Poslední přepřahaní ve vedení Národní sportovní agentury se neslo ve znamení slibů o zvýšení funkčnosti úřadu, včasném vyplácení dotací, zvýšení transparentnosti při rozdělování dotací. Ondřej Šebek je nejmocnějším mužem ve státní správě co se sportu týče již více než půl roku, nicméně z jeho slibů a předsevzetí se toho naplnit moc nepodařilo. Úřad funguje téměř stejně jako za předchozích předsedů Hniličky a Neusera.

Bylo by však chybou veškerou vinu házet na předsedu, byť je ze své pozice za chod úřadu zodpovědný. Většina agendy, jež se měla napravovat, totiž spadá pod ředitele odboru podpory sporty Milana Labaštu. Jeho odbor se již v loňském roce vyznačoval značnou mírou arogance při komunikaci se sportovními svazy, nezodpovězené mailové dotazy se staly samozřejmostí. Oznámení o výši (ne)přidělených finančních prostředků pro malé svazy až ve druhé polovině roku, kdy většina sportů má již po svých vrcholech, je v praxi téměř likvidační. Bohužel postoj pana ředitel odboru by se dal charakterizovat vyjádřením, že dotace jsou nenárokové, tak ať jsou svazy rády, že vůbec něco dostanou. Pozice já jsem stát, můžu si dělat všechno, dokáže jít až za hranu nemožného, resp. zákonného. To konstatoval i Městský soud v Praze, který ve svém rozsudku č. j. 18 A 80/2022- 83 ze dne 20. července 2023 došel k závěru, že Národní sportovní agentura si vlastní kritéria pro přidělování dotací vykládá po svém tak, jak se právě hodí a nebere v potaz objektivní data.

I to byl jeden z důvodů, proč sportovní prostředí kvitovalo výměnu na pozici předsedy agentury, naděje, že skončí někdy až otrokářské zacházení, byla velká. Realita? Termín vyplácení dotací se neustále posouval, dokonce i odbor MŠMT zvládal rozesílat dotace dřív. Když se začaly bouřit velké svazy, přišla jedna vlna tsunami, aby náhodou nedošlo na zveřejnění kritických připomínek směrem k agentuře. Malé svazy? Opět smůla… ba co hůř, Labaštův odbor se rozhodl přidělovat státní prostředky zcela podle svých sympatií. Že je to velké obvinění? Jak jinak ale označit fakt, že některé malé svazy dostaly Usnesení o zamítnutí dotace s odůvodněním, které na jiné (olympijské) svazy nebylo uplatněno. Ve znění výzvy však o výjimkách pro olympijské svazy není ani zmínka, pan ředitel Labašta a jeho podřízení si tak de facto při rozdělování státních prostředků dělají, co chtějí. Je zarážející, že se tak děje v době, kdy ještě nebyl vynesen rozsudek v dotační aféře odboru sportu MŠMT a že úřednícj NSA nejsou schopni se poučit.

Rozhodně ani styl komunikace se nezlepšil. Vrchnostenský přístup se nezměnil, přitom poddanství bylo v našich zemích zrušeno zákonem z roku 1848. Sportovní prostředí si rozhodně nemá a nesmí diktovat podmínky přidělování dotací, nicméně na rozdíl od jiných sfér naší společnosti nepřistupuje k nátlakovým akcím za zvýšení rozpočtové kapitoly. Ale jistě si zaslouží jednání, které bude respektovat veřejněprospěšnou službu, kterou vykonává. A úředníci Národní sportovní agentury by měli být nápomocni, nikoliv házet klacky pod nohy. O dodržování termínů vypisování dotačních titulů a jejich vyplácení ani nemluvě. O atmosféře na agentuře také dost vypovídá poměrně velká fluktuace zaměstnanců, což se samozřejmě musí podepsat i na kvalitě fungování agentury. I zde je nutné podotknout, že tento stav je zaviněn poměrně častou rotací na postu předsedy agentury, kdy ani nemohlo dojít k zásadní konsolidaci personálních záležitostí uvnitř. To ale nesmí být omluvou pro chování zaměstnanců vůči zástupcům sportovních svazů.

I když se to díky venkovním teplotám nezdá, rychle se blíží podzim, kdy by měla agentura vypsat dotační tituly pro nadcházející rok. A případných změnách zatím žádné informace nejsou, o to větší nervozita panuje, co zase nového si Labaštův odbor vymyslí a bude požadovat. Jen by pan ředitel neměl zapomenout, že to, co on a jeho podřízení potají připravují rok, budou muset svazy stihnout vyplnit za jeden měsíc. A to je pro střední a malé svazy, které si nemohou dovolit rozsáhlý administrativní aparát, poměrně zásadní problém, mnohdy vedoucí k chybám v odevzdaných žádostech. Kde jsou ty časy, kdy první předseda agentury Milan Hnilička sliboval zjednodušení celého procesu. 

Vše zapomenuto, čím víc papírů, tím lépe. V populární komedii Jak básníkům chutná život hlavní hrdina při nerovném boji s administrativou konstatuje: „dej blbci funkci a vymyslí formulář…“ Naštěstí to byla komedie z lékařského prostředí a z úplně jiných dob. Z dob, kdy pan ředitel Labašta jako kovaný člen vládnoucí strany šéfoval stranické buňce KSČ na vysoké škole. 

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX