Na povrch kůže dopadají spalující paprsky. Člověk marně hledá strom, pod který by se schoval, kašnu, ve které by se osvěžil. Namísto nich centrum Ústí nad Labem vyplňují funící auta a šedé plochy, ze kterých sálá teplo. Podobné je to ve většině českých měst.
Kousek od ústeckého centra sídlí kampus univerzity Jana Evangelisty Purkyně. V něm se snaží šedé kontury doplňovat takzvanými modrozelenými prvky. Tu jsou vysázené keříky, stromky anebo nově postavený kompost. Na konci kampusu se tyčí budova Pedagogické fakulty. Zdánlivě zapadá do reliéfu betonové džungle. V podstatném ohledu se však liší. Na jejím vrcholu totiž najdeme zelenou zahrádku.
„Pro mě má uklidňující efekt. Člověk opustí asfalt města a vidí alespoň nějakou tu zeleň,“ usmívá se při měření environmentální ekonom Jan Macháč ze zdejší univerzity. Jeho tým letos přinesl v Česku dosud chybějící data o efektu zelených střech.
Zelená plocha dokáže v zimě zateplit a především v létě ochladit celou budovu. Vedlejší střechu s PVC pásy svítící slunce rozehřálo na necelých 57 stupňů. Na té, kterou pokrývají rozchodníky, hvozdíky a dalšími kvetoucí rostliny, jsme jednoduchým teploměrem naměřili o 30 stupňů méně.
Podobné výsledky výzkumníci zaznamenávají pomocí soustavy teplotních senzorů a meteorologické stanice dlouhodobě. Při loňském nejteplejším dni, kdy se venkovní teplota dostala až ke čtyřicítce, byla zelená střecha chladnější dokonce o 40 stupňů než sousední s PVC pásy, na které teploměr ukázal přes 70 stupňů Celsia.
„Snižování tepelného ostrova měst spolu s hospodařením s dešťovou vodou tvoří dva významné důvody, proč má smysl realizaci zelených střech podporovat a po investorech vyžadovat,“ shrnuje expert Macháč z Institutu pro ekonomickou a ekologickou politiku na UJEP.
Ústecká střecha zároveň boří mýtus, že živou pokrývku lze umisťovat jen na novostavby. Vegetaci zde vysázeli v rámci rekonstrukce budovy, která byla v havarijním stavu. Instalace o rozloze 125 metrů čtverečních za 170 tisíc korun je schopna si na sebe vydělat díky energetickým úsporám za 15 let fungování.
Vedra mají své oběti
Podle Macháče jsou podobná řešení vhodná pro většinu zejména městských střech, které nepodléhají omezením daným přísnou památkovou péčí. Vysoké teploty kumulované v tepelných ostrovech měst negativně ovlivňují zdraví lidí, a i proto se vyplatí střechy ozeleňovat a města tak chladit.
Tepelné ostrovy známe 200 letTepelný ostrov je již známý zhruba 200 let, na definování tohoto jevu se podílel i Johann Gregor Mendel, který kromě svých genetických zkoumání zaznamenával také meteorologická data. Popsal i dvě základní příčiny tepelného ostrova – nedostatek vody a velké množství zpevněných povrchů. Ty přicházející viditelné sluneční záření při dopadu přemění na teplo. Navíc teplo velmi dobře akumulují a vydávají jej i dlouho po západu slunce. Zdroj: Magdalena Maceková z Nadace Partnerství |
Vedra se přitom zhoršují. Průměrný počet úmrtí v Česku spojených s horkem dříve činil 50 lidí za rok. V posledních 10 letech zemřelo v průměru 90 lidí za rok. Již nyní tak jasně pozorujeme dopady člověkem působené klimatické změny, které budou v nadcházejících desetiletích ještě citelnější. Další vývoj pak závisí na tom, jak rychle se zalomí křivka vypouštěných skleníkových plynů.
„Lidé se během veder kvůli špatnému odpočinku hůře soustředí, klesá jejich výkonnost, zhoršuje se stres i zdravotní stav. Dokonce byla prokázána souvislost mezi vlnami horka a zvýšeným počtem dopravních nehod,“ vysvětluje Magdalena Maceková, expertka z Nadace Partnerství. Nejvíce vlny veder dopadají na seniory a dlouhodobě nemocné.
Mezi adaptační opatření na zhoršující se vedra patří právě modrozelené prvky, jako jsou kašny, umělá jezírka zadržující vodu, stromy, keře, parky a další zeleň. Problém ale je, že na ně často v zastavěných městech nezbývá místo.
