V patnácti ještě běhal v české kotlině, o třicet let později se stal členem Německého spolkového sněmu. Mnoho lidí jeho názorům fandí, mnoha jsou trnem v oku. Ostatně stejně jako strana, kterou Petr Bystroň v Bundestagu zastupuje, tedy Alternativa pro Německo (AfD).
Vystudoval jste Školu veřejné politiky v Mnichově, jste bavorským zemským předsedou strany AfD a druhé volební období poslancem v Německém spolkovém sněmu. Plánoval jste už za studií stát se politikem na plný úvazek?
Vůbec ne. Ve dvaceti letech jsme s kamarádem založili firmu. Zároveň jsem chtěl mít vysokoškolské vzdělání. Pro politologii jsem se rozhodl jen proto, že jsem se domníval, že se to dá zvládnout levou zadní, pokud budu denně číst noviny. Nakonec to tak jednoduché nebylo. Na zmíněné vysoké škole ale studovalo hodně lidí, kteří jsou dnes ve špičkové politice. Hlavně z konzervativní CSU – bývalý generální sekretář strany, poslanci Německého spolkového sněmu i zemského parlamentu. Byl jsem sedm let členem liberální FDP, ale žádnou velkou politickou kariéru jsem si neplánoval. To přišlo spontánně se vznikem Alternativy pro Německo. Do nově zakládané strany v roce 2013 vstoupilo během pár týdnů několik desítek tisíc lidí, polovina z nich předtím v žádné jiné nebyla. Všechny nás štvalo, že politika neřeší problémy, které nás pálí. Tak jsme to vzali do vlastních rukou.
Takže politika vás přitahovala...
Byl jsem velmi politický člověk už od mládí. Ve třinácti jsem s kamarády založil v tehdy ještě komunistickém Československu skautský oddíl. Byl to protest proti komunistickému Pionýru a byl z toho samozřejmě velký průšvih. O dva roky později mě policisté chytili při distribuci kazet se zakázanými písničkami Karla Kryla a Jarka Nohavici a zatkli mě. K oběma činům mě motivovala touha po svobodě. Nesnáším nesvobodu v jakékoli formě.
Nikdy v porevoluční době jste neuvažoval o návratu do Česka? Sledujete politickou situaci u nás?
Jsem jedno z tzv. Husákových dětí a samozřejmě sleduji, co se děje v Česku, ale i na Slovensku, protože polovina mé rodiny je ze Slovenska. Manželka pochází z Česka, takže tam jezdíme poměrně často soukromě. A od té doby, co jsem předsedou parlamentní skupiny pro Česko, Slovensko a Maďarsko, vlastně i služebně.
Co považujete za svůj největší úspěch v politice?
Nijak si nelibuji v bilancování, ale když se ptáte... Myslím, že být zvolen jakožto uprchlík v první generaci za předsedu konzervativní strany v Bavorsku, pak ještě dvakrát za sebou do Bundestagu a tam být zahraničněpolitickým mluvčím strany je celkem slušný úspěch, ne?
Jaká panuje v německé společnosti aktuálně nálada?
Blbá. A s každým dnem horší. Není divu, když vláda dělá jednu věc za druhou proti vůli většiny obyvatel. Lidem je i citelně hůře. Inflace roste, kupní síla klesá, problémy spojené s miliony migrantů jsou na denním pořádku. Vezměte jen nárůst kriminality nebo napjatou situaci na trhu s byty. Vše se to ostatně zrcadlí ve statistice – ročně opouští Německo více než 200 000 Němců, tahounů společnosti, dobře vzdělaných lidí. Odcházejí do USA, Švýcarska, Rakouska.
Členem AfD jste od jejích počátků. Bývá označována za populistickou, pravicovou, dokonce krajně pravicovou. Jak taková označení vnímáte „zevnitř“ strany?
No jasně. Myslíte, že xenofobové a homofobové by si zvolili v tajných volbách Čecha Bystroně za předsedu v Bavorsku a lesbičku Weidel za předsedkyni v celém Německu? My jsme tvrdá opozice, která starým stranám bere čím dál více hlasů. A ony se brání. Vzhledem k tomu, že bodujeme kritikou jejich chyb, nepouštějí se s námi do věcných diskusí. V nich totiž prohrávají. Raději nás očerňují, kde a jak mohou. Jak ale ukazují volební výsledky, po deseti letech už jim tato strategie příliš nefunguje. Podle nejnovějších průzkumů jsme druhou nejsilnější stranou, máme víc hlasů než každá z těch tří vládních. Jsme nejúspěšnější nově založená německá strana od druhé světové války.
