Všechny ženy by především měly mít možnost volby
Lucie Králová, generální ředitelka Brink’s Česká republika, je přesvědčená, že do řad zaměstnanců i manažerů firmy je potřeba dostat větší poměr žen. „Bývá pravidlem, že aby se žena dostala na stejnou pozici jako muž, musí podat nadprůměrný výkon, a tak to být nemá. Věřím, že rozmanitost je cesta k úspěchu,“ konstatuje.
V čele společnosti Brink’s v České republice stojí žena, jak je to v managementu v jiných zemích?
Na pozici generální ředitelky jsem zatím sama, nicméně v Evropě a jižní Americe již vidíme ženy vysoko na pozicích finančních ředitelek, HR ředitelek nebo na pozicích věnujících se strategickému rozvoji. Naše mateřská firma v USA má v představenstvu ženu na pozici právní ředitelky.
Řídíte společnost zabývající se oblastí, v níž po léta dominovali muži. Čemu přesně se Brink's věnuje a mají o tento obor ženy zájem?
Společnost Brink’s je předním světovým poskytovatelem správy hotovosti a cenností, digitálních maloobchodních řešení a služeb správy a údržby ATM. Mezi naše zákazníky patří finanční instituce, maloobchodníci, vládní agentury, mincovny, klenotnictví a další komerční provozy. Ve světě zaměstnáváme přes 72 tisíc pracovníků, v ČR je to aktuálně více než 700 osob. Provozovny máme v 52 zemích, ale obsloužit jsme schopni zákazníky ve stovce zemí světa. Když vezmete do ruky jakoukoli bankovku nebo minci, velmi pravděpodobně je za tím práce mých kolegů. Dovezli ji do banky, vložili do bankomatu, nebo ji dovezli do obchodu, kde vám je vrací, když platíte v hotovosti. Také se starají o to, aby se peníze bezpečně dostaly na bankovní účet, když obchod večer zavře. Koloběh hotovosti je zajišťován především lidmi z naší společnosti. Snažíme se ukázat, že to je práce, kterou mohou vykonávat stejně ženy jako muži.
A daří se to?
Od nástupu do funkce se v Česku snažím zvyšovat poměr žen a mužů napříč společností. V letošním roce jsme dosáhli poměru 50:50 ve vedení, v provozu máme v tomto dosud čistě mužském odvětví již dobře našlápnuto a poměr je 23:77, prozatím ve prospěch mužů. Na centrále a pozicích, které zajišťují zejména administrativu a činnosti backoffice, tvoří ženy 42 % zaměstnanců a muži 58 %. V Brink’s dnes ženy najdeme už na všech pozicích, nicméně velkou převahu stále mají na středisku zpracování hotovosti.
Kdo je Lucie Králová
Narodila se v Táboře, ale již jako malá se s rodiči přestěhovala do Prahy. Tam také vystudovala VŠE, Fakultu mezinárodních vztahů a začala svou pracovní kariéru. Její životní cesta je klikatá a vedená heslem „nikdy neříkej nikdy“. Z čistě humanitního zaměření nakonec našla cestu k financím a nyní řídí bezpečnostní agenturu, přestože je naprostá pacifistka. Na prvním místě jsou pro ni lidé a budování dlouhodobých vztahů. Má ráda upřímnou a otevřenou komunikaci a pozitivní přístup k životu. Věrným přítelem je jí anglická špringlšpanělka, miluje hudbu, divadlo a cestování.
Mým primárním cílem je mít na všech pobočkách smíšené kolektivy. Vidíme zřetelně, že podobný poměr žen a mužů velmi kultivuje a motivuje. Nechci, aby to bylo jen prohlášení na papíře, snažím se jít příkladem. Mohu hrdě prohlásit, že od února tohoto roku je vedení Brink’s v České republice ve složení tři muži a tři ženy. Pobočka, kde se nám daří udržovat nejlepší poměr žen a mužů, je v Táboře. Tu jsme otevřeli jako poslední, už s tímto záměrem. Kolegové a kolegyně v Táboře dnes otevřeně oceňují, že je to smíšený tým. Z toho mám velikou radost.
