Pivoňky: Velký přehled druhů. Jak je pěstovat a množit teď v létě?

Čas těchto krásek s načechranými sukýnkami přichází. Stovky variet na jednom místě si můžete prohlédnout na pivoňkové louce Botanické zahrady hl. Města Prahy v Troji.

Pivoňková louka je v Botanické zahradě hl. m. Prahy jednou z nejatraktivnějších expozic zahrady, svými květy každoročně láká tisíce návštěvníků. Vedle pivoněk, které jsou nosnou sbírkou expozice, nabízí též zajímavou sbírku magnólií i četných cibulovin. Na Pivoňkové louce je v celé své kráse představena rozsáhlá sbírka pivoněk, jejíž ucelenější kolekce byla formována již v 90. letech. Expozice, která byla veřejnosti zpřístupněna roku 2011, je po výtvarné stránce doplněna dřevěnými tematickými prvky autorky Adriany Skálové. Celý soubor nesoucí název Čtvero ročních období je vytvořen z bran symbolizujících právě pravidelné střídání ročních dob, dále ho doplňují čtyři lavice, trůn a lavičky sloužící k odpočinku návštěvníků.

Pestrá a voňavá přehlídka

V expozici můžete vidět unikátní sbírku čítající přes pět set rozdílných druhů a kultivarů této rostliny, čímž se řadí k nejlepším kolekcím v Evropě. Jedná se o komplexní sbírku, ve které najdete ukázku všech skupin pivoněk a získáte přehled o jejich četných kultivarech. Stěžejní částí sbírky bylinných pivoněk je velká skupina kultivarů pivoňky čínské (Paeonia lactiflora), dále odrůdy bylinných pivoněk vzniklé mezidruhovým křížením. Zajímavostí sbírky jsou meziskupinové (Itoh) hybridy. Z dřevitých pivoněk je zde zastoupena rozsáhlá skupina kultivarů pivoňky keřovité (P. suffruticosa), kultivary pivoňky Lemoineovy (P. x lemoinei) atd. Ve sbírce se nacházejí i některé botanické pivoňky, tedy původní druhy, které jsou navíc zařazeny mezi ohrožené. Jejich kultivací, zvlášť pokud je znám jejich původ, botanická zahrada přispívá k jejich záchraně.

Pivoňky celého světa

Pivoňky jsou vytrvalé byliny nebo opadavé keře, případně polokeře a tvoří jediný rod čeledi pivoňkovitých (Paeoniaceae). Areál výskytu mají poměrně široký. Nacházejí se ve všech světadílech severní polokoule. Nejvíce jich roste ve Středomoří, na Kavkaze a v Číně, pouze dva druhy pocházejí ze Severní Ameriky. Většina druhů vyžaduje dostatek světla, vyhovují jim místa slunná nebo s lehkým toulavým stínem. Naopak menší skupině východoasijských lesních druhů pivoněk svědčí stín či polostín. Dosud bylo popsáno přibližně šedesát druhů, nejnovější studie však uvádí existenci pouhých 36 druhů pivoněk. V zahradnické praxi se pivoňky dělí na bylinné a dřevité.

Prastaré léčivé rostliny

Latinský název pivoněk (Paeonia) pochází z řecké mytologie – Paión byl lékař bohů, což mnohé naznačuje. S lidmi jsou spojeny již po několik tisíciletí. Jsou to staré kulturní rostliny, které byly pěstovány jak pro rozmanité využití, tak pro svoji nespornou estetickou hodnotu. Je doloženo, že v Číně byla pivoňka známou a hojně využívanou léčivou rostlinou již dvě století př. n. l., a uzdravovat pomáhala též ve starověkém Řecku a Římě. V čínské medicíně se kromě sušené kůry kořenů dřevitých pivoněk využívají jako léčivá droga i kořeny pivoněk bylinných. Přípravky z pivoněk pomáhají při krvácení, menstruačních potížích či střevních infekcích, dále například při nadměrném pocení nebo zánětech žlučníku a prostaty. Vykazují antiseptické, antipyretické, antikoagulační, sedativní, analgetické, spasmolytické a dokonce i hypotonické účinky. Na Dálném východě je k léčení mnoha potíží dodnes využívána pivoňka okrouhlá.

Pivoňky však sloužily i k dalším účelům. Angličané používali jejich semena jako koření a z květů vyráběli oblíbený parfém. Sušené červené květy sloužily k barvení sirupů. Na Kavkaze zase pivoňkou kavkazskou barvili vlnu nebo hedvábí. Semena byla ve středověku součástí amuletů. V některých oblastech se z kořenů místních pivoněk vařila dokonce kaše.

Pěstování a množení

Pivoňky můžete pětsovat i v nádobách. Jak na to? Podívejte se ve videu:

Zdroj: Youtube

U nás běžně pěstované pivoňky nepatří mezi příliš náročné rostliny. Jsou mrazuvzdorné, důležité je však pro ně najít stanoviště chráněné před větrem. Přesazování či výsadbu nových rostlin provádějte nejlépe koncem srpna až začátkem září, aby měly dostatek času do zimy dobře zakořenit. Důležitým pravidlem při výsadbě pivoněk je dodržení správné hloubky výsadby. Ty bylinné se sázejí mělce, tzv. na tři prsty. Pokud je vysadíte příliš hluboce, krásnými květy vás neodmění. Naopak u dřevitých pivoněk je hluboká výsadba v pořádku, rostliny tak snáze vytvoří kořenový systém.

Nejjednodušší metodou množení bylinných pivoněk je dělení větších trsů opět na přelomu srpna a září. Nové rostliny lze získat i ze semen, která je však nutné přes zimu stratifikovat – projít fází chladu, aby semínka předčasně neklíčila. Tento způsob je vhodný především pro množení botanických pivoněk, avšak nezaručuje jednotné potomstvo. Zato množení dřevitých pivoněk není snadné, od čehož se odvíjí také jejich vysoká cena na trhu. Pokud máte velký keř pivoňky, můžete se pokusit o jeho rozdělení či odkopnutí postranního výhonu, čemuž lze pomoci i hřížením – ukotvením postranního výhonu k zemi, aby zapustil vlastní kořínky. Řízkování je obtížné a vyžaduje značnou zkušenost a dobré technické zázemí. Nejčastější metodou je roubování, avšak vypěstování rostliny trvá tři až čtyři roky.

S čím je kombinovat?

Pivoňky jsou krásnou součástí zejména venkovských zahrad, kde se uplatní jako solitéry nebo v menších skupinkách. Není je však snadné kombinovat s ostatními rostlinami. Vhodné jsou především cibuloviny, dále například denivky, pryšce, kakosty, plaménky, orlíčky, srdcovky, třapatky či chrpy. Pěkná je kombinace pivoněk s vyššími dřevinami, zejména jehličnany, které zajistí vhodné pozadí, na němž vyniknou především rostliny se světlejšími květy. Drobnější pivoňky jsou vděčnými skalničkami. Zejména v Číně jsou oblíbené velkoplošné výsadby. Je možné se s nimi setkat v zahradách, parcích či jsou krásnou součástí běžné městské zeleně.