Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Do bezvýchodné situace se už v podstatě narodí. Stát selhává, říká k odebírání dětí z rodin expertka

Zakladatelka organizace Střep Věra Bechyňová. Foto Ludvík Hradilek, Deník N
Zakladatelka organizace Střep Věra Bechyňová. Foto Ludvík Hradilek, Deník N

Věra Bechyňová založila před dvaceti osmi lety organizaci Střep pomáhající rodinám v tíživé situaci, aby jejich děti neskončily v ústavu. V rozhovoru o nové analýze, která dává do souvislosti počty odebíraných dětí s mírou exekucí, se zamýšlí nad současnou situací sociálně vyloučených rodin žijících dlouhodobě v chudobě, a nad tím, proč jsou i dnes děti stále z těchto rodin odebírány. „Ukazuje to na dlouhodobé neřešení a přehlížení problémů v nejvíce zatížených regionech,“ říká odbornice na sociální práci.

Co se v rozhovoru také dozvíte:

  • Co je podle Věry Bechyňové hlavní příčinou odebírání dětí z rodin.
  • V čem podle ní selhává stát.
  • Jak se proměnila situace v ohrožených rodinách za posledních téměř třicet let.
  • Proč Bechyňová považuje někdy odebrání dítěte za lepší ze špatných rozhodnutí.
  • Co je nyní největším problémem ve vyloučených lokalitách.
  • Proč některé postupy, které dříve fungovaly, už dnes nestačí.

Nedávno zveřejněná analýza organizace 8000 důvodů přináší tvrdá data, která dávají do souvislosti sociální situaci rodiny a exekuce s mírou odebírání dětí. Obnažila také fakt, že polovina dětí v ústavní péči je pouze z deseti procent všech obcí s rozšířenou působností. O čem to celé vypovídá?

Exekuce jsou jedním z faktorů, které souvisejí s chudobou, stejně tak jako život na vyloučených adresách, závislost na sociálních dávkách, nedostatek pracovních míst, trestná činnost a další.

To vše ukazuje na chybějící dlouhodobou strategii či koncepci státu, která by jasně řekla, čeho chce v daném čase dosáhnout a jaké cíle chce prosadit.

Jednotlivé kraje či regiony by pak mohly cíle koncepce rozpracovat na míru svým regionálním specifikům a v konkrétních obdobích by vyhodnocovaly jejich dopad na život rodin s dětmi ohrožených chudobou.

Dejme tomu, že si stát stanoví do deseti let snížit počet dětí umístěných mimo rodinu. Na regionálních úrovních propojí všechny činnosti a služby, které jsou k tomu potřeba, a jasně definuje, co se pro to udělá.

Jak na úrovni lidí žijících v chudobě, tak na úrovni institucí a komunit – sociální pracovníci státní správy, sociální a dobrovolnické služby, školství, zdravotnictví…

Na absenci promyšlené a propojené státní koncepce poukazuje i to, že se v posledních letech téměř každý rok a půl novelizuje zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Takže se ani nedivím, že se to pak takto propíše do praxe.

Vlastně se opět ukazuje, že tady dlouhodobě máme regiony, kde se koncentruje velká část celospolečenské patologie – exekuce, vysoká nezaměstnanost, kriminalita, volby zde vyhrávají extremisté či populisté. A nyní vychází najevo, že ve stejných regionech je také nejvyšší počet dětí odebíraných z rodin.

Ano, to je naprosto přesně vystihnuto. Ukazuje to na dlouhodobé neřešení a přehlížení problémů v nejvíce zatížených regionech a tohle je jeden z negativních důsledků.

To je ta chybějící komplexní strategie – bez ní se nám to bude neustále vracet jako bumerang. Ti lidé tam žijí bez funkčních podpůrných služeb zahnaní do kouta a vytvářejí si vlastní svět s vlastními pravidly, který je ale

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Chudoba

Rozhovory

Sociální politika

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější