Až přes padesát tisíc lidí denně projde během léta Letištěm Václava Havla Praha. Znamená to i extrémní nápor na bezpečnostní kontrolu, kterou musí všichni cestující absolvovat. Týmu stovek lidí zajišťujících kontrolu cestujících a jejich zavazadel šéfuje Lukáš Koblása.
Jako policista měl Koblása na starost ochranu ústavních činitelů, má za sebou policejní mise v Kosovu a Afghánistánu, podílel se na řízení zabezpečení jaderné elektrárny Temelín i rádia Svobodná Evropa. Poslední tři roky ale šéfuje bezpečnosti kontroly na pražském letišti.
Odložit osobní věci na pás procházející rentgenem, projít bezpečnostním rámem. A ještě předtím případně odevzdat zavazadlo k odbavení. Během prázdnin, kdy letištěm prochází největší počet lidí za celý rok, téměř nekončící proces.
Na desítky tisíc cestujících je na Ruzyni připraveno přes šest stovek zaměstnanců určených jen k jejich bezpečnostní kontrole.
foto: Jan Rasch
foto: Jan Rasch
foto: Jan Rasch
foto: Jan Rasch
Hlavní část práce přitom leží na takzvaných rentgenistech, lidech, kteří sledují obrazovky rentgenů, po kterých projíždějí zavazadla, která si cestující berou s sebou do letadla. Na rozhodnutí, jestli je zavazadlo takzvaně čisté, jim obvykle stačí pět, deset, nanejvýš patnáct sekund. Během léta, kdy se cestuje víc nalehko, je čas spíš kratší. Jak rychle musí kontrola proběhnout, ale určené nemají.
„Není pevně daný čas. Kdybychom kolegy nutili, že musí rozhodnout do deseti sekund, hrozil by nárůst chybovosti,“ říká Lukáš Koblása.
Lidem u monitorů, kterých jsou na největším českém letišti přes čtyři stovky, pomáhají k rozhodnutí barvy zobrazených předmětů. Podle nich totiž rozeznávají hustotu materiálu, ale i to, jestli je obsah zavazadla organický nebo anorganický.
„Bezpečáci se učí, co znamená hrozbu. Co může být například výbušnina. Potom se zaměřují na tvary zakázaných předmětů, kterých se nejprve musí naučit obrovské množství,“ vysvětluje Koblása.
Lukáš Koblása | foto Jan Rasch
Usednout za rentgen ale nemůže každý a hned. Vyškolení rentgenisty totiž běžně trvá dva roky. Ještě předtím, než k monitoru usedne, se navíc řeší, jestli se pro takovou práci vůbec hodí. Během náboru se tak zkoumají předpoklady pro práci s rentgenem a potenciální nováčci procházejí i psychodiagnostikou. Pokud zájemce prvním sítem projde, má před sebou nejprve teoretický dvoutýdenní výcvik.
„Do provozu jde zprvu pod dohledem instruktora. Po šesti a následně osmnácti měsících pak může dělat zkoušky, po jejichž absolvování o něm můžeme mluvit jako hotovém rentgenistovi, který může samostatně pracovat a vést odbavení,“ říká Koblása s tím, že základní plat takového člověka je pak téměř pětačtyřicet tisíc korun.
Nápor cestujících je během léta extrémní. Udržet pozornost je ale během kontroly zásadní. I proto se každý rentgenista podle legislativy musí po dvaceti minutách u obrazovky nechat vystřídat. Pražské letiště se interval snaží zkracovat na čtvrt hodiny, po které se člověk od obrazovky přesouvá na jinou práci na bezpečnostní kontrole.
Tlak na bezchybný výkon je tady velký. Lidé v bezpečnostní kontrole navíc musí počítat s neustálým prověřováním formou skrytých testů, kdy se jim na pásu může kdykoli objevit zavazadlo se zakázaným předmětem.
Testuje se ale i formou přiznaného testu, při kterém se používá sada čtyř zavazadel a bezpečnostní pracovník musí s pomocí rentgenu s jistotou určit, které je bezpečné a které ne.
Hlavní důraz se přitom řečí šéfa bezpečnostní kontroly klade na nástražné výbušné systémy a střelné zbraně. Škála zakázaných předmětů je ale mnohem větší.
„Nože, nůžky, ostré předměty s čepelí delší než šest centimetrů, baseballové pálky, tekutiny, ale i předměty, které jsou jen napodobeniny zbraní,“ vyjmenovává Lukáš Koblása, podle kterého se na kontrole odhalí týdně stovky nepovolených předmětů. Ty, pokud si je cestující nenechá uložit v placené úschovně, pak míří k likvidaci.
Technika kontrolorům u rentgenů výrazně pomáhá. Nabízí se tak otázka, jestli je právě technika za pár let nenahradí úplně. Lukáš Koblása ale po této otázce vrtí hlavou. „V dohledné době, a bavím se o pěti až patnácti letech, se bez lidského faktoru neobejdeme,“ říká.
Novinkou posledních let, která se nejspíš už příští rok na jaře objeví i na pražském letišti, jsou CT rentgeny pro kontrolu kabinových zavazadel, které se pomalu zavádějí po celém světě.
„Nový typ rentgenu obsah zavazadla zobrazí ve 3D i s analýzou složení jeho obsahu a automatickým označením potencionálně nebezpečných předmětů. Finální kontrola ale pořád zůstane na člověku, který si může snímek otáčet ve 3D prostoru, dělat řezy zavazadlem nebo virtuálně vyjímat konkrétní předměty,“ popisuje novinku Koblása.
Její přínos ale ocení i sami cestující, protože nově už nebude potřeba ze zavazadla vyjímat větší elektroniku, typicky notebooky, a padne i pravidlo o zákazu přepravy většího množství tekutin.