Je ve vaší společnosti nějaká oblast, která pro ženy vyloženě není vhodná?
Dnes už máme technické vybavení, které usnadňuje těžší fyzickou práci, takže opravdu není nic, co by ženy nezvládly, pokud o tu práci stojí. Za poslední roky jsme se významně posunuli a vytvořili opatření, aby všechny pobočky, kde je to stavebně možné, především z hygienických důvodů, mohly ženy zaměstnávat. Například na naší pobočce v Brně, která donedávna zaměstnávala pouze muže, jsme vybudovali šatny a další hygienické zázemí tak, aby tu mohly pracovat i ženy a cítily se tu dobře. Chceme všem dávat rovné šance, to je také jedna z našich základních hodnot.
Diverzita a inkluze jsou témata, která se dnes hodně skloňují. Jak to vypadá v praxi u vás?
Diverzitu považuji za klíčový bod pro vytváření otevřeného, spravedlivého a inkluzivního pracovního prostředí a pracovní kultury. V naší společnosti pracujeme tak, aby každý člen našeho týmu cítil, že je respektován a oceněn bez ohledu na genderovou identitu, postavení ve společnosti, rasu, náboženství, sexuální orientaci, věk, schopnosti a dovednosti. Zaměstnáváme kolegy, kteří jsou zdravotně znevýhodnění, cizince i osoby LGBTQ+. V počátku válečného konfliktu na Ukrajině jsme na situaci rychle reagovali a začali zaměstnávat i ukrajinské uprchlíky. Samozřejmostí je také vzdělávání pro naše zaměstnankyně a zaměstnance, aby integrace probíhala hladce.
Chceme, aby měl každý možnost zapojit se do zkvalitňování našich služeb, a nejen to. Každý má právo být vyslyšen bez obavy z negativních následků. Máme na všech pobočkách schránky důvěry, ke kterým má přístup jen bezpečnost a HR. Děláme vše možné proto, aby se naši lidé cítili být aktivní součástí firmy a dělali svou práci rádi a dobře. Jsem na ně nesmírně pyšná například i díky tomu, s jakým osobním nasazením jsme jako firma prošli covidovou krizí. Málokdo si uvědomuje, že právě u nás máme profese, které musely fungovat bez ohledu na uzavírky provozů a zdravotní rizika.
Máte nějaké speciální programy na podporu žen v byznysu?
V loňském roce jsme mezinárodně spustili program Woman Network Group, kde mají možnost všechny ženy v naší společnosti sdílet a předávat si zkušenosti, rozvíjet se a vytvářet komunitu. Mužům však rozhodně není přístup nijak omezen a mohou se tak do světa žen připojit a třeba si osvěžit témata, která jsou pro ženy důležitá. Ženy v manažerských rolích v České republice podporujeme možností pracovat s mentorem nebo koučem v delším časovém období, aby našly potřebnou vnitřní sílu nejen pro manažerskou roli, ale i pro roli v osobním životě. Pro mě je důležité, aby ženy chápaly, že se snažíme vytvářet takové prostředí, kde budou moci vykonávat všechny své role a nebudou muset obětovat rodinu pro kariéru nebo naopak. V tomto roce plánujeme také školení pro všechny ženy na téma „Jak řídit svoji energii“ a „Já jsem také priorita!“ Samozřejmostí je u nás možnost home office, stejně tak i flexibilní pracovní doba nebo zkrácené úvazky. Snažíme se ženám nabídnout větší autonomii k vyvážení pracovních a rodinných závazků.
Česká republika patří k zemím, kde je velmi dlouhá rodičovská dovolená, což může komplikovat návrat žen do zaměstnání a jejich kariérní postup. Vnímáte to také tak?
