Antonín Rašek: Hrozí pokračující zamrzlý konflikt?

Když není zřejmý vítěz

Zamrzlými konflikty rozumím situace, kdy po ozbrojeném střetu mezi dvěma či více zeměmi použité násilí alespoň zčásti přestalo, i když není zřejmý vítěz. A stejně tak ani jedna ze znepřátelených stran není spokojena se situací a usiluje s větší či menší intenzitou o změnu. Vznikají tak sporná území, která zvyšují napětí v regionu, v Evropě i ve světě.

Výraz zamrzlý konflikt se v posledních letech nejčastěji užíval v souvislosti s trvajícími, někdejšími či znovu vzplanuvšími konflikty mezi Ruskem a jeho sousedy, resp. i mezi nimi navzájem. Obsahová analýza relevantních informací prokázala, že ze zamrzlých konfliktů byla nejčastěji v popředí pozornosti území na jihovýchodě Ukrajiny, kde separatisté v tzv. Doněcké a Luhanské republice i jinde požadovali samostatnost. Tato situace se ruskou agresí stala trvalou.

Sebeurčení

Zamrzlé konflikty mají svou historii. Ještě před pádem bipolarity se diskutovalo o tom, jaké může mít důsledky, a to zvláště pokud jde o národnostní sebeurčení, rozpad tzv. socialistické soustavy. Na předním místě se to týkalo Sovětského svazu a pásma táhnoucího se od pobaltských republik k Černému moři a jeho okolí. Nejrychleji se stabilizovaly Litva, Lotyšsko a Estonsko. V Jugoslávii došlo k občanské válce, kterou urychlily i vnější faktory a některé problémy tu trvají dosud.

Neočekávaně, ale kultivovaně se rozdělilo Československo, a to způsobem, který se stal vzorem řešení podobných situací, a to zvláště pokud jde o řízené rozdělení armády.

V ostatních oblastech jsme byli a jsme svědky konfliktů a změn v dalších více než třech desetiletích. Jako proces národnostní identifikace a sebeurčení trvají dodnes. Logicky to nejen na Východě, ale i na Západě, generovalo a generuje otázku, zda šlo a jde vždy o pozitivní procesy.

I mnozí Američné se po rozpadu SSSR obávali toho, aby také nedošlo k desintegračnímu procesu v samotném Rusku. Je známý výrok Václava Havla určený západním politikům: "Chcete-li nám pomoci, pomozte Rusku!" Jako by tím varoval před tím, co se stalo realitou vojenskou vzpourou tzv. wagnerovců, i když příčiny nejsou dostatečně jasné.

Celistvost svého území se snaží i násilně udržet Čína. Ale není sama, podobně o to demokratickými cestami dbá Velká Británie, Španělsko, Itálie, Irsko, Kanada, Spojené státy i další země.

Zamrzlé konflikty není lehké vyřešit

O tom, jak je nejednoduché zamrzlé konflikty v dobrém slova smyslu "rozmrazit" svědčí konflikt mezi křesťanskými indoevropskými Armény a muslimskými turkickými Ázerbájdžánci rozpoutaný v Náhorním Karabachu. Ještě vážnější a ve světě sledovanější byly konflikty v gruzínské Abcházii a Jižní Osetii. Přehlížený a dlouho málem zapomenutý je příběh moldavského Podněstří. V tomto případě je o důležitý rozdíl mezi zamrzlými konflikty: Náhorní Karabach i Podněstří na rozdíl od Jižní Osetie a Abcházie neleží přímo u ruských hranic. Rusko má zřejmě bez ohledu na tento fakt zájem a snahu zachovat si moc nad bývalými sovětskými republikami či aspoň jejich částmi. Obsazením Podněstří se také zabýval jeden ze scénářů ruského vpádu na Ukrajinu,

Zamrzlé konflikty ve světě

Sporů kolem území je podle výzkumu Střediska bezpečnostní politiky ve světě kolem sto padesáti. Jsou obykle důsledkem ještě početnějšího množství lokálních asymetrických válek a zdrojem vysoké migrace ve světě.

