Možná jste postřehli v médiích před deseti lety příběh muže jménem Stamatis Moraitis. Muže, který téměř zapomněl zemřít. V sedmdesátých letech mu američtí lékaři řekli, že jeho rakovina plic je neléčitelná a zbývá mu pár měsíců. Oznámil tedy ženě, že se vrací na svůj rodný ostrov Ikarii, aby mohl být pohřbený se svými rodiči. A bylo to rozhodnutí, které mu zachránilo život.
Ikaria, ostrov dlouhověkosti
Jen pět míst na celém světě označujeme za takzvané modré zóny. Loma Linda ve Spojených státech, Nicoya na Kostarice, Okinawa v Japonsku, Sardinie v Itálii a konečně řecký ostrov Ikaria omílaný vlnami Egejského moře. Těchto pět míst se vyznačuje tím, že se zde lidé dožívají nebývale vysokého věku. Stovka tu nikoho neohromí, na to jsou tady zvyklí. Jsou to geny nebo snad životní styl?
Připomeňme si Stamatise. Svému osudu se odevzdal a jen se staral o svoji zahrádku s vinicí a vyráběl domácí víno, kterého si denně dopřával dva až tři šálky. Ničím se nestresoval, jedl domácí plodiny a dýchal čerstvý mořský vzduch. Vždyť co horšího by se mohlo stát, než že se co nevidět naplní jeho pohár života. Jenže ostrov jako by už po tolikáté uplatnil své kouzlo a daroval mu dalších čtyřicet let šťastného a spokojeného bytí. Jak je tohle možné? To tajemství dlouhověkosti ostrova Ikaria jste si vlastně právě přečetli.
Víno, hory, siesta
Vědcům ti čiperní staříci, co se naprosto běžně dožívají stovky bez doprovodných chronických onemocnění nedají spát a doposud neodhalili, zda se u těchto dlouhověkých lidí vyskytuje nějaký konkrétní faktor, který by byl pro všechny společný. Ale možná není potřeba laboratorních analýz a bádání, aby člověk odhalil tajný recept na zázračný elixír. Když se totiž podíváte na život Ikarijců, je přesně odrazem toho, čeho se my snažíme každý den tak urputně dosáhnout.
Čisté moře, hodně slunce, hornatý terén, který podporuje aktivní pohyb, čerstvé potraviny v domácí bio kvalitě, odpolední šlofík a pospolitost. Stejného mínění je například doktor David Frej, který se zabývá holistickou a funkční medicínou. „Na tom ostrově vidíte i spoustu příznivých podmínek pro život, ať je to snížení stresu nebo je to čistá tzv. bio strava. Ale ona vlastně ta bio strava je přirozená, protože Ikarijci, jak je zvykem i na jiných podobných místech, jí převážně stravu z vlastní úrody, anebo případně kupují něco v místních obchodech, ale v principu je ten život ve větší harmonii s přírodou a to jsme viděli i u některých Ikarijců doma,” říká ve svém vlogu z návštěvy ostrova.
Tady to celé máte. Genetika nepochybně hraje svou roli, ale oproti životnímu stylu je to zřejmě jen vedlejšák z ochotnického divadla. Procházky po horách, organická strava plná zeleniny, ovoce, olivový olej, jedí tu méně masa, zato produkty z kozího mléka jsou na jídelníčku často. