Článek
Zvídavá a všestranně nadaná dívka
Tento příběh se začal psát 2. září roku 1774 v Bruselu, kdy se do starobylého a významného šlechtického rodu Arenbergů narodila Paulina. Byla dcerou váženého šlechtice Ludvíka Engelberta, vévody z Arenbergu a jeho manželky Luisy Pauliny Brancas-Villars, hraběnky z Lauraguias. V dětství trávila mnoho času na zámku v Heverlé, který se nachází v dnešní Belgii. Při svém vzdělávání se věnovala především studiu cizích jazyků, pro které měla opravdu veliký talent. Během svého relativně krátkého života se údajně naučila hovořit až pěti světovými jazyky, což dokládá její rozsáhlá cizojazyčná korespondence. Byla také mimořádně výtvarně nadaná. Její výtvarný talent dokonce oceňovali i lidé, kteří se malování věnovali na profesionální úrovni. Její nádherné obrazy obdivovali jak její nápadníci, tak i závistivé vrstevnice, které si o takovém nadání mohly nechat jen zdát. Při svém vzdělávání se dále věnovala tanci, jízdě na koni, krasopisu, společenské konverzaci či katechismu. Také měla skvělý cit pro hudbu a za svůj život se naučila hrát na sedm hudebních nástrojů. Vedla si také deník, který se dochoval do dnešní doby. Z něho je zřejmý její zájem o umění a kulturu. Po svém studiu se vydala na cestu po Evropě, kterou zakončila v Paříži, kde obdivovala umění a kulturu.
Sňatek s významným vévodou
V květnu roku 1794 se ve svých dvaceti letech provdala za Josefa II. Jana, který pocházel z významného šlechtického rodu Schwarzenbergů. Jeho rodina tedy patřila mezi nejvýznamnější a nejbohatší šlechtické rody ve střední Evropě. Na jednu stranu to byl ze strany Josefa II. Jana poměrně nečekaný krok, neboť se předpokládalo, že se ožení s jednou z vysoce postavených říšských šlechtičen. Na druhou stranu Paulina pocházela ze starobylého rodu vévodů z Arenbergu, kteří patřili mezi významnou a vysoce postavenou šlechtu. Její otec Ludvík Engelbert byl dokonce senátorem. Během šestnáctiletého manželství se kněžně Paulině a jejímu manželovi Josefu II. Janu narodilo celkem devět dětí.
Moderní žena a milující matka
První dítě Marie Eleonora se Paulině a jejímu manželovi narodila dva roky po svatbě v roce 1796. A o další dva roky později přivítali na světě druhorozenou dceru Marii Paulinu. Dlouho očekávaný a vytoužený dědic Jan Adolf II. se narodil rok po své sestře Marii Paulině v roce 1799. Kněžna Paulina byla milující matkou a péči o své děti věnovala obrovské množství času a energie. Zajímavé a velmi neobvyklé je také to, že všem svým dětem tykala. Při péči o své děti se snažila držet moderních metod výchovy dětí. Například se držela rad Jeana Jacquese Rousseaua, který ve svých dílech nastínil kult tzv. nové matky. Od pátého dítěte Paulina své děti kojila, což na tehdejší dobu nebylo příliš zvykem. Také své děti nechala v roce 1803 naočkovat proti neštovicím. Velikou péči a starostlivost věnovala při výchově své dceři Marii Matyldě, která v dětství prodělala dětskou obrnu a byla tělesně postižená. Pro své děti dokonce pořádala plesy zvané kinderbály, které její děti milovaly. Své děti mimo jiné vedla i k výtvarné výchově, ke které měla sama velmi blízko. Společně se svými dětmi a jejich učitelem, zároveň také dvorním malířem Schwarzenbergů Ferdinandem Runkem objížděla rodová panství a věnovala se malbě pohledů na jejich sídla či různým krajinomalbám. Z jejích devíti dětí byli tři synové, kteří se v dospělosti stali významnými a váženými šlechtici. Nejstarší syn Jan Adolf II. se po smrti svého otce ujal správy rodového majetku a byl významný například tím, že nechal přestavět zámek Hlubokou do moderní podoby. Druhorozený syn Felix se věnoval své vojenské kariéře a také se stal rakouským ministerským předsedou. A nejmladší syn Bedřich se stal knězem, následně pak biskupem a dokonce arcibiskupem pražským.
Společenský život
Kněžna Paulina vedla velice čilý společenský život a měla mnoho přátel v kruzích nejvyšší šlechty. Kontakty se svým okolím a se svými přáteli udržovala pomocí dopisů. Měsíčně dokonce napsala nebo přijala kolem třiceti dopisů. Její velikou zálibou byla také různá divadelní přestavení či různé plesy, které často navštěvovala. Dokonce se sama angažovala v amatérském divadle, například se v roce 1805 objevila v jedné hře v roli anděla. Na konci 18. století se dostali do módy polosoukromá setkání, která se konala většinou v bytě jednoho se zúčastněných, tzv. salóny. Ty si kněžna Paulina obzvláště oblíbila, především pak ty, kde mohla rozvíjet svůj intelekt. Ráda pak navštěvovala salóny, které měly jako hlavní náplň programu politické či filozofické debaty.
Tragická smrt
V roce 1810 se vydala s manželem a se svými dvěma dcerami Marii Eleonorou a Marii Paulinou do Paříže. V neděli 1. července se zde všichni zúčastnili plesu, který pořádalo rakouské velvyslanectví na počest zasnoubení Napoleona Bonaparta s rakouskou arcivévodkyní Marii Louisou. Hlavním organizátorem plesu byl švagr kněžny Pauliny Karel I. Filip ze Schwarzenbergu. Ples se konal v provizorně vystavěném dřevěném sále v zahradách paláce Montesson, který se do dnešní doby nedochoval. V dnešní době by se však nacházel na rohu ulice Rue la Fayette. Do provizorně vystavěného dřevěného sálu se mělo vejít 1200-1500 hostů. Také byl nádherně vyzdobený. Z překrásného plesu se však během pouhé chvíle stala obrovská tragédie. Během plesu byla převržena hořící svíce a sál se během malého okamžiku ocitnul v plamenech. Mezi šlechtici vypuklo naprosté šílenství, každý zúčastněný chtěl ze sálu ven. Kněžna Paulina, jelikož byla váženou šlechtičnou, tak byla ze sálu vyvedena ven mezi prvními. Venku však nikde nemohla najít své dvě dcery Marii Eleonoru a Marii Paulinu, které byly mezitím vyvedeny bočním východem knížetem Metternichem. Kněžna Paulina si však myslela, že její dcery jsou stále uvězněny v hořícím sále. Neváhala tedy ani vteřinu a vtrhla zpět do hořícího sálu. Tam na ní spadnul hořící trám a ona uhořela. Byla identifikována až druhý den podle svých šperků, které měla večer před tragédii na sobě. Její diadém roztál, takže stříbro zanechalo stopu na lebce. Ztráta byla o to větší, protože v té době čekala své desáté dítě. To je dnes pohřbeno s ní v křišťálové schránce. Přestože na tragickém plese v Paříži zemřelo několik dalších osob, kněžna Paulina byla jedinou oficiální obětí této nešťastné události. Manžel Pauliny Josef II. Jan se po smrti své manželky už nikdy neoženil a velmi těžce se vyrovnával s její smrtí. Výchovy Paulíniných dětí se po její smrti ujala sestra Josefa II. Jana Eleonora Žofie, která se jim co nejvíce snažila nahradit zesnulou matku.
