Vystoupení v nádražním podchodu jako startovací dráha. Brněnské violoncellové trio chce dobýt svět

3. srpen 2023

„Chceme být světoznámí. A to je náš cíl,“ nastiňují s nadsázkou své plány do budoucna členové violoncellového tria Osamělé Palačinky.

Nevšední soubor tvoří absolventi brněnské konzervatoře Dan Dobšík, Ladislav Lekavý a Petr Osička, kterého ale ve studiu vystřídal Břetislav Vybíral ml. Pánové cestují po Evropě i po Česku a hrají běžně také na ulici. „Prvotním záměrem bylo navštívit různá evropská města a zároveň pokrýt náklady na cestování. Začátky ovšem nebyly vždy ideální, dokonce se nám stalo, že na nás lidi z oken lili vodu,“ vzpomínají hudebníci.

Vedle vystupování s triem učí na ZUŠ, hrají v orchestru Městského divadla Brno a mají další hudební projekty. Dohromady se dali právě na konzervatoři a dle svých slov jsou prý trio tak povahově nesourodé, že si ani nelezou na nervy, byť spolu tráví opravdu hodně času.

Osamělé Palačinky nabízí posluchačům zcela neklasický, spíše popový repertoár. „Chtěli jsme si ulevit a zpestřit hráčský život. Navíc u nás by ta klasika opravdu nevyzněla,“ smějí se cellisté. V Brně je posluchači mohou potkat třeba ve specifickém prostoru Myší díry pod nádražím. „Máme různorodé zážitky. Lidi nám třeba často říkají, ať nehrajeme tak smutně nebo nám radí, jak máme hrát. Přišel za námi i pán z filharmonie, chvíli poslouchal a povídá: ‚Doprovody míň a hlavní hlas víc‘. Ale vzali jsme si to k srdci,“ popisují muzikanti pouliční hudební život.

„Na konzervatoři panovala velice rodinná atmosféra. Navíc violoncellisté jsou speciální sorta lidí, kteří si prostě nezávidí. Jiní hudebníci se perou o sólo, ale violoncellisté naopak přemítají, kdo to bude hrát, protože nikdo nechce,“ s humorem sobě vlastním uzavírá rozhovor trojice mladých violoncellistů.

Proč je absolutní sluch spíš prokletí? Co je violeta? A proč cellista není schopen zahrát na kontrabas? Poslechněte si hudební Apetýt s Jarkou Eliášovou.

autor: Jarka Eliášová
Spustit audio

Související