Potřeboval jsem změnu, říká Arnošt o návratu do Varů. Zahraničí ho obohatilo
Pavel Arnošt
|
Foto: Daniel Kubelka, hokejkv.cz
Pavel Arnošt je mezi českými hokejovými trenéry uznávanou personou. Posledních pět let působil v Kuvajtu, teď se vrací do rodné domoviny – má na starosti juniorku Karlových Varů. Nejen o tom všem je následující rozhovor.
Ve zhruba rok a půl starém rozhovoru jste zmiňoval, že byste v Kuvajtu rád trénoval dál. Teď se vracíte do Karlových Varů. Co se změnilo?
V té době jsem měl určitou vizi, přičemž některé věci se změnily. Hlavně jsem ale cítil, že po pěti a půl letech potřebuji změnu. V Kuvajtu jsem mohl pokračovat, ale nabídka od Karlových Varů byla natolik lákavá, že padlo rozhodnutí pro návrat do Česka.
Hrálo v rozhodování roli nové, ambiciózní karlovarské vedení?
Takhle jsem nepřemýšlel. Zásadní pro mě bylo, že nabídka přišla od Jirky Ryžuka. Měl jsem jiné plány, ale Jirka svojí nabídkou moje myšlení změnil.
Stihl jste během let v Kuvajtu sledovat dění v českém hokeji?
Ano, sledoval. Podle mě se vše posunulo.
„V Kuvajtu jsem mohl pokračovat, ale nabídka od Karlových Varů byla natolik lákavá, že padlo rozhodnutí pro návrat do Česka."
Zmiňujete pozitivitu, ale osobně mám někdy pocit, že v českém hokeji převládá spíše negativní přístup.
Je to věc názoru. Já jsem pozitivní člověk, takže se snažím hráčům dávat pozitivní energii.
Jen kamarád s nimi ale být nemůžete, ne?
Neřekl bych, že jsem s nimi kamarád. Zakládám si na komunikaci, umět mluvit a motivovat mladé lidi je strašně důležité.
Hlas jste už zvýšil?
Během letní přípravy to nebylo potřeba, kluci pracovali. V sezoně takové chvíle samozřejmě můžou nastat, ale rozhodující je komunikace, kterou jsem už zmiňoval.
„Umět mluvit a motivovat mladé lidi je strašně důležité."
Juniorská extraliga letos startuje netypicky už na konci srpna…
Bereme to jako fakt, přizpůsobili jsme se tomu. Je to něco, co neovlivníme. Ale je to jen o týden dřív než v loňském roce.
Pavel Arnošt | Foto: hokejkv.vz
Je pro vás jakožto pro trenéra juniorky podstatnější výsledková tabulka, nebo spíš počet hráčů, kteří se z daného ročníku dokáží zabydlet v dospělém hokeji?
Myslím, že jde o kombinaci obou faktorů. Jestliže chcete, aby se hráči mohli rozvíjet, je důležité mít i odpovídající výsledky.
Plánujete karlovarské juniory výrazně obehrávat v partnerském Sokolově?
Určitě je cíl našich hráčů se posouvat do dospělého hokeje, jak do A-mužstva, nebo do Sokolova. Uvidíme během sezony.
Vidíte už teď v juniorce hráče s potenciálem naskočit do karlovarského áčka?
Hráče znám jen z přípravného období, takže můj pohled není kompletní. Věřím, že několik talentovaných hráčů máme, kteří si svoji výkonnost budou zlepšovat a prosadí se dál.
Posledních pět let jste strávil jako hokejový trenér působící v Kuvajtu. V čem vás tamní angažmá při zpětném pohledu nejvíc obohatilo?
Posunulo mě to samozřejmě, každodenní prožitky v takové zemi vám dávají netradiční zkušenosti. Ze sportovního hlediska prožít mistrovství světa, Asijský pohár či olympijskou kvalifikaci a další turnaje mě taky obohatilo.
