Zatímco lezci dosáhli vrcholu Džbánu, jeptišky v bílých čepcích na turistické stezce z nich nemohou spustit oči. Momentka, kterou zachytil uznávaný fotograf Vilém Heckel (1918–1970) při své návštěvě Adršpachu asi v polovině šedesátých let, je nyní k vidění na tamní výstavě.

A s ní mnohé další snímky – od působivých reklamních záběrů z továren až po ty z vysokohorských expedic.

24 fotografií

„Heckel byl nejlepší český fotograf známý i v zahraničí, který zachycoval hory, ale i skály. Zároveň je jeho osud spjatý s osudem místního horolezce Jardy Krecbacha, oba totiž zahynuli v květnu 1970 pod Huascaránem,“ vysvětluje místostarosta Tomáš Dimter (Máme rádi Adršpach).

Retrospektivu v roce 2018 připravilo Západočeské muzeum v Plzni spolu s Heckelovou dcerou Helenou a Martinem Fojtkem, který pro ni digitalizuje fotografův archiv, a to ke sto letům jeho narození. Vybírali z mimořádně rozsáhlého díla čítajícího přes 60 tisíc negativů.

Od té doby kolekce putuje po Česku, k výročí tragédie se objevila také na českém velvyslanectví v peruánské Limě.

Motivy z Adršpachu obec koupila

Adršpašští si výstavu zapůjčili, navíc však přikoupili místní motivy. Zatím jde o soubor šesti fotografií, k nimž by v budoucnu mohlo přibýt asi dvacet dalších.

„Existuje asi devadesát Heckelových snímků z Adršpachu. Jako obec jsme se rozhodli, že zakoupíme ikonické motivy, na kterých se dá stavět. V druhém kroku bychom mohli pořídit pohledy dramatické a dynamické, třetím krokem bude dokoupení motivů zajímavých z dnešního hlediska, protože v té perspektivě už dnes Adršpach nikdo neuvidí,“ plánuje místostarosta a doufá, že nápad podpoří zastupitelé.

Je tu třeba impozantní záběr lezců stojících na hlavě Starostové.

Další snímek zachycuje partu odpočívající v Nové partii, pod nimi se tyčí vstupní část skalního města a v pozadí i Křížový vrch.

Heckel ukazuje lezce někdy téměř na dosah, snímky výrazně komponuje. Ač jezdil do velehor, sám k lezení na pískovci patrně netíhl.

Na pískovci nelezl

„Předpokládá se, že Heckel vůbec nelezl na písku. Zřejmě fotografoval z míst, kam mohl dojít. Nikdo ho totiž neviděl na písku lézt, neexistuje žádný deníkový záznam nebo zápis ve vrcholové knížce. Také pamětník Karel Krecbach, Jaroslavův bratr, tvrdí, že neví, že by Heckel lezl,“ připomíná Tomáš Dimter.

Adršpach otevřel zakoupený a postupně opravovaný zámek v roce 2014 a naplnil ho historickým nábytkem i prvním horolezeckým muzeem.

Současné vedení obce se netají tím, že expozice, které k historii rodiny Nádherných, zámku i skalního města příliš nepasují, časem vymění.

Stálé místo by tu jednou mělo mít pískovcové lezení v Adršpachu, majitele panství budou připomínat dobové fotografie z jejich někdejšího reprezentativního sídla.

Poklona lezcům s cennými prvovýstupy

Adršpašští ukázali Heckelovy snímky poprvé v květnu, kdy tu ve velkém stylu oslavili sto let pískařů při akci Ať žije Král! Obec s Českým horolezeckým svazem sezvala na sto čtyřicet lezců.

Dvaatřiceti sportovcům seniorům, kteří mají na kontě prvovýstupy na Broumovsku, udělili pamětní listy a občanství. V zámku se promítaly záběry jejich výkonů. Ocenění dostali například Karel Hauschke, Jaroslav Seifert, Petr Mocek a další.

„Byli tu i saští lezci, jejich největší hvězdy. Ikonou je osmaosmdesátiletý Herbert Richter, který tu v šedesátých letech vylezl nejklíčovější cesty a všichni ho tu zbožňují, navíc se naučil plynně česky. Připadá mi, že je důležité vyjádřit za obec úctu lidem, kteří jméno Adršpachu prosadili v zahraničí i doma a aktivně působili na chápání toho, co Adršpach je,“ tvrdí místostarosta.

V kostýmech lezli na Krále

Parta Čechů a Sasů v květnu také zopakovala výstup na Krále, jak se odehrál o svatodušních svátcích 1923. Lezci v dobových kostýmech vyšli stejně jako před sto lety ze Schömbergu, dnešního polského městečka Chełmsko Śląskie, přes hranici do Dolního Adršpachu. S sebou si nesli i stará lana, ale ta posloužila jen jako dekorace.

V historickém obleku vyrazil na Krále i čtyřiapadesátiletý Ondřej Krecbach. Oblékl kalhoty po tragicky zemřelém strýci Jaroslavovi, kterého nestihl poznat. Šedesát let stará látka se leckde potrhala.

„Král má z náhorní strany asi pětadvacet metrů, z údolí asi padesát. Obtížností je to číslo pět, jsou tam dva kruhy, ale není to úplně zadarmo. Tenkrát to vylezli Němci, teď nás tam bylo pět Němců a šest Čechů. K prvnímu kruhu lezl Němec, k druhému také a na vršek Čech, abychom trochu tu historii pozměnili. Lezli to opravdoví Sasíci, Uwemu bylo asi 73 a lezl krásně, těm dalším dvěma klukům bylo taky kolem sedmdesáti,“ usmívá se Ondřej Krecbach.

Líčí, že německá parta z okolí Drážďan jezdí do Adršpachu několikrát do roka. „Bylo to tentokrát o to lepší, že se tu potkali staří dědci, legendy. Takové setkání je prostě krásné. Oni mě většinou znají od mimina a je hrozně pěkné, když sem někteří přijedou po padesáti letech,“ cení si Ondřej Krecbach, jehož celá rodina se lezectví věnuje.

„Dopadlo to nakonec pěkně. Máme tu fotografa, který sem jezdil, měl tu přátele a dělal nejhezčí fotografie Adršpachu,“ pochvaluje si Tomáš Dimter.