Víkendový program Masaryk Racing Days na okruhu nesoucím taktéž jméno československého prezidenta okořenili organizátoři už tradiční spoluprací. Tým Top Speed kolem rakouského pilota a organizátora závodů BOSS GP Ingo Gerstla přivezl ukázat parádní kousky a pár z nich také provětral po okruhu během patnáctiminutových ukázek.
„A ten zvuk se nikdy neomrzí. Spolupráci s Ingem držíme už sedm let, a přesto když šlápne na krk své formuli, tak se mi pokaždé radostí zježí chlupy,“ poznamená trefně mluvčí brněnského okruhu Petr Boháč.
Rakušan Ingo Gerstl s Toro Rosso STR1 je držitelem rekordu Masarykova okruhu. Byť o víkendu nezávodil, opět se postaral o skvělou zábavu.
Jak je motorsport krásný a funguje v každé době, dokazoval staříček Wolf WR8, kterého v šampionátu nejlepších formulí světa roku 1979 sedlal pozdější vítěz Keke Rosberg. Tehdy nespolehlivý vůz najezdil o víkendu možná nejvíc metrů a mnohem mladším plechovým kolegům dokázal zdatně sekundovat. Hlavní šou ale obstaral Gerstl se svým Toro Rosso, což je osvědčená kombinace, stále držící traťový rekord z roku 2017 v hodnotě 1:36:065.
Bolístka Brna? Asfalt
Ten podle Gerstla ještě nějakou chvíli asi vydrží. „Abych ho mohl pokořit, musela by se sejít spousta okolností,“ vysvětluje 56letý chlapík ze Salcburku s tím, že závisí nejen na počasí, ale také třeba na dostupnosti pneumatik. S těmi je potíž i na takovéto přehlídkové jízdě, neboť závodní gumy pro monoposty formule 1 se po každém závodu musí zničit. „Ale není to tak těžké. Normálně zavoláte do Pirelli a koupíte nové, mimo závodní program. Musíte je ale pak vrátit,“ vysvětluje zakladatel série BOSS GP.
Vzápětí vytahuje hlavní faktor. „Bylo by zřejmě nutné vyměnit asfalt ve třech nebo čtyřech zatáčkách,“ povzdechne si učitel několika jezdců F1. Těm by se podle něj v Brně potom líbilo. „Trať má krásný profil a rytmus. Necítím se tu za volantem ve stresu. Navíc je okruh za městem, takže tu nevadí hluk motorů,“ rozmýšlí Gerstl.
Masaryk Racing Days v Brně.
Díky dlouhodobé spolupráci se stájí Red Bull Racing, potažmo s jeho druhým týmem Toro Rosso umí Gerstl na okruh přivézt i další zajímavé kousky. Jen v garáži zůstal možná největší poklad. Červené žihadlo Ferrari F310B z roku 1997, ve kterém Michael Schumacher ovládl pět velkých cen a do posledního závodu bojoval o svůj třetí titul mistra světa. Tento vůz je až příliš cennou hračkou, do které by se navíc nasoukal jen málokdo. Uzoučké „tunely“ pro nohy vedoucí k pedálům naživo překvapí i pravidelné fanoušky F1.
Stejně tak se na trať nepodíval ani další vítězný monopost Toro Rosso STR3, který dovezl dalšího mistra světa Sebastiana Vettela k prvnímu životnímu vítězství v Itálii v roce 2008.
Po asfaltu se naopak proháněly formule kategorie GP2, které by však většina lidí identifikovala jako zástupce královské F1, neboť je jejich majitelé přelakovali do barev vrcholných kolegů. Vůz Dallara GP2 překabátěný do barev stáje Williams/BMW F1 dokonce při druhé nedělní jízdě skončil v bezpečnostní bariéře s utrženým předním přítlačným křídlem.
Krom „velkých“ formulí, které zde byly jen pro potěchu očí a uší diváků, se na okruhu také pořádně závodilo, jak se slabšími formulemi, tak i se závodními vozy. Na své si tak přišli i milovníci klasických uzavřených závoďáků, mezi kterými vynikal supersport Ginetta Chevrolet.
