Konkolski jako první obyvatel suchozemského státu obeplul sám na jachtě svět

Rodák z Bohumína Konkolski se už během školních let věnoval řadě sportů. Absolvoval stavební průmyslovku a v letech 1963 až 1972 se živil jako stavař. S jachtingem začal ve svých 16 letech, o sedm let později ale zjistil, že jsou mu tuzemské vodní plochy malé. Odjel do Polska, kde získal příslušné doklady včetně kapitánského diplomu. Ve 24 letech se poprvé podíval na moře a o tři roky později se vydal na svůj první námořní závod, ve kterém doplul jako vítěz.

Čtěte také

Mořeplavec Richard Konkolski ani v důchodovém věku nezahálí

„Vyrůstal jsem na Bohumínsku. To byl tehdy kraj samých rybníků. Na hodně místech jezdily plachetnice,“ svěřil se v roce 2018 ČTK.

Svůj první závod přes Atlantik absolvoval v roce 1972 a potom pokračoval v okružní plavbě kolem světa. Když se v roce 1975 vrátil do polských přístavů Štětín a Svinoústí, přišly ho vítat davy Poláků, neboť se jednalo o mimořádný sportovní i cestovatelský úspěch. Konkolski se stal vůbec prvním obyvatelem suchozemského státu, který obeplul sám zeměkouli. Jeho jachta Nike I, kterou postavil v roce 1968 ve sklepě panelákového bytu, se stala druhým nejmenším plavidlem, které obeplulo svět. Obnášelo to 343 dnů a nocí plavby, prokládaných zastávkami v 79 přístavech pěti světadílů. Díky jeho plavbě mnohde poprvé uviděli čs. vlajku.

Zrození ve sklepě paneláku

Niké I, první loď, se kterou obeplul svět, se zrodila ve sklepě panelákového domu. Vše si vyráběl sám podle koupených plánů. Aby mohl tehdejší vlast reprezentovat, nesměla být loď soukromá. „Tak jsem ji daroval tehdejším Bohumínským drátovnám,“ řekl jednou.

Ve druhém závodě přes Atlantik o čtyři roky později skončil na druhém místě, ve třetím závodě v roce 1980 skončil ve své třídě čtvrtý. O dva roky později absolvoval první sólo závod kolem světa – BOC Challenge 1982. Skončil třetí s pěti světovými rekordy a stal se prvním Evropanem, který sólově obeplul svět v obou směrech. Závod se konal jen krátce poté, co Konkolski emigroval do USA. Důvodem odchodu do zahraničí byly překážky, které mu stále více házel pod nohy byrokrati v komunistickém režimu. Vrcholem bylo, že v roce 1980 mu jachtařská komise zakázala další starty v námořních závodech i soukromé plavby.

Plachetnice Niké v Národním technickém muzeu|foto:Zuzana Filípková, Český rozhlas

„My jsme neemigrovali pro emigraci nebo lehčí život. Chystal jsem se z velké části na vlastní náklady několik let na mezinárodní závod kolem světa, a když mi to několik pražských byrokratů nedovolilo, tak jsem odjel bez jejich svolení. Tady bych podotkl, že ti byrokraté nebyli členy KSČ, takže to s tehdejším režimem nemělo co dělat. Byla to lidská blbost, závist, dokázaní své moci a svého postavení. Takové lidské charaktery byly a budou. Stačí se jen podívat kolem a budete se divit, kolik jich je i dnes,“ řekl jednou.

Útěk Konkolského provázely dramatické okolnosti. Během výjimečného stavu v Polsku odjel s manželkou Miroslavou, která je také jachtařkou, a synem Richardem do Štětína, kde měl připravenou loď Niké II. Neměl patřičné doklady, ale nakonec se rodině podařilo i přes velké technické potíže vyrazit ze Svinoústí. Vyhráno měli až po obeplutí břehů východního Německa, odkud ještě hypoteticky mohl vyrazit hlídkový člun a zadržet je.

Čtěte také

Hrdá Ostrava. Kmotry nového CD Václava Fajfra se stali Konkolski s Nohavicou

„Ráno, když jsem stál u kormidla, vyšel na palubu Ríša. Až v tu chvíli jsem mu oznámil, že máme namířeno do Spojených států. Brečel jsem jak malý kluk. Syn mi vyčítavě řekl: Tatínku, proč jste mi to neřekli? Mohl jsem si vzít svoje oblíbené věci. Samozřejmě, že jsme s tím počítali a vzali mu s sebou všechno, co měl rád,“ vzpomínal později Konkolski. Po třech týdnech přistáli v Newportu ve státě Rhode Island.

V Newportu si chtěl otevřít jachtařskou školu a servis, ale tlak i odpor konkurence byl tak silný, že to vzdal. Poté založil úspěšné multimediální studio Seven Oceans Video a Digital Media, ve kterém se věnoval výrobě filmů a propagačních materiálů.

V bývalém Československu byl Konkolski v nepřítomnosti odsouzen za krádež lodi na 11,5 roku. Rozsudek byl dlouho platný. Proto se dlouho nemohl do vlasti vrátit. Až v roce 2000 jej Krajský soud v Ostravě zrušil. O 14 let později dostal Konkolski zpět i české občanství a vrátil se na Karvinsko.

Čtěte také

Mořeplavec Richard Konkolski zakotvil v Dolní Lutyni

Ve svém posledním závodě kolem zeměkoule v roce 1986 vylepšil všechny své předcházející rekordy a přidal k nim nové. „To ocenil mimo jiné i americký prezident Ronald Reagan. U nás samozřejmě bylo ticho po pěšině,“ vzpomínal Konkolski, který o svých dobrodružstvích napsal řadu knih a natočil několik filmů a sérii televizních dokumentů.

Na svém životě by Konkolski prý nic nezměnil, snad jen to, že se mohl narodit dříve. „Měl jsem poslední šanci vidět skutečný život domorodců. Dnes je z těch kouzelných míst, kde jsem se živil lovem a rybolovem, Václavské náměstí se stovkami lodí a hotelů,“ dodal.

Konkolski obdržel řadu ocenění v Česku, například v roce 2013 byl oceněn Medailí Za zásluhy o stát v oblasti sportu, již dříve získal tituly zasloužilý mistr sportu a Sportovec roku 1978, ale i v zahraničí. Čtyřikrát také získal titul jachtaře roku ve třech různých zemích. A jeho Nike I je dnes exponátem v Národním technickém muzeu v Praze.

Mořeplavec Richard Konkolski s plachetnicí Niké (Praha 5. 9. 2017)|foto:Yan Renelt, MAFRA / Profimedia