Kdysi pod dubem

Jan Žižka se dle pověsti narodil pod dubem, někdy kolem roku 1360. Dle přízviska „z Trocnova“, kterým se pyšnil, to bylo v malé vesničce na jihu Čech. V raném dětství přišel o oko. Pocházel z nižší šlechty, byl tedy nejspíš vladyka a byl ženatý. S ženou Kateřinou měl několik dětí. Předpokládá se, že se rozešli, a to ho nasměrovalo nejdřív na dráhu zbojníka a poté, dle neprokázaných údajů, jako žoldáka na bojiště v Polsku. Jisté je, že od roku 1420 velel husitskému vojsku a byl vynikající vojenský stratég, který jako první použil vozovou hradbu, díky níž dokázal čelit lépe vyzbrojené přesile.

V čele svého úspěšného vojska stál i poté, když přišel v roce 1421 při obléhání hradu Rábí o druhé oko a byl pravděpodobně slepý. Zemřel 11. října 1424 u Přibyslavi během tažení na Moravu. Nebylo to ale v bitvě.

Zákeřný jako vrah

Jan Žižka skonal na lůžku ve vojenském táboře a jeho smrt nebyla náhlá. Než vydechl naposledy stačil svým věrným sdělit svá poslední přání. V kronikách se našel zápis, že „umřel od hlízy“, což mohlo být zduření lymfatických uzlin, které je příznakem dýmějového moru. Ten však dle dobových záznamů v českých zemích propukl až později. Ani kroniky nezmiňují, že by onemocněl někdo z Žižkových blízkých, které by morem jistě nakazil.

Jednu dobu se badatelé domnívali, že ho někdo otrávil arsenem. To však vyloučilo zkoumání jeho ostatků, které byly objevené v Čáslavi v roce 1910 při opravě kostela, kam byly převezeny z chrámu sv. Ducha v Hradci Králové, kde byl původně pohřbený. Pravda je, že na otravu nejspíš zemřel.

Dnes se odborníci přiklánějí k názoru profesora Josefa Thomayera, že možnou příčinou Žižkova úmrtí byly furunkly, či spíše jejich shluk zvaný karbunkl. Jde o hnisavé záněty, boláky, které můžou být velké i jako pingpongový míček. I ty můžou způsobit zduření uzlin. Bakterie, které tyto abscesy způsobují, se lehce dostanou do krve a vyvolávají i život ohrožující záněty různých orgánů. Mezi ně patří otrava krve, sepse. Dnes se léčí odborně provedenou drenáží, případně antibiotiky.

Zdroje: prazsky.denik.cz, temata.rozhlas.cz, www.idnes.cz, euc.cz