RECENZE: Starfield je strhující sci-fi zážitek svázaný technickými limity

Starfield je konečně tu. Tajemstvím obestřený titul, který Bethesda označila za nejdůležitější a největší ve své historii. Je to událost desetiletí?

2023: Vesmírná odysea

Carl Sagan kdysi řekl: pokud bychom byli ve vesmíru sami, bylo by to plýtvání místem. Ve světě Starfieldu to platí tak napůl. Zatímco my bychom považovali za novou éru objevení želvušek na Marsu, lidé ve Starfieldu už se nad toto povznesli. Vesmír je plný života, jen ne toho „inteligentního“.

A tak lidé pomalu expandovali ze Sluneční soustavy a vytvořili řadu nesourodých kolonií napříč Mléčnou dráhou. Vesmír, zdá se, patří lidstvu, aby ho opanovalo. Jenže pak se do toho vložíte vy, obyčejný horník, pracující na jednom ze zapadlých měsíců. Při kopání nové důlní šachty narazíte na anomálii. Podivný opracovaný kus kovu. Ve vší zvědavosti se ho dotknete a zažijete kosmické halušky ve stylu Vesmírné odysey. Artefakt je klíč k záhadě monumentálních proporcí a díky němu se z obyčejného horníka stanete legendou. A možná i postrachem.

34 fotografií

Na Starfield se netrpělivě čekalo dlouhá léta. A vlastně jsme pořád byli na vážkách, co od hry čekat. Bethesda si ovšem dala pořádnou práci, aby rozpoutala hype. S přibývajícími informacemi jsem se na hru těšil stále víc. Je opravdu Starfield tak velkou událostí? Poté, co vyšel poprvé Skyrim, to byla obrovská věc. Dosud nevídaný rozsah RPG.

Velmi zjednodušeně řečeno, Starfield na první pohled působí jako Skyrim či Fallout z vesmíru, ale je víc při zemi. Rozšiřuje zavedenou formuli bethesďáckých RPG, a to je pozitivní i negativní zpráva. Přitom není typickou hrou Bethesdy. Z výše jmenovaných je pocitově nejméně mainstreamovým titulem.

Příliš mnoho kompromisů

Většinou si nechávám hlavní problémy až na konec, ale tentokrát to udělám obráceně a pak vám vysvětlím, proč je i tak Starfield povedená hra, ve které rádi utopíte desítky i stovky hodin.

Vývoj už zašel tak daleko, že jsme si odvykli vídat mantinely. Buď je autoři chytře zamaskují, nebo prostě nejsou. Když ve hře něco je, tak předpokládáme, že to budeme moci využívat naplno. Jenže Starfield dává své limity tak okatě najevo, že to tím kazí imerzi. Není to vina vývojářů, opravdu se snaží s Creation Engine 2.0 dělat divy – ale ač jde o upgradovaný engine, pořád z něj je cítit Skyrim na sto honů.

Starfield měl být pocta exploraci kosmu – NASA Punk. Zde máte cítit to vzrušení a bázeň z průzkumu vesmíru. Fascinaci, když prvně vkročíte na nezmapovaný měsíc, a úžas při průletu hustou atmosférou planety. A někdy se to daří. Ale i když chce Starfield působit majestátností jako No Man’s Sky, tak nemůže. Chybí mu svoboda pohybu.

Všechny planety jsou rozdělené na sektory, mezi kterými se nelze volně pohybovat. Zóny jsou to obrovské, ale pokud detekujete skenerem nějakou zajímavost v dáli a myslíte, že se tam přiblížíte lodí, tak ne. Planety lze zkoumat jen po svých. Pokud přistanete trochu jinde s tím, že si zkrátíte cestu, už budete v jiném, nezmapovaném sektoru.

Omezení platí i ve vesmíru. Těšili jste se, že vezmete loď na romantickou cestu napříč hvězdami? Tak to vás zklamu. Neočekával jsem, že půjde o plnohodnotný simulátor jako třeba Elite, série X, či o úplně volnou exploraci ve stylu No Man’s Sky, ale aspoň obletět planetu a doletět k jejímu měsíci by bylo fajn. Neviditelné sektory jsou i kolem planet a okolní vesmír spolu s planetami je nedosažitelný skybox.