Zajímalo by mě, když jste do Kuvajtu přišel a začal tamním hráčům ordinovat evropský styl hokeje, nedívali se na vás zpočátku skrz prsty?
Když jsem začínal, byli jsme na měsíc v Evropě na soustředění před mistrovstvím světa, takže jsme hned pracovali na herním systému, takže jsem pokračoval ve stejné práci, ale jen s jinou mentalitou a menší úrovní. Samotní hráči se chtěli přizpůsobit hernímu konceptu, když viděli, že to hrají všichni kolem nás, což mě hodně překvapilo, jakou mají jiné týmy úroveň v organizaci hry a taktice.
Má hokej v Kuvajtu potenciál jít v budoucnu výrazněji nahoru?
Myslím si, že za těch pět let se hráči hodně posunuli, a hlavně se vychovali mladí hráči, kteří mají stále šanci se zlepšovat.
„Úroveň zápasů kuvajtské soutěže je dost rozdílná."
Dá se úroveň kuvajtské hokejové ligy přirovnat k některé soutěží v Česku?
Zápasy jsou dost rozdílné, pokud se vám sejdou dva nejlepší týmy, ve kterých hrají reprezentanti a k nim pár cizinců, úroveň má určitou kvalitu. Těžko se mi to porovnává či srovnává.
Tak si říkám, před odchodem do Kuvajtu jste působil coby trenér českých mládežnických reprezentací, byl jste zvyklý na určitou hokejovou úroveň, která se ale příchodem do Kuvajtu diametrálně změnila. To vás muselo naučit trpělivosti a železným nervům…
Stoprocentně! Nemůžete být moc konfliktní člověk, naopak musíte být trpělivý, musíte umět s hráči jednat. Myslím si, že vše nejde hned, všechno musí mít svůj vývoj, svůj čas.
Foto: Lubomír Tesař, lhkjestrabi.cz
Pociťoval jste ze strany vedení tlak na výsledky?
Měl jsem klid na práci. S lidmi z vedení jsem vycházel dobře a troufám si říct, že i oni byli s mojí prací spokojeni. Jinak by mě smlouvu neprodloužili šestkrát za sebou. Samozřejmě, že mě trošku mrzelo, když mě po čtyřech letech přesunuli k reprezentaci do 20 let, ale chápu to. Čtyři roky je dostatečně dlouhá doba na to, aby se trenér okoukal. Změna byla potřeba, pomohla všem.
„Všechno má svůj vývoj, svůj čas."
U kormidla prvního týmu vás nahradil další Čech Leo Gudas.
S Leem jsme spolupracovali dost úzce, známe se dlouho. Byla to výborná spolupráce, zároveň jsme spolu trávili dost volného času.
Jak se vlastně dá v Kuvajtu trávit volný čas?
Z mého pohledu: sport, procházky, dobré jídlo a moře.
„Relax v Kuvajtu? Sport, procházky, dobré jídlo a moře."
Kulturní život v Kuvajtu se s tím v Evropě asi moc srovnávat nedá, co?
Nedá, je to úplně jiný svět. Žijí odlišným životním stylem. Jakožto Evropan jsem viděl, že se dá žít i jinak, než jak jsme zvyklí.
Řekl byste, že z pohledu člověka žijícího v Evropě je kuvajtská společnost striktní a upjatá?
Mají jiné zákony, jiné hodnoty. Líbilo se mi, že rodina je pro ně za všech okolností na prvním místě. To mě hodně ovlivnilo.
Takže se tolik nehoní za prospěchem a kariérou?
Máte pravdu, život je v Kuvajtu opravdu klidnější. Na všechno mají dost času, i když tohle rozhodně neplatí o tamních silnicích. Na nich je to naopak dost divoké. (usmívá se)
Mimochodem, nechybělo vám v Kuvajtu pivo?
Taková jsou zkrátka pravidla, nechybělo.
Share on Facebook
