„Vzhledem k naplněnosti zásobníků nehrozí, že bychom tuto zimu museli plyn zdražit,“ vysvětluje Baleka, který se stal šéfem městské firmy minulý týden.
Pražská plynárenská se rozhodla ještě naposledy před začátkem topné sezony zlevnit plyn. Kolik vaši zákazníci ušetří?
K prvnímu září jsme se rozhodli letos již potřetí zlevnit plyn, a to o 16 procent oproti té předchozí výši. Naše ceny ze standardního ceníku jsou tak nyní až o 44 procent pod stanoveným vládním stropem. Myslím, že v tuto chvíli jsme nejlevnější dodavatel plynu na trhu, jelikož ta cena je 1 379 korun za megawatthodinu.
Jakou úsporu toto snížení znamená pro průměrnou pražskou domácnost?
Domácnost se základním ceníkem a malou roční spotřebou kolem čtyř megawatthodin, která využívá plyn jen na vaření a ohřev vody, ušetří ročně asi 1 450 korun oproti předchozím cenám a 4 600 oproti cenovému stropu. V případě bytu s větší spotřebou, kde se plynem i topí, jsou to 4 000 a pak 12 600 korun úspory. Nicméně, co se týká domácností, platí momentálně všichni zákazníci Pražské plynárenské ceny pod vládním stropem.
Ceny v loňském roce šly naopak výrazně nahoru. Mohl byste porovnat současných 1 379 korun s cenami před energetickou krizí?
Před válkou na Ukrajině stála megawatthodina něco málo pod tisíc korun. Předně si je potřeba uvědomit, jaká byla inflace. V mezidobí klesla hodnota peněz o čtvrtinu, a když k tomu připočteme toto znehodnocení, tak jsme na nějakých 1 200 až 1 300 korunách. A to už je současným cenám dost blízko.
Jedná se do konce roku o konečné ceny?
Před topnou sezonou je to poslední zlevnění, ale my počítáme s tím, že lze ještě zlevňovat. Nevíme ještě, zda to bude třeba od příštího roku nebo ještě letos, ale naprosto jisté je, že přes topnou sezonu ceny nezvýšíme.
Novým šéfem Pražské plynárenské je Ludvík Baleka, nahradil Pacovského |
Je nějaká šance, že se ceny ještě někdy vrátí do stavu před krizí?
Je potřeba si uvědomit, že ty ceny před krizí byly mimořádně nízké. Další dva až tři roky trh určitě nemá šanci se na ně znovu dostat, jestli se tam vůbec někdy dostane. Pokud by nějaká šance byla, musela by skončit válka na Ukrajině, a to tím, že Ukrajinci získají území Krymu a pobřeží, kde začnou těžit a vyvážet do Evropy zemní plyn. Před válkou se zde našla velká naleziště. Budovaní takové infrastruktury ale trvá roky a navíc se to musí dělat v době míru.
Loni panovaly velké obavy, zda bude plynu dostatek. Jak jsou na tom v tuto chvíli zásobníky?
Před krizí byly zásobníky naplněné výrazně více než teď. Důvodem mimo jiné bylo, že ruský Gazprom si některé pronajal a úmyslně je nenaplnil. Myslím si, že to plánoval dopředu a chtěl to využít k vydírání Evropy. Co se týče evropských zásobníků, jsou naplněné skoro z 93 procent a v České republice jsou naplněné dokonce více než z 94 procent, což jsou na tuto roční dobu historická maxima. Splnili jsme tak povinnost danou nařízením Evropské unie, abychom k začátku listopadu měli alespoň 90 procent.
Jakým plynem se teď zásobníky plní?
Samozřejmě už to není plyn z východu. Fyzicky ten plyn proudí z nových LNG terminálů nebo se jedná o norský plyn.
V průběhu srpna se často mluvilo o hrozbě stávky v australském závodě na výrobu zkapalněného zemního plynu. Kvůli těmto zprávám došlo ke zdražení plynu v Evropě. Nakolik je současný mechanismus dodávek k nám křehký, když ho může ovlivnit i takováto událost na druhém konci světa?
Rozhodně se nedá říct, že by byl křehčí než v době bývalých pořádků. Evropa byla v minulosti navázaná na jediného dodavatele. Teď je to mnohem více rozrůzněné. Můžeme brát plyn třeba z Ameriky nebo z Kataru. Když se podíváme na námořní mapy, tak před 15 lety existovaly pro transport plynu pouhé tři trasy a nyní je to spleť čar přes celou zeměkouli. Co se týče toho konkrétního případu v Austrálii, před příchodem informací o možné stávce se ceny na trhu pohybovaly na 50 eurech za megawatthodinu. Vlivem obav ze stávky ale ceny popolezly jen o pouhých šest eur. Ta citlivost je tam tedy mnohem menší, když si uvědomíme, že vinou války na Ukrajině a různých zpráv o Gazprom, cena na trhu skákala o desítky korun a nakonec ze 30 eur v roce 2021 dosáhla o rok později na více než 300 eur. Případ australské stávky vidím jen jako takovou hru prodejců, kteří potřebují nakrmit trh nějakými informacemi, které vytlačí ceny nahoru.
Vracím se do pivovarů, řekl v Rozstřelu exšéf Pražské plynárenské Pacovský |
Nehrozí tedy, že by prodejci uměle tlačili ceny nahoru, když je ruský plyn tabu?
Díky tomu, že máme těch zdrojů víc, tak možnost ovlivňování je velmi nízká. Trh a konkurence si to řídí sama. Navíc si můžeme do značné míry korigovat, kdy a v jakém množství budeme plyn vtláčet do zásobníků. Takže když například dojde k odstávce norské těžby, tak můžeme chvíli počkat, než ceny znovu klesnou.
Máte nějakou predikci, jak se bude trh vyvíjet tuto zimu?
Vždycky se může něco stát, co celým trhem otřese. Hodně to závisí také na Číně, kde momentálně stagnuje ekonomika. Rusko totiž část plynu, který dříve proudil do Evropy, posílá do Číny, která ho pak nemusí v takové míře poptávat na trhu. Takže Evropa pak nakupuje plyn, který měl původně putovat tam. Kdyby se ale čínská ekonomika více rozjela, zvýší se i jejich poptávka po plynu, a to se může na trhu projevit. Šok jako v loňském roce by nás nicméně už čekat neměl. Zdražování zákazníkům teď navíc nehrozí i díky plným zásobníkům.
Pražská plynárenská si před minulou topnou sezonou vzala na nákup plynu půjčku od hlavního města. Letos se již obejdete bez pomoci?
S magistrátem jsme vyjednali půjčku až do dvou miliard, nakonec jsme si ale půjčili pouze čtvrtinu z toho, kterou jsme už v květnu městu vrátili. Letos se nám daří všechno financovat z vlastních peněz a tuto sezonu určitě nebudeme žádnou půjčku potřebovat, protože máme nakoupeno. Loňský rok byl extrémní, stejně jako ceny a celosvětově byly také velmi ostražité všechny banky.