Jedna vedlejší mise je dobrý příklad toho, jak létání s lodí funguje. Cílem je v rámci solárního systému opravit několik satelitů. To nejrozumnější a nejzábavnější řešení by bylo nechat vás letět k jednomu satelitu, pak k druhému, třetímu a mezitím vyřídit otravné pirátské lodě. Ve Starfieldu to nejde. Cestovat mezi planetami i v rámci systému lze pouze fast travelem. V praxi tak skáčete fast travelem od jednoho satelitu k druhému.

Představte si, že byste dostali ve Skyrimu koně, ale nemohli s ním pořádně nikam jezdit. Fungoval by jen jako řehtající prostředek na fast travel. To nezní moc šikovně a imerzně. Hra má přitom propracovanou správu lodních systémů. Lze například vypnout štíty a snížit výkon motoru, aby vás šlo hůř detekovat nepřátelskými loděmi. Nebo dát plný výkon do štítů a zbraní na úkor rychlosti. Souboje ve vesmíru jsou tedy zábavné a dostatečně hluboké s řadou možností. Zároveň jsou smysluplně arkádové, aby si je užil každý. Přesto jsou zbytečně upozaděny na úroveň minihry.

Volnost pohybu, to je důvod, proč funguje No Man’s Sky nebo Outer Wilds tak dobře. Vše, co vidíte, je reálně na dosah ruky, stačí jen zadat směr a jít vstříc dobrodružství. Ve Starfieldu to je iluze. Pokud bych měl popsat, co přesně je na Starfield špatně, tak ve Starfield je zážitek příliš fragmentovaný. A dotýká se to hodně i některých misí. Autoři vás posílají od planety k planetě a na každé se zastavíte možná deset minut, proběhne nějaký ten rozhovor, něco málo se stane a pak zase pelášíte na druhou stranu galaxie fast travelem.

Ty nejlepší mise zvolní tempo a nechají vás prožít delší příběh na jednom místě bez nutnosti třikrát obletět Mléčnou dráhu. Vývojáři se vám dychtivě snaží ukázat každý kout galaxie, ale nedají vám pořádně čas si ho prohlédnout a vychutnat. Natož možnost zapamatovat si, kde jste na co narazili – encyklopedie objevených míst chybí.

Galaxie skoro neomezených možností

Když už jsme rozebrali limity, přejdeme k tomu příjemnějšímu, co ve hře dělat lze. A není toho málo. Na svých poutích narazíte na všemožné planety a měsíce. Většina mimo obyvatelné pásmo. Na každé planetě a měsíci s povrchem lze přistát a zkoumat, těžit materiály, stavět základny, v tomto se od No Man’s Sky hra moc neliší.

Každá planeta má i různou hmotnost, složení atmosféry, teplotu, biosféru atd. To ovlivňuje například možná rizika, na která lze na planetě narazit. Extrémní teploty, korozivní atmosféra, výpary. Hmotnost zase ovlivňuje gravitaci, někde lze skotačit jako na Měsíci, jinde jste přišpendleni, že se sotva zvednete ze země. Na každém ze světů vás tak čeká něco trochu jiného.

Co je dechberoucí – kamkoliv jsem naslepo přistál, bylo něco zajímavého k průzkumu. Jen tak jsem se zastavil mezi misemi na jednom z měsíců, který měl podle lodního skeneru dostatek železa nutného na stavbu základny. Po přistání jsem si všiml v dáli nějaké stavby, vyklubala se z toho laboratoř plná vesmírných pirátů. Celý komplex jsem prohledával další tři hodiny.

Základen, laboratoří, struktur a zajímavých míst najdete na každé planetě nespočet. A nejen na planetě, ale i orbitě. Tam lze zažít náhodné eventy. Třeba vrak lodi, který má rozbitý generátor umělé gravitace. Soustavně se zapíná a vypíná a vy bojujete střídavě ve stavu beztíže a na zemi. Je to skvělý akční chaos.

Solidní je i hloubka některých mechanismů. Pokud se vydáte na planetu, kde je příliš zima, v obleku s malou ochranou, nastydnete. Začnete kašlat, a to vám náhodně snižuje hladinu kyslíku. Hůř se vám pak běhá i bojuje. Mimo to vám to zkomplikuje i stealth. Zakašlat, když se za někým plížíte, je problém. Vyléčíte se pouze speciálními léčivy, určenými ke kurýrování konkrétní nemoci.

