Co by kdyby? To je otázka, kterou historie nerada připouští. Přesto jsme se pustili do mírného fantazírování a s komentátorem Bohumilem Pečinkou jsme probrali možná alternativní východiska k srpnové invazi roku 1968. Muselo k ní dojít? A v čem udělala československá politická reprezentace chybu? Dozvíte se ve videu.
Na rozdíl od mnichovské zrady a událostí roku 1938 bývá invaze armád Varšavské smlouvy většinou hodnocena mnohem jednoznačněji. Pro její fatální následky na tuzemské demokratizační procesy je často chápána jako něco nevyhnutelného, na naší vlastní politice nezávislého a od vůle zdejších politických elit té doby zcela mimoběžného. Jenže tomu tak docela být nemůže. Alexandr Dubček a jeho kolegové v ÚV KSČ si vzhledem ke svým hlubokým zkušenostem se Sovětským svazem museli uvědomovat, co se může stát.
Na místě není debata o tom, kdo je tady oběť a kdo si za co mohl sám. To je samozřejmé. Můžeme se ale bavit o tom, jestli by nám trocha politické a diplomatické zručnosti navíc, tehdy nepomohla z ruských spárů nějak vybruslit. Nebo alespoň zmírnit jednoznačnost porážky, kterou Češi a Slováci v srpnu 1968 utrpěli.