Nejvážnějším světovým zamrzlým konfliktem je konfliktem je aktuálně Tchaj-wan. Potvrdil to i poslední 20. sjezd Komunistické strany Číny. Čínský prezident Si Ťin-pching na něm řekl, že je pro mírové sjednocení s Tchaj-wanem, ale že Čína se nevzdá svého práva použít k tomu i sílu, bude-li vyprovokována. Tchaj-wan na to v reakci své prezidentky odpověděl, že se nevzdá své suverenity a nebude ani dělat kompromisy ohledně svobody a demokracie. 

V Evropě je jedním ze zamrzlých konfliktů, naštěstí neozbrojených, který byl v nedávno středem pozornosti, je napětí mezi Řeckem a Republikou Severní Makedonií. Napětí a spory trvají tři desítky let.

Mezi státy se značným počtem zamrzlých konfliktů patří Izrael, který žil či spíš dále žije v napětí s Egyptem, Íránem. Sýrií, Libanonem, Jordánskem, Palestinou a Pásmem Gaza. Čína měla konflikty se Spojenými státy, Velkou Británií, Jižní Koreou, Thajskem, Filipínami, Austrálií, Vietnamem, ale pokračujícím zůstal jen s Indií. Trvá napětí mezi Spojenými státy Íránem a se Severní Koreou, Indií a Pákistánem, Severní a Jižní Koreou či Kyprem a Tureckem. Mohli bychom pokračovat dalšími zamrzlými konflikty na Balkáně, v Africe, Asii či Latinské Americe. Je to celosvětový problém. Pozitivní vyřešení ukrajinského konfliktu by mohlo ovlivnit i řešení analogických konfliktů.

Spravedlnost a realita: zamrzlá invaze

Způsob, jakým Rusko vede v podstatě totální válku a že ji vyvolalo, by měl skončit ukrajinským vítězstvím. Reálnější pohled na situaci a zvláště zhodnocení poměru lidského i vojenského potenciálu vede spíše ke střízlivější prognóze. Západní strategie je od počátku konfliktu souběžně podmíněna důsledky dohod ve Versailles po první světové válce a mnichovské dohody před tou druhou. Západní politici dali mnohokrát najevo, že se appeasement nesmí opakovat a stejně Moskva nemůže být postavena před tak neřešitelnou situaci, s níž může být spojeno použit jaderných zbraní.

Americký ministr zahraničních věcí Antony Blinken řekl, že neexistují důkazy ruského zájmu řešit válečný konflikt diplomaticky. Zmínil se i o potenciálním neoficiálním jednání mezi Washingtonem a Moskvou jako v případě karibské krize v roce 1962, které vedlo ke stažení sovětských plavidel dopravujících rakety středního doletu na Kubu i raket z Turecka.

V rusko-ukrajinské válce se západním spojencům, zvláště Američanům, při poskytování vojenské pomoci daří udržovat na bojišti vyrovnanější poměr sil. Částečná ruská mobilizace a vyhlášení stanného právě v okupovaných jihovýchodních ukrajinských územích spolu se zimou může pomoci situaci na frontě stabilizovat. Moskva by to mohla postupně prohlásit za splnění svých cílů. To by vytvořilo podmínky k postupné přeměně vojenských operací v zamrzlý konflikt, občas jen přerušovaný přestřelkami. Nebylo však možné vyloučit, že se Moskva znovu pokusí o další ofenzívu.

Pro Rusko by to logicky znamenalo vážnou politickou, vojenskou, ekonomickou i sociální zátěž. Ukrajině by to stejně tak zkomplikovalo poválečnou přestavbu, protože za takové situace se podniká jen s velkým rizikem. S vyšší mírou pravděpodobnosti by to však jako v řadě podobných případů vytvořit větší prostor pro diplomacii. Jak se ale ukázalo, nejvážnějším ruským problémem se stal rozkol uvnitř jeho ozbrojených sil. Tato epizoda ale rychle skončila.