„Nejčastější omezení vyplývají z vysoké hustoty zástavby a množství různých trubek, kabelů a dalších sítí, které vedou pod zemí a kterým přítomnost kořenů rostlin a vody nedělá dobře. Významným konkurentem, kterému často padá zeleň za oběť, jsou také parkovací místa,“ vysvětluje ekonom Marek Hekrle z UJEP, který se rovněž podílel na projektu experimentální zelené střechy.
Střechy bývají naopak často nevyužité. Jsou proto podle expertů ideálním místem, kam lze zeleň snadno umístit. „Ideální jsou ploché střechy, tam je instalace méně nákladná. Nicméně zelenou střechu lze postavit i na šikmých střechách, je to jen o ochotě investorů. Pokud nemá daný objekt vyloženě špatnou statiku, zelené střechy mohou být téměř kdekoli,“ uvádí Macháč.
Město musí držet vodu stejně jako krajina
Macháč doplňuje, že klíčová je práce s vodou. Je podle něj vhodné, aby u takzvaných intenzivních střech, které potřebují zavlažování, byl zajištěný sběr dešťové vody z jiných střech nebo zpevněných ploch. „Používání složitě upravované pitné vody na zalévání je plýtváním a jde proti ekologickému konceptu zelených střech,“ zdůrazňuje.
Ústecká střešní zahrada s nízkým porostem se řadí mezi extenzivní typ střech. Ty jsou na údržbu méně náročné. Stačí ji dvakrát ročně vyplít, pohnojit a případně dosadit. Zdejší rostliny vyžijí s vodou, která naprší, pokud nenastane výjimečné sucho. Výhodou také je, že velká část dešťovky neodtéká do kanálů, ale využijí ji samotné rostliny.
„Obecně lze říci, že je ideální dešťovou vodu zachytit a dále využít, například v budovách na splachování. Případně vodu v ulicích takzvanou retencí zadržet, aby neodtékala do kanalizace hned. Většina jednotných kanalizací nemá kapacitu na větší deště, přebytečná voda pak často přepadá do potoků, s dešťovou vodou tam odtéká i odpadní znečištěná voda, což pak může způsobovat například eutrofizaci a mít vliv na kvalitu vody ve vodních tocích,“ poukazuje Macháč.
Češi pijí znečištěnou vodu. Na vině jsou léky, pesticidy, ale i minimaxy |
Dalším benefitem zelených střech je, že poskytují úkryt mnoha živočichům a často tak podporují druhovou rozmanitost. Řada druhů má problém přežít v intenzivně obhospodařované krajině monokulturních polí a lesů. V Česku vymírají celé druhy ptáků, motýlů či opylovačů. Právě ti mohou najít útočiště na klidné zelené střeše.
„Hodnotu biodiverzity bohužel oproti energetickým úsporám neumíme příliš ocenit,“ poukazuje Macháč při focení čmeláka, pro ekosystémy klíčového opylovače, který zrovna odpočíval na květu jedné z rostlin na střeše ústecké univerzity.
Zelené střechy však s sebou nesou i určitá nebezpečí. Například pokud se špatně zrealizuje izolace a vegetační souvrství, může dojít k zatékání do objektu. Zároveň je třeba dobře propočítat nosnost střechy a podle toho zvolit typ střechy. „Je vhodné si objednat takovou firmu, která se zeleným střechám skutečně věnuje, tak se snadno předejde případným problémům. Současně je dobré nezapomínat i na pravidelnou údržbu,“ doporučuje Macháč
Soláry ve městě pohlcují teplo. Vyzkoušeno, kde na střechách fungují nejlépe |
V Česku počet zelených střech v posledních letech roste. Aktuálně jejich rozloha odpovídá zhruba 2,5 až 2,9 kilometrů čtverečných. Téměř dvě třetiny z nich se postavily loni na rodinných a bytových domech, které na ně mohou čerpat podporu od státu skrze dotační program Nová zelená úsporám. Dotace pokryje zhruba polovinu nákladů.
U administrativních budov lze zase díky zelené střeše snížit poplatek za odvod srážkových vod do kanalizace či při nové výstavbě díky zelené střeše zastavět větší plochu, než by bylo možné bez ní.
Podle Macháče by měl stát tlačit na to, aby se podíl modrozelených ploch ve městech zvyšoval. „Jedná se o přírodní klimatizační efekt pro obyvatele budov i celé město. A ten je pro nadcházející horká léta klíčový,“ dodává expert.