„Zdejší místa pro mě nemají genia loci ani tak kvůli tomu, jak vypadají, ale v tom, jak se proměňovala v čase,“ popisuje Miroslav Balaštík v dalším dílu letního seriálu MF DNES Sem bych vás vzal, v němž jihomoravské osobnosti lákají čtenáře na svá oblíbená místa.

Brno se mu mnohem více otevřelo v poslední dekádě, když v nakladatelství začali vydávat průvodce od Michala Konečného a Alexandra Brummera. „Vždy se vážou k určité době, například Brno stalinistické nebo Brno okupované. Prostřednictvím příběhů jednotlivých míst ukazují, jak tudy procházely dějiny. Takže když dnes míjím budovu Nejvyššího soudu v Burešově ulici, myslím na to, že tu dřív sídlil krajský výbor Komunistické strany Československa, a přijde mi to jako dějinná spravedlnost,“ říká Balaštík.

Některé místní stavby má propojené i s literaturou. „Když procházím přes Šilingrovo náměstí, kde je honosný hotel Barceló, napadne mne, že tam v 60. letech sídlila redakce slavného kulturního časopisu Index, což je taky dobově příznačná změna. A možná i profesní deformace,“ směje se znalec české literatury.

Rád navštěvuje také místní podniky, jako je vinný bar Klára a Bára v Čápkově ulici. „Potkávají se tu lidé z okolí. V lokalitě podnik vytváří takový pospolitý duch a krásně doplňuje její atmosféru,“ rozjímá nad oblastí kolem Obilního trhu. S přáteli občas zavítá i do kavárny Tungsram na Kapucínském náměstí.

Pokud má více volného času, vyráží za horskou turistikou. „Snažím se každý rok alespoň jednou vyjet na túry do Alp. Mám několik vyzkoušených míst, kde jsou skvělé trasy a nádherná krajina, třeba vesnička Pertisau u Achensee, to je moje srdeční záležitost,“ přibližuje. Dramatičtější krajinu s alespoň malými kopečky vyhledává i v tuzemsku. Rád má například Žďárské vrchy na Vysočině.

Čtení si v nakladatelství užije dost, knihám se však věnuje i mimo něj. „Abych svou práci dělal dobře, nestačí být v kontaktu jen s rukopisy, které mi přicházejí. Devadesát devět procent všech textů, které si přečtu, nikdy nevyjdou, protože jsou špatné či nevhodné. Kdybych četl jenom je, tak budu mít představu o literatuře úplně zkreslenou,“ povídá s humorem šéfredaktor.

Mornštajnovou objevil ve vlaku

Dnes už preferuje jízdu autem, dříve však občas cestoval vlakem a s sebou si bral i rukopisy, ty ostatně neopouští ani na dovolené. Jak říká, nikdy nevíte, kdy narazíte na nového Hemingwaye.

Na jedné ze svých cest z Brna do Prahy objevil v té době ještě neznámou spisovatelku Alenu Mornštajnovou. Ve vlaku tehdy pročítal rukopis její prvotiny Slepá mapa, kterou později v nakladatelství uvedli. „Když jsem si ho ve vlaku přečetl, věděl jsem, že je to výborné a že musíme knihu vydat. Volal jsem jí ještě z nástupiště, hned jak jsem v Brně vystoupil z vlaku,“ vzpomíná spolumajitel nakladatelství Host.

I další tady vydané knihy má spojené s konkrétními místy. „Navštívil jsem třeba hřbitov v Bílé Vodě, který se váže ke stejnojmennému románu Kateřiny Tučkové, a byl to úžasný zážitek. Je vidět, jakou proměnou prošel. Strašlivé příběhy tu nechaly otisk v podobě stovek hrobů řádových sester, ale dnes se o ně každý řád stará a je to teď vlastně krásné a neuvěřitelně působivé místo,“ líčí zaníceně.

Čtenářům by doporučil také Rezidenci Café Kaprál, kde se konají literární pořady. „Jde o byt básníka Zeno Kaprála a jen samotná prohlídka prostor, tak jak je rodina po básníkově smrti zanechala, stojí za to,“ doporučuje Balaštík a přidává ještě brněnské vodojemy na Žlutém kopci, které mají podle něj stejné kouzlo jako cisterny v Istanbulu.