Fotografuje stoleté, kteří přežili holokaust: Spojuje je nejen to tragické, ale i silná vůle žít
Český fotograf Jindřich Buxbaum už téměř deset let portrétuje lidi, které během druhé světové války chtěli zavraždit nacisté‚ ale oni holokaust přežili a dožili se sta let. „Čtou, luští křížovky, v těch sto letech stále něco dělají. Vždy na sobě pracovali a nikdy nerezignovali. Jsou to bojovníci. Jejich odhodlání je vidět i v jejich tvářích,“ popisuje v rozhovoru.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:
- Jak Jindřicha Buxbauma napadlo fotografovat stoleté přeživší holokaustu?
- Co přeživší holokaustu spojuje?
- V čem je pro ně dnešní doba složitá?
- Z jakého důvodu zůstávali přeživší v Československu i přes antisemitismus, který společně s válkou neskončil?
- Proč u sebe jeden z přeživších minulý rok po vypuknutí války ubytoval tři ukrajinské rodiny?
Portrétujete lidi, kteří přežili holokaust a dovršili svých sto let. Jak vznikla tato myšlenka?
Před pár lety jsem se spřátelil s panem doktorem Gustavem Singerem, v té době mu bylo 97 let. Pravidelně jsme si spolu telefonovali a často jsem ho navštěvoval. Když mu bylo 98 let, nešťastně spadl a zlomil si krček kyčle.
Myslel jsem si, že to pro něj bude fatální záležitost, ale on se z toho dostal. Krátce poté, co se vyléčil, vyjádřil touhu začít fotografovat na digitální fotoaparát. Vydali jsme se do obchodu spolu – on o hůlce a metrem.
„Prosím vás, kolik let je tomu pánovi?“ ptal se tehdy nevěřícně prodavač. „Je mu 99 let,“ odpověděl jsem.
„Narodil jsem se v roce 1914. Pamatuji si ještě císaře Františka Josefa, jak jezdil kočárem po Mariahilfer Straße a s maminkou jsme mu tehdy mávali,“ uzavřel pan Singer. Zanedlouho jsme se potkali na jeho oslavě stovky, kde si ještě zatancoval.
Pana Singera jsem osobně znala. Vždy se mi líbilo jeho životní krédo: Nikdy nepřestat začínat znovu…
O tom mluví nakonec i celý jeho příběh. On pocházel z rakouského Grazu, byl jediným synem svých rodičů. Když přišel nacistický anschluss Rakouska, utekli do Prahy. Oženil se, vzal si ženu židovského vyznání. A poté co Hitler rozbil Československo, utekli do Polska, kde se zúčastnil bojů proti Němcům.
Rodiče s ním odejít nechtěli, zůstali v Praze. Později je odvlekli do Osvětimi, kde je zavraždili. Když obsadili Polsko – z jedné strany Němci, z druhé strany Rusové –, pan Singer utekl přes Jugoslávii do Sovětského svazu. V Jugoslávii měli s manželkou dítě, ale zemřelo jim, proto ho museli pohřbít někde v horách.
V Sovětském svazu vstoupil do Svobodovy armády, kde byl lékařem, a bojoval od Buzuluku až po Prahu. Říkal jsem si, že je to neuvěřitelné, co
