Na ledě jste horká hlava. Musíte se v debatách se sudími krotit?
Tak krotit... Jde o to, jaká debata je. Když potřebujete jen zpětnou vazbu, je to něco jiného, než když řešíte něco vážnějšího. A pokud se ptáte, zda mě céčko zklidní, tak budu pořád stejný. (usmívá se)
Céčko dědíte po Krenželokovi či Výtiskovi. Oba jste zažil i v Liberci. Máte v čem navazovat?
Já měl za osm, devět let, co jsem v lize, spoustu výborných kapitánů. Ať to byl Honza Výtisk, Lukáš Krenželok, Roman Polák nebo Branko Radivojevič. Učil jsem se od nich každý den. Viděl jsem, jak se chovají v kabině, poznal jsem je i jako kamarády. Jo, měl jsem dobré učitele.
Zapadává to do sebe, věří ve Vítkovicích. Chtějí bojovat o finále |
Teď vedete kosmopolitní tým. Není to problém?
Musíte holt pořád mluvit dvěma jazyky. Nejdřív česky, pak v angličtině. Přitom pořád není čas, ještě funíte po třetině a k tomu musíte mluvit pěti jazyky... (směje se) Ale všichni víme, co máme dělat. Jsme profesionálové, víme, co se po nás chce. Je to normální bavit se anglicky. Je to tak zaběhlá věc, že už to musíme umět všichni.
Na jaře jste vypadli v sedmém zápase semifinále. Řešili jste v kabině, co pak vyšlo najevo ohledně dopingu soupeře?
Řešili jsme to, samozřejmě. Není zklamání, že jsme vypadli, zklamání je jak. Minulá sezona je za námi, ale některé věci pořád bolí. Představte si, že byste ve čtyřiceti letech dřeli jako kůň, tělo vás bolí až tak, že si to neumím představit, jak to ti starší borci dokázali, a najednou zjistíte, že vám utekla medaile nebo boj o titul jenom kvůli tomu, že někdo jde za hranu morálních zásad, fair play a tak dále.
Kluby naplánovaly konferenci týkající se podpůrných prostředků. Jak to řešíte v klubu?
Není co řešit. Každý jsme profesionál, a když něco nevím, zeptejte se fyzioterapeuta nebo doktora, on vám to řekne hned. Oni to vědí. Ti frajeři jsou na to vystudovaní, vědí, co mají dělat.
