„Pár dnů předtím, než mi Teplice oznámily, že se mnou nepočítají, jsme zrovna byli u Geletových na návštěvě. Když vypráví děda Geleta, máte husí kůži, protože to je opravdu velká legenda československého fotbalu. A týden poté se začal řešit můj přestup. Když to žena volala rodině, byli z toho všichni šťastní a unešení,“ usmívá se pětatřicetiletý fotbalista.
Ve vašem případě se propojily dvě fotbalové rodiny, kromě Jána Gelety hrál fotbal za Duklu i Teplice také jeho syn Jan. Jak jste se s vaší paní vlastně poznali?
To je dlouhý příběh. Když jsem se jí poprvé ozval, zrovna někde s tátou seděla a říká mu: Píše mi nějaký Vondrášek, neznáš ho? Jasně, hraje v Teplicích fotbal. Ona o fotbale moc ponětí neměla, sledovala dědu a tátu, to jo, ale úplně extrémně se o fotbal nezajímala. Ale tatínek ji trochu pošťouchl. Následující víkend se na mě byli v Teplicích podívat a od té doby jsme v kontaktu. A dopadlo to, jak to dopadlo, jsme svoji.
Asi to mohlo mít vliv, zřejmě nebyla jen náhoda, že se proti nám kopalo tolik penalt. Na druhou stranu teplické vedení ukázalo koule, neuhnulo z té cesty.