Mistrem světa v nesmírně těžkém silničním závodě mužů se ve skotském Glasgow stal Mathieu van der Poel a získal tak pro Nizozemí zlatou medaili po 38 letech. Stříbrný dojel Belgičan Wout van Aert, ve spurtu o bronzovou medaili Tadej Pogačar překonal Madse Pedersena.
Jedna z nejdelších tratí na mistrovství světa – 271,1 km – začínala v krásném historickém Edinburghu, na trase 120 km do Glasgow překonávala jen dvě výraznější stoupání v délce zhruba 5 km se sklonem 3 – 5,5%, a pravé závodění se očekávalo až na deseti okruzích přímo ulicích Glasgow.
Na start silničního závodu mužské elity se postavilo 58 národních reprezentací, některé ovšem v počtu pouze jednoho muže – překvapivě se to týkalo i polského týmu, který reprezentoval osamocený bývalý mistr světa Michal Kwiatkowski. Český tým tvořili Adam Ťoupalík, Petr Kelemen, Michael Boroš a lídr Mathias Vacek, jenž ale bohužel neměl svůj den a ze závodu odstoupil.
Přerušení závodu
Vytvoření úniku trvalo delší dobu, ale nakonec se podařilo a vyšly i české plány – dostal se do něj Petr Kelemen. Spolu s ním jeli až se sedmiminutovým náskokem před pelotonem Rory Townsend, Ryan Christensen, Krists Neilands, Owain Doull, Matthew Dinham, Harold Tejada, Patrick Gamper a Kevin Vermaerke. Po 80 kilometrech však byla čelní skupinka náhle na úzké silničce zastavena – v cestě byli protestující (kamery jim cíleně nedarovaly ani jeden záběr, takže důvod protestu zůstal neznámý), kteří se přímo přibetonovali k vozovce, a trvalo 50 minut, než bylo možné v závodě pokračovat.
Divoké závodění na okruzích
Městský okruh v Glasgow měl délku 14,3 km, asi 50 zatáček, několik krátkých výbušných stoupání a mnoho povrchů na silnici – dobrý asfalt, špatný asfalt, dlažbu, kostky… Bylo jasné, že bude důležitá pozice už v nájezdu do města, nicméně jezdce čekalo ještě 150 kilometrů! Přesto se začalo závodit, jako by každý okruh byl ten poslední.
Únik se udržel před pelotonem více než čtyři okruhy. Na čele hlavní skupiny se drželi v počtu 4 – 5 lidí hlavně Dánové a Belgičané – Skjelmose, Kragh-Andersen, Pedersen, Honoré, Mørkøv, Van Aert, Benoot, Stuyven a samozřejmě obhájce titulu Remco Evenepoel. Téměř na každém kratičkém stoupání se ovšem nastupovalo a spurtovalo a těchto vysilujících akcí se kromě jmenovaných zúčastňovali pochopitelně i další favorité, protože k dojíždění a předjíždění soupeřů bylo na technické trase velmi málo prostoru. Proto se dopředu drali i Mathieu van der Poel, Tadej Pogačar, Matteo Trentin, Michael Matthews a další. Tak se už přibližně 115 km před cílem vytvořila silná skupina asi 40 jezdců, jejíž tempo poslalo do týmových autobusů postupně například Jaspera Philipsena, Juliana Alaphilippa, Kaspera Asgreena nebo Chrise Laporta. Kvůli pádu odstoupil i Matteo Trentin, Fernando Gaviria nebo Jhonatan Narváez.
Selekce favoritů při nástupech Skjelmoseho, Pedersena a Van der Poela
Oba uvedení Dánové a pozdější vítěz opakovaně prověřovali formu a síly soupeřů v dalších okruzích. 89 km před cílem se už jen 25tičlenná skupina rozdělila a Wout van Aert náhle zůstal z Belgičanů sám proti převaze Dánů, nebyl však ještě důvod k panice. 75 km před cílem se pro změnu osamostatnila skupina Van Aert, Van der Poel, Pedersen, Bettioli, Pogačar a Matthews, která dojela posledního uprchlíka Matthew Dinhama. Po dvou kilometrech ale bylo vše zase pohromadě a ve skupině se držel i Petr Kelemen (obsadil nakonec skvělé 24. místo). Šance tak měli stále např. i Stefan Küng, Valentin Madouas, Neilson Powless nebo John Degenkolb. 55 km před cílem se však objevily první dešťové kapky. V tu chvíli zaútočil Alberto Bettioli, získal si náskok přes 20 vteřin, ale nikdo se k němu nepřidal. Ital tak jel sólovou jízdu celých 35 kilometrů. V polovině města pršelo, v polovině svítilo slunce. Brzy po nástupu Bettioliho v kluzké zatáčce spadl Jhonatan Narváez a jeho pád rozdělil čelní skupinu. Vpředu jeli už jen Mads Pedersen, Mathieu van der Poel, Wout van Aert a Tadej Pogačar a soupeři za nimi neměli síly je dojet.
Finální útok Mathieu van der Poela
Třicet kilometrů před cílem měla čtveřice ztrátu na Bettioliho 24 sekund a 16 sekund za ní se ještě pokoušeli o stíhací jízdu Toms Skujinš, Neilson Powless a Mauro Schmid. Remco Evenepoel už měl ztrátu celou minutu a obhajoba titulu byla tedy ztracená. 22 km před cílem Mathieu van der Poel ve stoupání znovu nekompromisně zaútočil a tentokrát už soupeři neměli odpověď. Získal si rychle náskok 35 sekund, ale 16,5 km před cílem se v mokré zatáčce odehrál pád, při kterém se zastavovalo fanouškovské srdce. Van der Poelovi podklouzlo kolo, naštěstí stihl vycvaknout nohu a pád ztlumit. Kolu se nestalo nic a on sám vyvázl s odřeninami a potrhaným dresem. Naskočil na bicykl – ztratil možná 10 vteřin – a pokračoval. Do posledního kola vjížděl opět s náskokem 30 vteřin, soupeři o jeho pádu pravděpodobně ani nevěděli a jejich ztráta postupně narůstala.
Mathieu van der Poel si tak dojel pro velmi emotivní vítězství, kterým překonal svého otce i dědečka a vyšperkoval svoji veleúspěšnou sezónu 2023. Po vítězství na Milán – Sanremo, Paříž – Roubaix a také na cyklokrosovém MS se stal mistrem světa i na silnici. A to ho ještě čeká závod biků.
/zdroj obrázků: procyclingstats.com, UCI/
