Socialistická armáda ležela Čechům v žaludku a pro první svobodné natáčení tak dostali vojáci šanci, a hned opakovaně

Socialistická armáda ležela Čechům v žaludku a pro první svobodné natáčení tak dostali vojáci šanci, a hned opakovaně
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Armádní prostředí, které fungovalo roky neměnným způsobem, bylo ideální půdou pro komedii a satiru. Kromě slavného Tankového praporu se objevil temnější film Tichá bolest, ale bylo jasné, že diváci se chtějí hlavně bavit a z armády si udělat srandu. Úspěch sklidil i film Černí baroni.

Všechny tři snímky byly zasazené do tuhých poměrů naší země a filmaři se dokázali nad těžkou dobu povznést a ukázat, jak absurdní politika a byrokracie dokázala lidem otravovat život.

Filmy Tichá Bolest a Černí baroni odtajnili legendami ověšený svět pétépáků, tedy příslušníků pomocných technických praporů, jenž se rekrutovali s politicky nežádoucích osob, kterým nemohlo být svěřeno žádné vojenské tajemství a hlavně zbraň.

Tankový prapor byl naopak příběhem z běžného vojenského prostředí, kde se každý jen snažil přežít dva roky ve zdraví. Jedním z takových vojáků byl i sympatický Dany Smiřický, který se téměř dva roky soustředil na to, jak se dostat do kalhotek Lizetce a vojenský život mu tak přišel hned pestřejší. A jak nakonec zjistil, potěšení hledal na úplně špatném místě a až na konci vojny se dal dohromady s Janičkou, která nedělala drahoty, a navíc byla vdaná.

Josef Škvorecký, který napsal knižní předlohu, dokázal barvitě upozornit na nesmyslnou vojenskou mašinérii, na paškál si vzal důstojníky a do postav nadporučíka Růžičky (Miroslav Donutil) a majora Borovičky (Roman Skamene) dokázal zasadit takovou dávku energie, že postavy dodnes žijí svým životem.

Nadšení pro hájení mírů měli důstojníci, vychovaní na vojenských školách, na rozdávání. Obyčejní vojáci však jejich elán nesdíleli. Věděli, v jak katastrofálním stavu se armáda nachází, jak zastaralé vybavení má a jaká by byly doba přežití v reálném vojenském konfliktu.

Radek John, který pracoval na scénáři, vybral z knižní předlohy ty nejzajímavější tragikomické momenty, a tak film sice nepůsobí moc uceleně, ale o to více nabízí zábavy. A celý film si ponechává ústřední myšlenku v podobě kritiky bolševických poměrů a života v přetvářce.

Vít Olmer musel odřeknout kvůli Tankovému praporu natáčení Obecné školy. Přestože to Svěrák psal přímo pro něj. Nakonec to určitě chybou nebylo. Kromě úspěšného filmu našel na natáčení životní partnerku Simonu Chytrovou.

Zdroje článku: