Vlakem do Hoštic
Dva husté culíky, úsměv od ucha k uchu a jiskrné oči – to byla Vlasta Mészárosová, když tehdy 17letá jezdila filmovým vlakem přes Hoštice jako veselá průvodčí Helenka v Slunci, senu, jahodách (1983) a hlásila „Nezastavujeme, máme zpoždění…“ Mihla se i v Slunce, seno a pár fackách (1989). Mezitím se objevila v menších rolí v několika filmech, například, Já nejsem já (1985) a seriálu Slavné historky zbojnické (1985). Ve filmu Copak to je za vojáka (1987) si zahrála postavu Lenky.
Ve třetím pokračovaní „slunce-seno“ trilogie už ji diváci neviděli. Po druhém díle se vytratila (a to doslova) a zanechala po sobě jen vzpomínky – a domněnky.
Možná, třeba asi…
Vlasta se narodila na Slovensku, její otec byl Slovák, matka byla z Brna, kde Vlasta vyrůstala a studovala konzervatoř. Osobní život temperamentní průvodčí Helenky má ale mnoho otazníků. Na stránkách Filmové databáze se dokonce můžeme dočíst, že se ani neví přesné datum narození, nic o jejím dětství a studiích. Uvádí se však rok 1965.
Některá media zmiňují „milostný románek“, který Helenka a Šimon (Pavel Kikinčuk) spolu měli prožít, ne však před kamerou, ale během natáčení – mimo scénář a bez kamer. V jednom z rozhovorů pan Pavel nepopřel, že bližší vztah během natáčení s „jednou se svých hereckých kolegyň“ navázal, její jméno však neuvedl. Koneckonců má na to plné právo. Všichni máme malá či větší tajemství a vzpomínky, které patří jen nám.
Dva husté culíky, úsměv od ucha k uchu a jiskrné oči...
Vlak do stanice konečná
V 90. letech se o Vlastě začaly šířit (nikdy nepotvrzené) zprávy, že se od filmu vytratila proto, že propadla drogám... Vlasta Mészárosová (Šebková) ale neměla v úmyslu filmový svět opustit. Vdala se, narodil se jí syn a chtěla se nejdřív věnovat rodině. Manželství se ale rozpadlo. Její – už exmanžel – jí synka sebral a odjel do Nizozemí. Vlasta se zhroutila, propadla depresím, možná i alkoholu, jak se také uvádí. Prostě a jednoduše to neunesla a psychicky se zhroutila.
A pak se někdy kolem 2010 v tisku objevila zpráva, že talentovaná představitelka Helenky zemřela na selhání srdce. V souvislosti tím s se uvádělo, že to bylo téhož roku. Zprávu o jejím úmrtí měla o rok později potvrdit její spolužačka z konzervatoře, kdy přesně zemřela si nevzpomněla, ale věděla, že měla slabé srdce. Vrozenou srdeční vadu potvrdil i rodinný přítel, který řekl, že zemřela v roce 2002.
Byla prý velmi inteligentní, milá, měla ráda psy a zvířata, ale zároveň byla zranitelná. Jiné zdroje uvádějí rok úmrtí 2005 a den 14. únor. I režisér Troška vzpomíná, že byla přátelská, bezprostřední, veselá a stále se smála. A takovou ji znají i filmoví diváci. Talentovaná Vlasta dojela na konečnou, a na otazníky asi není nutné hledat odpovědi…
Zdroje: www.svetzeny.cz, casprezeny.pluska.sk, www.fdb.cz, www.super.cz