Jak si vysvětlujete, že vaše strana se těší větší popularitě spíše na území bývalé NDR?
To je velmi jednoduché. Ti lidé tam si už jednu diktaturu zažili a nechtějí do ní sklouznout znova. Velmi dobře chápou naši kritiku současného drastického potlačování osobních svobod občanů a hlavně umí rozpoznávat propagandu vládních stran. Ze stejného důvodu nás ostatně volí i hodně Poláků, Čechů a jiných emigrantů s německým občanstvím.
Euroskepticismus, národní konzervatismus a nacionalismus jsou ideologie, z nichž politika AfD vychází. Kde jako euroskeptik vidíte Evropu – případně EU – v příštích letech?
Já bych neřekl nacionalismus, ale spíše zdravý patriotismus, což znamená lásku k vlasti. Myslím, že to by měl být základ všech jednání mezi státy i na úrovni EU. My Evropané máme být na co hrdí, ať už jsme Češi, Němci, Francouzi nebo Poláci. Náš kontinent byl kolébkou filozofie, vědy, umění, máme skvělou tradici římského práva. Dali jsme světu nejen křesťanství, ale i myšlenkový proud osvícení a svobody jednotlivce. To jsou hodnoty, na kterých by měla stát Unie. A každá ze zemí EU má politiky, kteří tyto hodnoty zastávají – Václav Klaus, Marine Le Pen, Nigel Farage, Viktor Orbán a další. Napsal jsem o tom knihu. Její titul zní: Make Europe Great Again. To je náš společný politický program.
Jak se díváte na kontroverzní výroky, které jsou s některými představiteli AfD spojovány, třeba slova bývalé spolupředsedkyně Frauke Petry o střílení na hranicích nebo prohlášení Björna Höckeho na adresu berlínského Památníku holocaustu?
Ty výroky samy o sobě nebyly nijak kontroverzní. Frauke Petry pouze uvedla, že pohraničník má chránit hranice tak, jak to stanovuje zákon. Doslova řekla: „Já to nechci, ten pohraničník to nechce, ale když to jinak nejde, tak musí použit i zbraň, tak, jak to stanovuje zákon.“ Média z toho pak udělala titulek: „Frauke Petry chce střílet na uprchlíky.“ U Höckeho to bylo podobně. Ale to jsme už zase u toho vědomého očerňování. Pěkné na tom je, že už to nefunguje. Za poslední roky, ve kterých jsme jako jediná strana bojovali za svobody občanů proti často protiústavním vládním opatřením v době covidové krize, to prohlédly statisíce občanů. Dnes nás volí bývalí příznivci zelených i komunistů, protože pochopili, že politické spektrum už dávno není rozdělené na pravici a levici, ale na globalisty a populisty. My jsme ti jediní, kdo jsou tady ještě pro populus, tzn. pro lidi. A proto už nás chce volit více než 21 procent. A ještě důležitější je jiné číslo: Téměř 50 procent Němců prý si dovede představit, že nás jednou bude volit. To je dobrá perspektiva, ne?
CV BOX
Petr Bystroň (narodil se 30. listopadu 1972 v Olomouci) je zahraničněpolitickým mluvčím strany Alternative für Deutschland (Alternativa pro Německo) v Bundestagu a od roku 2015 zemským předsedou strany v Bavorsku. Je rovněž předsedou Parlamentní skupiny Bundestagu pro Česko, Slovensko a Maďarsko a členem Rady Evropy ve Štrasburku.
Do Německa emigroval s rodiči z tehdejšího Československa v roce 1987 ve svých 16 letech.
Vystudoval ekonomii a mezinárodní vztahy na Vysoké škole politické a Ludwig-Maximilian-Universität v Mnichově. Už při studiích založil reklamní agenturu s mezinárodním přesahem, kterou po deseti letech úspěšně prodal akciové společnosti.
Sedm let byl členem FDP, od roku 2013 je členem a v posledních letech čelním představitelem strany Alternative für Deutschland.
Kromě politiky se zabývá i poradenstvím obchodním společnostem.
Je autorem řady publikací, mezi které patří knihy „25 Years after the Wall“ (vydané Univerzitou v Ženevě), nebo „MEGA - Make Europe Great Again“.
Je ženatý s diplomatkou českého původu, má dvě děti, žije střídavě v Berlíně a Mnichově.
Se spolupředsedkyní AfD Alicí Weidel
reklama