Nejatraktivnější planety jsou ty s velkoměsty. Každý vesmírný sektor má vlastní kulturu, zvyky a design. Jedno z měst vypadá přesně tak, jak si lidé představovali budoucnost po roce 2000. Vysoké zaoblené budovy blyštící se proti mimozemskému slunci, další je blíž Falloutu nebo Borderlands, buranský divoký západ a pak je tu i město hříchu, jako by z oka vypadlo neonovým čtvrtím ve Stray či Cyberpunku 2077. Města jsou často tak komplikovaná, že se v nich téměř nelze orientovat. Jakákoliv forma navigace mimo úkoly chybí. Budete si tedy muset zapamatovat všechna zajímavá místa v desítkách měst.

Jako někoho, kdo vesmír „žere“ od dětství, mě trochu mrzí absence ikonických divů naší Sluneční soustavy. Například gejzíry na Enceladu, zničující atmosféra Venuše z kyseliny sírové či zamrzlé oceány na Europě. Dodalo by to hře ten správný vědecký šmrnc. A podobné kuriozity by mohly ozvláštnit i další solární systémy, různých bizarností je vesmír plný. Spoléhám na čilou moderskou komunitu, že vesmír Starfield ještě v příštích letech vyšperkuje.

Průzkumníkem, obchodníkem i banditou

To, co budete ve Starfieldu dělat, je jen vaše věc. I to, jak si budete vydělávat. Na každé obydlené planetě je připravená řada dlouhých úkolů. Můžete být ranger chránící bezpečnost, nebo naopak nebojácný vesmírný pašerák. Ale také si lze vydělávat prodejem surovin, výrobků nebo průzkumem. Postavit na jedné z planet základnu, těžit suroviny a ty dál zpracovávat. Nebo katalogizovat mimozemskou faunu a flóru a zkoumat zajímavosti. Na planetách s udržitelnými podmínkami pro život jsou různá stvoření a rostliny. A obojí můžete kultivovat na své základně.

Ať už si vyberete jakoukoliv profesi, nevyhnete se boji. Vesmír je nebezpečný, plný pirátů, bažících po vašem nákladu, i zvířátek s přemírou apetitu. Boj je zvládnutý dobře, pocit ze střelby i z chladných zbraní příkladný. Obstojná je i umělá inteligence protivníků. Ve složitějších prostorách se vás snaží obejít a vpadnout vám do zad, kryjí se a využívají i gravitace ve svůj prospěch. Typů nepřátel by ale mohlo být víc, v interiérech jen velmi sporadicky narazíte na něco víc, než je lidská sebranka.

A zde narážím na další problém. Jak jsem napsal, hra se dost drží při zemi. Skyrim měl draky, nemrtvé a všemožnou fantasy havěť, Fallout ghuly, mutanty a další stvoření pustiny. Starfield není Mass Effect, HALO ani Destiny. Vesmír není plný cizích mimozemských kultur, pouze lidí. A většinu času budete bojovat hlavně s nimi. Vytrácí se tak ta typická rozmanitost RPG. Hra také nemá tak hluboký lore, na který jsme zvyklí. Výborně tu ovšem funguje environmentální storytelling.

Zbraně jsou povedené a kromě už tak pestrého množství vybavení lze každou část výzbroje modifikovat, skafandru a batohu přidávat moduly a zbraně prakticky předělat k nepoznání. Své šance lze zvýšit s pomocí parťáků, kteří vám mohou být bojovou podporou i batohem pro přebytečné harampádí. Parťáci mají i své osobní questy a unikátní osobnost. A lze jim přidělit i funkci na vaší lodi nebo základně. Provázejí vás a občas mají i vtipné komentáře. Hodně jsem si oblíbil bývalého rangera Sama. Sám od sebe popadl sekyru a začal křičet na nepřátele: „Jsem jeskynní muž!“. Poté, co je rozsekal sekyrou, mě poprosil, zda bych mu nedal pistoli.

Vaše loď je kapitola sama o sobě. Je to váš mobilní domov, kde můžete spát a provádět výzkum. Loď je plně modifikovatelná a v každém doku si lze buď upgradovat, nebo přímo předělat jakoukoliv zakoupenou loď z přednastavených modulů. Loď ale musíte stavět tak, aby byla stále plně operativní. To, že uveze obrovské množství vašich krámů, je fajn, ale pokud se sotva zvedne ze země, stane se snadným cílem každého padoucha na orbitě.

