby je poškodil.
Testy ukázaly, že by se tento nano přístroj mohl používat například k měření aktivit neuronů, srdečních buněk a svalových vláken, ale také k měření dvou rozdílných signálů uvnitř buňky ve stejný okamžik.
A jelikož tranzistor umožňuje také elektrické impulzy, může se stát jakousi hybridní biologicko-digitální počítačovou jednotkou, která zpracovává informace z okolí.
Lieber v rozhovoru pro harvardský časopis vysvětluje: „Vypadá to, že když člověk vytvoří strukturu o velikosti viru nebo bakterie, může se chovat stejně jako struktury biologické. Tím je digitální elektronika opravdu mocná a může řídit naše každodenní životy.“
Slova Liebera potvrdil výzkum Rockefellerovy univerzity o pár let později. Řekli si, proč nezkusit ovládat proteiny v těle podobným způsobem, jakým ovládáme nanoboty. Vyhnuli se vkládání nanobotů do buňky a začali ovlivňovat proteiny pomocí frekvencí nebo magnetickým polem.
„Vzdáleně řídit biologické cíle u živých organismů. A to bez drátů, implantátů či léků,“ údajně dokázal tým výzkumníků na Rockefellerově univerzitě a Polytechnickém institutu Rensselaera, který vyvinul v roce 2014 systém, jenž jim takovou kontrolu umožňoval.
Při těchto testech výzkumníci vystavili běžně vyskytující se proteiny ferritinu radiovým frekvencím nebo magnetickému poli a na dálku aktivovali zacílené buňky.
Elektromagnetické vlny byly schopny aktivovat buňky vytvářející inzulín u testovaných myší s cílem snížit hladinu cukru v jejich krvi. Proteiny se podle vědců totiž mohou chovat podobně jako nanoboti. Na „pokyn“ vědců začaly buňky vytvářet inzulín.
Podle expertů bude brzy možné ovlivňovat mozek člověka na dálku
„Do organismu nemusíte zavést nic – žádné dráty, systémy světel – geny jsou aktivovány skrze genetickou terapii. Stačí, když budete mít na sobě nějaký přístroj, který bude do určité části těla vyzařovat magnetické pole,“ tvrdí Jonathan S. Dordick, profesor chemického a biologického inženýrství na Rensselaeru. „Můžeme tím léčit mnoho chorob, například neurodegenerativní nemoci. Překonali jsme dnes všechna omezení.“
Onou „genetickou terapií“ myslí profesor Dordick právě přímé ozařování proteinů bez využití jakýchkoliv nanobotů.
Projekt obou institucí (Rockefellerovy univerzity a Polytechnického institutu Rensselaera) byl natolik úspěšný, že výzkumníci obdrželi další grant, aby prozkoumali, jestli bude možné s využitím podobného systému „vypnout či zapnout neurony v mozku“.
Ovládání mozku pomocí magnetogenetiky
Že takovéto výzkumy za účelem ovládání mozku nejsou ojedinělé, potvrdili v roce 2016 další vědci z Virginské univerzity v Charlottesville.
Díky vědeckému pokroku v oblasti magnetogenetiky byli schopni vložit do genomu viru genetickou sekvenci Magneto DNA, která reagovala na magnetické pole.
Tento vir pak během jednom z experimentů vpravili do myší a v druhém do rybích larev. U myší vědci záměrně vyvolali pozitivní nervovou aktivitu, u rybích larev naopak nervovou aktivitu negativní.
U myší se jim podařilo spustit v mozkových neuronech tvorbu dopaminu – hormonu štěstí. Rybí larvy naopak projevovaly chování typické při reakci na stres.
„Experti z těchto a dalších výzkumů usuzují, že by bylo možné na dálku ovlivňovat mozkové neurony a řídit jejich složité chování,“ cituje ve výzkumné analýze britský deník The Guardian.
Do podobných výzkumů jsou zapojeny armády
Například americká vojenská agentura pro výzkum pokročilých obranných systémů (zkráceně DARPA) v rámci projektu BRainSTORMS zkoumá, jestli nanočástice vpravené do mozku vojáků umožní bezdrátovou komunikaci mezi vojenskými systémy a mozky těchto vojáků.
