Plošné vyloučení ruských sportovců je diskriminace, ctím presumpci neviny, říká poradce olympijského výboru

Na co se v rozhovoru mimo jiné ptáme:

• Za jaké situace si Jan Exner dovede představit start ruských sportovců na olympiádě.
• Jak princip nediskriminace vysvětlovat politikům a veřejnosti.
• Zda souzní s tvrzením, že sport a politika spolu nesouvisejí.
• Jestli ruské sportovce považuje za zodpovědné za kremelský režim.
• Jak se staví k bojkotu soutěží ze strany českých i ukrajinských sportovců.
• Jak vzpomíná na aféru s nakaženými sportovci na olympiádě v Tokiu.

Jakou roli máte jako poradce Českého olympijského výboru ve formulování jeho stanovisek k účasti ruských a běloruských sportovců na olympiádě?

V současné chvíli už žádnou. Mám na to svůj názor, který jsem dlouho promýšlel, ale na formulaci konkrétních závěrů se už nepodílím.

Lze tedy postoje ČOV považovat za autonomní rozhodnutí předsedy Jiřího Kejvala, nebo mu k tomu poskytujete svůj pohled a poradenství?

Když pan předseda Kejval stojí o můj názor, zavolá mi, ale není to pravidelné. Občas ho zajímá něco z hlediska dopingu, protože je ve výkonných orgánech Světové antidopingové agentury, občas ho zajímá něco s Ruskem, ale je to jednou za čas.

Nedokážu říct, jak teď probíhají interní procesy olympijského výboru, dívám se na to trochu zvenčí ze svého akademického pohledu.

V březnu si Komise sportovců ČOV nechala zpracovat interní dotazník mezi sportovci, jak se k účasti Rusů a Bělorusů staví, který posléze její tehdejší předseda David Svoboda interpretoval v České televizi. Jak jste reagoval na jeho veřejné vystupování?

Zcela na rovinu mě překvapilo, jakou osobní a mediální smrští si potom David Svoboda prošel. Davida znám, dlouhodobě se spolu bavíme o různých sportovních tématech, považuju ho za velmi dobrého sportovce a hlavně za velmi chytrého člověka.

Podle mě měl dobrou myšlenku, ale v tom rozhovoru v České televizi se mu nepodařilo ji úplně správně zformulovat a vyjádřit.

Mám pocit, že co si za to schytal, bylo do značné míry důsledkem některých izolovaně interpretovaných částí toho rozhovoru. Bavil jsem se s ním o tom předtím i potom a vůbec jsem mu tu situaci nezáviděl.

Argumenty pro to žádným způsobem Rusko ani ruské sportovce nepustit na olympiádu jsou samozřejmě podložené fakty – vidíme, co se děje na Ukrajině. Také ale mám pocit, že jsou to do značné míry emocionální argumenty: Rusko je agresor, Rusko napadlo Ukrajinu, a tím pádem nemá na olympiádě co dělat.

Přečtěte si také

Předseda ČOV Kejval s olympionikem Svobodou projednával jeho postoje k válce. Pětibojař čelí kritice za výroky v ČT

Druhý pohled, tedy nechat závodit sportovce s ruským pasem v individuálních sportech jakožto neutrální, bez ruské vlajky, pokud tedy nějak aktivně nepodpoří agresi na Ukrajině, je složitý.

Musíte vysvětlit, co je politická neutralita, co je zákaz diskriminace a jak tyhle dva zcela zásadní principy dát dohromady.

Oceňuju, že se to David pokusil vysvětlit. Myslím, že lidé, kteří to chtěli pochopit, to pochopili. Některé věci formuloval trošku nevhodně, což sám ví a přiznává. Myslím ale, že byl trochu trestaný za svobodu projevu.

On jako předseda Komise sportovců ČOV interpretoval výsledky studie, ale v tom rozhovoru se ho ptali na osobní názor. Hodně také zazníval argument, že David je voják.

Právě, byl tam ve dvojroli za ČOV i ministerstvo obrany. Neměl jako zaměstnanec rezortní Dukly oddělovat svoje osobní názory od postoje ministerstva?

Jo, to určitě měl. Z hlediska předsedy Komise sportovců ČOV tu roli splnil. V okamžiku, kdy se ho ptali na jeho osobní názor, měl na výběr: Buď říct, že se k tomu vyjadřovat nebude, protože je voják, nebo upozornit, že je příslušníkem ozbrojených sil a že jedno je pozice z hlediska ministerstva obrany a druhé jeho pozice z hlediska Davida Svobody.

Naprosto souhlasím, že v okamžiku, kdy přijmete takovou roli a stanete se vojákem, vlastně se omezujete ve svobodě projevu a nemůžete si určité věci dovolit. Nemám ale pocit, že by David tu hranici překonal a řekl něco, co by si v žádném případě neměl dovolit.

Možná ta vyjádření byla nešťastně zvolená, ale někdo v nich mohl slyšet jistou relativizaci toho, co se děje na Ukrajině.

Znám Davida jako člověka, který když má názor na nějakou věc, řekne ho. Na jednu stranu jsem rád, že tyhle názory ve veřejném prostoru zaznívají, protože diskuze je podle mě důležitá. Na druhou stranu v některých ohledech mohl být opatrnější.

Největší minusy toho rozhovoru vidím v tom, že některé jeho výroky se daly skutečně interpretovat jako relativizace toho, co se děje na Ukrajině.

Mluvil jste o tom, že reakce na účast Rusů a Bělorusů na sportovních akcích je do jisté míry podmíněna emocemi. Když vidíme, jaké zprávy z Ukrajiny přicházejí, co se tam děje, že umírají vojáci, ale často i civilisté, sportovci, je to špatně, že se na základě toho lidé rozhodují emocionálně?

Ne, myslím, že to není špatně. Kdo razí názor, že ruští sportovci nemají na olympiádě co dělat, kombinuje racionální přístup využívající fakta a emoce.

Spíš jsem to myslel tak, že z mého pohledu je jednodušší