Necítím se povolaná k tomu tuto situaci hodnotit. Mohu ale říct, že česká společnost je velmi konzervativní a klade na ženy vysoké nároky. Ještě stále se na ženy, které se rozhodnou z jakýchkoli důvodů vrátit po porodu dříve do práce, pohlíží jako na „špatné matky“. Samy ženy dokážou být k sobě navzájem velmi kruté. Poznámky typu „Proč si pořizuje děti, když se o ně nechce starat…“ podle mě do jednadvacátého století nepatří. Ženy by měly mít v prvé řadě možnost volby. Je jen na nich, jestli budou chtít zůstat s dětmi déle, anebo se vracet ke své práci a péči o rodinu kombinovat se seberozvojem a kariérou. K tomu nám ovšem chybí nejen větší tolerance ve společnosti, ale i občanská vybavenost ve smyslu zařízení, která pečují o malé děti. Pro pracující ženy bývá ekonomicky velmi náročné platit soukromé školky a chůvy.
Řešila jste osobně klasický problém skloubení péče o rodinu a kariéry?
Řešila jsem dlouhou dobu partnerský problém. Mužů, kteří vedle sebe chtějí anebo zvládnou mít silnou ženu, není bohužel mnoho. Chtěla bych všem ženám, které se s obdobným problémem potýkají, dodat naději, že je možné najít muže, který vás podpoří a bude chtít být vaším opravdovým partnerem. Já to štěstí teď mám a jsem k tomu velmi pokorná. Ve vztahu si hodně zakládám na komunikaci, abychom měli vždy čistý stůl a nebyl prostor pro žádná nedorozumění. Všechny ženy, které k tomu řeší ještě rodinu, neskonale obdivuji.
Muži mívají se silnými ženami problém i v pracovních vztazích. Zažila jste někdy nepřijetí za strany svých mužských kolegů a podřízených?
V současné firmě fakt, že jsem žena, vnímám jako svou výhodu. Většinou přicházím do kontaktu s kultivovanými muži, kteří na mou energii reagují pozitivně a i v případě zajímavých diskusí nad složitými tématy respektují mé finální rozhodnutí. Musím říct, že tady jsem se opravdu za celých pět let nesetkala s negativní poznámkou.
V předchozí práci tomu tak vždy nebylo. Pracovala jsem ve vodárenské mezinárodní společnosti. Když jsem byla na centrále v Praze, atmosféra zde byla velmi kosmopolitní. Šéfem firmy byl Francouz, i mezi kolegy bylo mnoho cizinců. Měli jsme pod sebou devět zemí, hodně se cestovalo, vztahy zde byly velmi otevřené. V určité době jsem ale potřebovala trochu zabrzdit a zklidnit i svůj osobní život, tak jsem přešla do jiného oddělení a řídila jsem finance ve dvou regionech v Česku. Střet, který jsem pocítila při přechodu na úroveň krajů, byl jako náraz do zdi.
Když jsem potom přišla do své současné práce, dostala jsem se znovu do přátelského kolektivu, kde panovaly hodnoty, na které jsem byla zvyklá. Mám veliké štěstí, že jsem dostala tuto příležitost a velmi si toho vážím. Vím, že to není samozřejmost a že je spousta žen, které jsou diskriminovány a znevýhodňovány.
Vaše práce a pozice, na které jste, je velmi náročná. Potýkala jste se někdy se syndromem vyhoření?
Osobně jsem naštěstí syndrom vyhoření nepotkala. Vím, jak je důležité, určit si priority a můj osobní život a soukromý čas rozhodně mezi mé priority patří. Naučila jsem se, že to, co je v životě důležité, jsem i já, což jsem tak dlouho neměla. Důležitá je moje nejbližší rodina, ale i čas na koníčky, kulturu a výlety. Dobíjí mne pobyt v přírodě nebo práce na zahradě. Nebojím se věci delegovat či outsourcovat, aby mi v životě zůstalo, co je opravdu důležité. V tomto přístupu podporuji všechny kolem sebe. Co se práce týče, mám to veliké štěstí, že dělám, co mě baví, a s lidmi, které si do týmu vybírám a hodně při tom dbám, aby zapadli nejen zkušenostmi, ale také osobnostně.