Komunikace by měla probíhat bez jakékoli další vojenské techniky, jen pomocí jejich myšlenek. Pokud by byl tento armádní výzkum úspěšný, možnosti ovládání mozku člověka by se nadále prohloubily. A spolu s tím samozřejmě vzniká i možnost zneužití takové technologie.
Na jedné straně jsou nanotechnologie schopny vytvořit takřka „super“ mozek, na straně druhé mohou z mozku udělat „prázdnou nádobu“.
Oceňovaný americký profesor působící na univerzitě v Georgetownu a člen poradního panelu agentury DARPA, James Giordano, v přednáškách a rozhovorech (například zde 10min30s – 11min30s) popisuje možnosti rozptýlení nanočástic ve formě aerosolů nad specifickým cílem. A to například pomocí dronů.
Nanočástice by prý byly schopny proniknout mozek vojáka nepřátelského vojska, narušit jeho chování či ho naprosto zničit.
Giordano tvrdí, že se výzkumy podobných aplikací nanotechnologií pro vojenské účely velmi rychle vyvíjejí a možnosti jejich zneužití „jsou obrovské“.
Vědecký pokrok ve službách koho?
Neurovědec z Harvardovy univerzity Steve Ramirez nazval výzkum magnetogenetiky a vkládání Magneto DNA doslova „badass“. Což by se zdvořile dalo přeložit jako „šílený průlom“ či také „šílený průser“. Protože dle jeho vyjádření „celý tento systém je založený jen na komponentu prostého viru. Zvířata se mohou volně pohybovat bez toho, aby došlo k narušení tohoto systému“.
Tento systém může být za určitých okolností skvělým vynálezem. V nesprávných rukou však opravdovou hrozbou. Tyto vynálezy totiž nemusí sloužit jen pro dobro lidstva, ale mohou být zneužity například k vojenským či jiným účelům.
Všechny výše uvedené výzkumy a technologie založené na synergii různých vědních oborů samozřejmě mohou vést ku prospěchu společnosti. Pokud slouží pro civilní účely, respektují lidská práva a nejsou zneužité armádami, zkorumpovanými či autoritářskými vládami – nebo vědci, jednotlivci či skupinami s postranními úmysly.
Ohledně zneužití moderních technologií jako biologických zbraní varoval například minulý rok na bezpečnostní konferenci Aspen Institutu americký kongresman Jason Crow. (pozn.: jeho řeč začíná od 15min10s)
„Vyvíjí se biologické zbraně a vlastně již existují takové, které mohou být zacíleny na DNA určité skupiny lidí nebo konkrétního člověka. A přitom se dnes neustále snižuje ochrana soukromí lidí a komerčních dat,“ uvedl Crow. „DNA jsou často ve vlastnictví komerčních firem a mohou se prodat dalším subjektům, jen tak bez patřičné ochrany. Regulace těchto praktik je nedostatečná.“
Nanotechnologie v rukou totalitní Číny
Existuje podle americké armády podezření, že čínská společnost BGI, která se zaměřuje na prenatální testy, sbírá genetická data milionů žen z celého světa, včetně České republiky, a sdílí je s čínskou armádou.
„Co víme, že nějakým způsobem funguje, je tvorba poměrně rozsáhlé databáze genetických informací, které společnost sbírá všude po světě,“ tvrdí sinolog Filip Jirouš.
K čemu se taková data mohou v totalitních režimech použít? Podle deníku The New York Times například čínská policie údajně shromažďuje data milionů chlapců a mužů s cílem „bojovat proti kriminalitě“.
Může se ale stát, že tato genetická mapa bude totalitním režimem zneužita i proti nepohodlným aktivistům a disidentům. Tamější sofistikovaná monitorovací síť kamer, systémů na rozpoznání obličejů a umělé inteligence pak může pomocí genetického materiálu velmi jednoduše vysledovat nejen konkrétní osobu, ale i její příbuzné.
„To, že mohou úřady zjistit, kdo je s kým příbuzný, jim dává možnost trestat celé rodiny za postoje jediné osoby, bude to mít výrazný vliv na společnost jako takovou,“ uvádí Maya Wangová z organizace Human Rights Watch.
