Čecho-Slovák Bartoš táhne Oceláře. Overage hráč? Musím se v tom najít
Foto: Markéta Křížová
Jan Bartoš se minulou sezonu trápil se zraněním a tři měsíce byl mimo hru. Po osobně ne příliš povedeném roce teď ale přišel svěží start. Overage útočník se v prvních čtyřech zápasech letošní sezony prosadil v třinecké juniorce hned šestkrát a k tomu přidal jednu asistenci, i díky tomu Oceláři vedou tabulku. Zkušenosti mladý forvard v minulosti sbíral třeba také ve slovenské první lize, nyní pokukuje po té české.
S Třincem za sebou máte první kola nové sezony, jaká pro vás byla?
Jako tým jsme do prvních zápasů nové sezony nastoupili velmi dobře. Ukázali jsme sílu hned v prvním zápase, jelikož jsme vyhráli 3:0, výborně nás podržel gólman Jakub Král, který vychytal čisté konto. Začali jsme velmi dobře a stále tak pokračujeme, stále jsme bez porážky.
Lepší vstup do sezony jste si ani přát nemohli, že?
Určitě, s trenéry jsme se na tuto sezonu připravovali dlouho. Začali jsme v podstatě hned po dvoutýdenním volnu po konci předešlé sezony. Myslím si, že právě náš výborný vstup nasvědčuje o dobré letní přípravě, kterou jsme absolvovali hned od jara.
„Musím říct, že naši trenéři mají rádi kondiční přípravu a i si myslím, že to bylo poznat.“
V čem vám to nejvíce pomohlo?
Zmínil bych hlavně dobrou kondici. Musím říct, že naši trenéři mají rádi kondiční přípravu a i si myslím, že to bylo poznat a ukázali jsme to právě v posledním zápase proti Zlínu. Tam jsme to ze stavu 0:4 dokázali otočit na 6:5 a nejdůležitější pro nás byla třetí třetina, v které jsme ukázali svou sílu.
Foto: Markéta Křížová
Zápas jste nakonec urvali v prodloužení, ale jak vlastně probíhal?
Bylo to dost divoké, protože jsme po zbytečných chybách velmi rychle prohrávali 0:3. V kabině jsme si ale sedli a trenéři nám trošku vyčinili, že musíme proměňovat více šancí, a hlavně musíme být důraznější. My jsme určitě měli více šancí než soupeř, takže jsme se nad tím museli zamyslet, dbát víc na střelbu a i důraz.
Pomohlo to?
Ano, šlo nám to lépe. Každý se soustředil, začali jsme sami u sebe, což se projevilo i na ledě a začalo nám to tam padat.
„Teď se mi hraje lépe, mám i větší sebevědomí na puku.“
Vám se dařilo i střelecky, jste spokojený?
Po herní i gólové stránce jsem velmi spokojený. Musím poděkovat i svým dvěma spoluhráčům z lajny – Matějovi Kozlíkovi a Tomáši Šilarovi. Ti mi góly skvěle připravovali a rozhodně jsem spokojený jak s výkony svými, tak s výkony celé naší formace.
Má to vliv i na vaše sebevědomí?
Určitě jsem do své hry dostal více pohody. Hraje v tom roli také to, že na minulé sezoně se hodně podepsalo zranění, kvůli kterému jsem byl tři měsíce mimo. Teď se mi hraje lépe, mám i větší sebevědomí na puku.
Foto: Markéta Křížová
Vlastně už nyní máte více gólu než v minulé sezoně…
Tuto sezonu jsem chtěl začít co nejlépe, abych se ukázal a třeba pak dostal i šanci v A-týmu Frýdku-Místku, kde jsem měl letní přípravu. Na začátku sezony mě ale poslali do juniorky, takže si chci své místo vybojovat. Když se podívám na tu minulou sezonu, tak jsem taky začal podobně, start jsem měl dobrý, ale potom přišlo zranění a trojměsíční výpadek. Další měsíc potom jsem hrál ještě se zraněním, takže to nebylo úplně stoprocentní, dost mě to ovlivnilo a v té sezoně poznamenalo.
„Určitě to je velká zodpovědnost, protože od overage se očekává, že bude v určitých chvílích rozdílový a týmu pomůže.“
Vaše góly byly navíc hodně klíčové, je to vaše role?
Nemyslím si, že bych měl být klíčový hráč, na kterém to stojí. Určitě jsou v týmu i lepší. Nejen v těch uplynulých zápasech, ale i do budoucna chci každé střídání odmakat na sto procent. A o tom to podle mě všechno je, vyplatí se to, pak přijdou góly.
Jste ale overage hráč, znamená to jistou zodpovědnost?
Určitě to je velká zodpovědnost, protože od overage se očekává, že bude v určitých chvílích rozdílový a týmu pomůže. Časem se ukáže, jak mi to bude vyhovovat. Minulou sezonu jsem po zranění až tolik prostoru nedostával, takže to pro mě bude trošku něco jiného a musím se v tom najít. Uvidím v dalších zápasech, ale zatím se cítím výborně a nemám s tím problém.
Foto: Markéta Křížová
Vy jste se narodil v Česku, vyrůstal na Slovensku, teď jste zpět tady. Jaká byla vaše cesta?
Já jsem se narodil v Čechách. Můj otec je bývalý hokejista a hrál v Česku, ale po jeho působení v Českých Budějovicích, kde se mimo jiné seznámil i s mojí mámou, která je Češka, směřovaly jeho kroky na Slovensko. Už jsme tam zůstali, mým domovem jsou Košice.
Co vás před rokem přivedlo právě do Třince?
S tátou jsme konzultovali možnosti, kam se vydat dál. Chtěl jsem se posunout a myslím si, že Třinec je jedna z nejlepších organizací v České republice. Zatím si myslím, že to byla správná volba. Myslím si, že jsou tady nejlepší podmínky, prostory, skvělí trenéři. Všechno mi to do sebe zapadá. Asi hlavně proto mě to sem táhlo a rozhodl jsem se takhle.
„Bylo to ale v mladém věku, takže jsem poznal, že by bylo dobré se ještě do juniorky vrátit.“
Na Slovensku jste ale stihl nastoupit i ve druhé nejvyšší seniorské soutěži…
To bylo po covidové sezoně. Předtím jsem vlastně nehrál ještě ani juniorskou soutěž. On táta je původem z Martina, a právě tam jsem ve druhé nejvyšší slovenské soutěži působil. Objevila se možnost, tak jsem to vyzkoušel. Bylo to ale v mladém věku, takže jsem poznal, že by bylo dobré se ještě do juniorky vrátit.
Čerpáte ze získaných zkušeností?
Každá zkušenost A-týmu je super. Neustále jsem trénoval se staršími hráči, spoustu zkušeností jsem pochytal také v zápasech. Mezi A-týmem a juniorskou soutěží je přece jen rozdíl. První slovenská liga byla kvalitou asi srovnatelná s českou juniorkou, jen mi přijde, že v seniorském hokeji se více dbá na systém a hraje se silověji, kdežto juniorka je více o rychlosti, tím pádem je potřeba lepší kondička.
Share on Facebook
