Dubček nebyl zbabělec, tvrdí režisér Kirchhoff. Nová fakta o Dubčekovi představuje ve filmu Všichni lidé budou bratři

Dubček nebyl klasický aparátčík a papaláš, ale také lidový a zjevně docela milý člověk, říká režisér Robert Kirchhoff o klíčové osobnosti pražského jara, kterou stojí za to si připomenout právě při výročí srpna 1968.

Robert Kirchhoff je filmový režisér, scenárista, producent a kameraman, na kontě má množství oceněných filmů. Jeho film Všichni lidé budou bratři bude v Karlových Varech uveden celkem čtyřikrát, do kin vstoupí na podzim.

V rozhovoru se dočtete:

• Jak to bylo s Dubčekovým hlasováním ve věci obuškového zákona.
• Co se o Dubčekovi málo ví a co to vypovídá o jeho hrdinství.
• Jak se do filmu podařilo dostat exšéfa Evropské komise a expremiéra Itálie Romana Prodiho.
• Co Dubček udělal poté, co mu v roce 1969 napsal dopis Václav Havel.
• Co si Kirchhoff myslí o konspiracích ohledně Dubčekovy smrti.
• A jak to bylo s Gorbačovovou omluvou.

Co nového se o Alexanderu Dubčekovi ještě dá přinést?

Rozhodně si nemyslím, že o Alexanderu Dubčekovi bylo řečeno všechno. Mimo jiné mě fascinuje tím, jak jeho postava přežívá i po smrti. Ve společenských i politických kruzích.

Musíme si přiznat, že zde máme jisté mystérium s názvem Dubček. Symbol, který pro mnohé lidi znamená to krásnější, co v životě prožili. Ikonu mládí, svobody a naděje, že se dá žít lépe. Pravdou je, že tu naději opravdu dal.

Na Slovensku je však skoro kacířské vyjadřovat se na jeho adresu kriticky. Dubček se stal jakousi nedotknutelnou, přímo mytologickou postavou.

Jaký byl potom váš autorský záměr?

Byl jsem zvědavý, co se stane, když k té postavě přistoupím a dotknu se jejích tajemství, která se zdánlivě jeví jako velmi prostá. Pokus o demystifikaci je jako pomáhat člověku, který klopýtá, zvednout se na nohy.

Všechny ty adorující práce, které nekriticky hájily i Dubčekova zjevná selhání a problematická zakopnutí, mě vlastně obtěžovaly.

Osobně nemám pocit, že Dubčeka nikdo nekritizuje. Mnozí revolucionáři z roku 1989, kteří s ním přicházeli do kontaktu, ho označují za člověka, který sice hodně mluvil, ale nic zásadního a zajímavého neřekl, někteří ho dokonce označují za slabocha a zbabělce.

Dubček měl sice různé vlastnosti, ale rozhodně si nemyslím, že byl zbabělec. Pokud chci někoho z takového širokého pohledu hodnotit, musím se nejprve pokoušet ho pochopit.

A neměli bychom zapomínat, že Dubček stále patří do panteonu nejvýznamnějších postav současných evropských dějin. Ať oprávněně, nebo neoprávněně, to je již otázka na experty z jiných oblastí.

Divák často očekává, že dostane jasnou odpověď – zda byl někdo dobrý, nebo špatný. V tomhle ho asi zklamete, ne?

V dokumentárním filmu se těžko schováte za fabulaci. O Dubčekovi jsem si přečetl všechno, co se dalo. Setkával jsem se s odborníky, analyzoval jsem situaci, zvažoval jeho postoje.

Nakonec se Dubček stal jakýmsi médiem, přes které se pokouším nahlížet hlouběji do naší společnosti. Jeho život je životem utopisty, idealisty, který vyrostl v době přes reálný socialismus sovětského typu, politické procesy, pražské jaro, okupaci, normalizaci, rozdělení Československa – to vše rámcuje jeho život.

Film je koncipován přes různé obrazy a situace, ve kterých se v průběhu let ocitl.

To byl záměr. Chtěl jsem, aby ty obrazy a situace tematizovaly prakticky celé 20. století.

A co to udělalo s vámi – změnil se po tom všem váš subjektivní názor na Dubčeka k lepšímu či horšímu?

Skutečně mi připomíná krále