Vylepšení na správném místě i očekávaná stagnace

Skill pointy lze vylepšovat schopnosti až poté, co si je „zasloužíte“. Pokud se chcete kupříkladu sát mistrem hackování zámků, musíte jich předtím dostatek odemknout. Chcete být lepší řečník? Úspěšně přemluvte několik osob. Čím vyšší úroveň schopnosti, tím vyšší požadavky. Pak sice páčíte všechny zámky v okolí, ale aspoň se procvičujete. Je to pomalejší skillování, ale zase vás to nutí k jistým aktivitám, ve kterých se chcete zdokonalit, a lépe promýšlet, jakým směrem se vaše postava bude ubírat. Plánovat dopředu se hodí. Každý strom dovedností je košatý a na odemčení pokročilejších skillů musíte investovat do daného stromu dostatek bodů i času.

Zrovna lámání zámků je dobrý příklad pozitivní změny. Jde o logický puzzle, který vám podle obtížnosti zámku může dát docela zabrat. I diplomacie je zábavná a přirozenější, snažíte se najít ta správná slova, co na daného posluchače zaberou. Je to tedy i trochu o empatii a výborně to jde ruku v ruce s mimikou a dabingem postav. Velmi dobře lze čtením NPC odvozovat, kterým směrem se v rozhovoru ubírat.

Nebyla by to Bethesda, kdyby některé věci nezůstaly při starém. Není náhodou, že nejstahovanější mod pro Skyrim je SkyUI, který dělá interface snesitelný. Očekávat, že Bethesda vytvoří intuitivní UI, je bláhové. Ačkoliv jistý posun tu je, i tak obsáhnete na klávesnici pořádný ranec kláves jen pro základní ovládání. Aspoň že klávesou Q si lze vyvolat menu oblíbených předmětů a zbraní.

Naprostou absurditou je rotace různých menu. Ta se ovládají pokaždé jinými klávesami. V menu stavby základny to je Q a E, v menu stavby lodě Z a C, lodní systémy měníte pravou a levou šipkou, další menu zase A a D. Bethesdo, když už musíš dělat UI zbytečně komplikované, aspoň buď v ovládání konzistentní.

NASA Punk a pocta klasikám

Pokud máte rádi filmy jako Interstellar, Prometheus, Kontakt, Sunshine nebo 2001: Vesmírná odysea, tak vás Starfield ohromí. Feeling filmových klasik je nezpochybnitelný. Autoři se nebojí ani přímo použít filmovou kompozici z Promethea a rádi sekají v úvodu široké záběry na pomalu letící loď v dáli. Už v prvních minutách vám Bethesda umí Starfield prodat.

A uchvácení vizuálem, podpořené naprosto perfektní hudbou, jen tak nezmizí. I v hudbě je jasná inspirace Promethemem a podobnými výpravnými sci-fi a celkově nelze vytknout audiovizuální stránce vůbec nic. Bez nadsázky lze říct, že ať už uděláte ve Starfield screenshot čehokoli, bude to vypadat fantasticky.

V dnešní době panuje mezi hráči jistá nedůvěra vůči AAA vydavatelům. Tříáčkové hry poslední dobou nevychází v moc lichotivém stavu. Zázraky se ale dějí. Bethesda totiž zaválela, Starfield je opravdu skoro bez bugů. Jistě, něco málo se najde, ale nic na úrovni Skyrim, kde eliminace bugů vyžadovala oběhnout třikrát Whiterun pozpátku, skákat pět minut na jedné noze, zapřísáhnout svou duši daedrickému božstvu a pak doufat. Optimalizace je také skvělá, jen je nutností rychlý SSD disk. Na pomalejším disku je hra prakticky nehratelná.

Na Starfield ještě nenadešel čas

Starfield je komplikovaný. Nemyslím si, že dosáhne takového masového věhlasu jako Skyrim nebo Fallout. Hraje se sice podobně, ale je jiný, méně fantaskní, přesto okouzlující a strhující. Je to hra, která ještě neměla vzniknout. Aby Starfield měl ten dopad, jaký zamýšleli tvůrci, musel by se oprostit od technických mantinelů, které ho momentálně svazují.