Celá Kolumbie brečela, když džungle vrátila čtyři ztracené děti, psa si ale nechala, popisuje Eliška Krausová

Volby vyhrál s heslem, že mu jde o změnu a že prosadí velké reformy ve zdravotnictví, změní důchodový systém nebo oblast pracovního práva.

Čtěte také

„Děti džungle“. Známe detaily boje o přežití, který se zapíše do dějin Kolumbie

„Tyto reformy nabízí už od začátku a pořád opakuje, že je bude dělat – ale je prezidentem už rok a recept vlastně nemá,“ naznačuje.

Změny ve zdravotní péči ale v Kolumbii proběhly už v polovině 90. let a podle Krausové, která na univerzitě v Bogotě učí francouzštinu, má zdravotní pojištění asi 90 procent lidí. „Někteří si neplatí skoro nic, další platíme hodně, protože v Kolumbii to tak je,“ popisuje.

„Stejné je to i s dalšími občanskými povinnostmi, a co je zajímavé, tak je to vlastně velmi sociální systém. Protože ti bohatší platí na ty chudší. Například ve čtvrti, kde bydlím, platím čtyřikrát víc za vodu než ti, kteří bydlí v chudých čtvrtích. Takže teoreticky by bylo nejlepší bydlet v nejchudší čtvrti – to se samozřejmě z různých dalších důvodů, nestává,“ doplňuje.

Ztracené děti v džungli

Příběh čtyř kolumbijských dětí, které přežily 40 dní v amazonské džungli, bude patrně zfilmován, protože má o práva zájem celkem 13 společností. „Bylo to krásné a strašné zároveň,“ říká Krausová.

Děti pocházely z domorodé indiánské komunity, což jim zřejmě také zachránilo životy a pomohlo přežít v džungli tak dlouho. Během pátrání byly nalezeny různé stopy, včetně provizorních přístřešků či zbytků snědeného ovoce. Vývoj pátrání sledovala podle Krausové i kolumbijská veřejnost.

Čtěte také

Leona Šmelcová: Kolumbie přijme afghánské uprchlíky, už nyní hostí miliony utečenců z regionu

„Dvě z těch čtyř dětí byly z předcházejícího manželství ženy, která po pádu letadla na místě zemřela, její současný manžel děti pomáhal hledat. A ukázalo se tam hned několik věcí – třeba, že mytické myšlení indiánů je něco, co ostatní těžko chápeme, nebo spíš ani nechápe.“

„A pak jsou nejrůznější indiánské rodiny, kde každá mluví jiným jazykem a jsou mezi i obrovské rozdíly i v jiných oblastech. Velmi často nebývají k ostatním vstřícní, ale velmi zdrženliví a žijí způsobem, jakým dřív u nás žili Romové – ve skupinkách, obvykle měl jeden muž několik žen a taky moc nepracovali.“

„Indiáni jsou součástí Kolumbie, mají být součástí naší konstituce, ale víceméně jen vyžadují výhody od státu, vždy, když to jde.“

Pes Wilson

Když se pak Krausová vrací k popisu pátrání po ztracených dětech, říká, že je hledalo kolem 150 vojáků a stejně tak asi 150 indiánů.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Kolumbie se vrátí do války.‘ Mírovou dohodu s FARC voliči v referendu těsně odmítli

„Obě skupiny se navzájem pochopily až po 14 dnech – aspoň o tom teď tak vyprávějí. Do té doby se nenáviděly a dělaly si naschvály,“ popisuje s tím, že děti se ale před pátrajícími záměrně ukrývaly.

„Nejzajímavější je, že indiáni před koncem pátrání tvrdili, že jim zbývá už málo času, protože jim matka džungle řekla, že si je nechá, ale dopadlo to dobře, protože nakonec si džungle nechala vycvičeného vojenského psa.“

Šlo o Wilsona, kterého veřejnost už dávno znala a který jim pomáhal s pátráním. Místo toho, aby děti našel a přivedl vojákům, chodil je do džungle zahřívat, protože se vedle dětských stop našly i psí.

„Vypadá to jako pohádka, ale indiáni tomu věří, a tak se i chovají. Takže nám řekli, že matka džungle vzkazuje, že si psa nechala, protože už vrátila čtyři děti. A tohle byl vlastně smutný konec příběhu a celá Kolumbie brečela,“ dodává.

Hovory Vladimíra Kroce s Eliškou Krausovou najdete v audiozáznamu, poslechněte si víc.