„Hergot, ten kluk má pravdu, to bychom mu tátu měli pustit.“ Ne, tak naivní jsem nebyl, vzpomíná Lederer, jak psal Husákovi
Majitel nakladatelství Prostor Aleš Lederer v červnu oslavil sedmdesátiny. V rozhovoru pro Deník N mluví o tom, jak mu za totality Pavel Tigrid dokázal sehnat tu nejlepší kopírku a jak na Tigridově knize hned po listopadu 1989 zbohatl. Mluví i o tom, proč nepodepsal Chartu 77.
Co se v rozhovoru mimo jiné dozvíte:
- Proč to Aleši Ledererovi a Janu Rumlovi při vydávání samizdatu drhlo;
- Jak odpovídá na otázky, které kdysi jeho otec, novinář Jiří Lederer, pokládal Václavu Havlovi;
- Jak se Lederer spřátelil s Pavlem Tigridem;
- Je nakladatel dobrý tenista, nebo ho ostatní jen nechávají vyhrát;
- Jaké ambice má čerstvý sedmdesátník.
Co je dobrého na sedmdesáti letech?
Zjistil jsem, že stáří je bolavé. Ta bolest se stěhuje z místa na místo, z kolene do kyčle a dál. To byla ta vtipná část odpovědi. A teď vážně: sedmdesát let dává člověku výhodu, že má nadhled, zkušenosti…
Vážně vnímáte nadhled nad svým životem, nad sebou, nad politikou?
Ten vnitřní neklid nebo rozčílení nad určitými věcmi, zejména v politice, už nemám. Dneska jsem v klidu, protože vím, že nikdy není nic tak vážné, jak to na první pohled vypadá. Věci vždycky nějak pominou, vykrystalizují, někdy blbým směrem, někdy dobrým. Chce to jenom trpělivost.
Poté co jsme tu přežili deset let s Klausem a deset let se Zemanem… Pro mě bylo frustrující, když se Klaus stal prezidentem. Ale byl demokraticky zvolen a člověk se s tím musel naučit žít.
Zvolení Miloše Zemana pak pro vás byla změna k lepšímu?
Volil jsem
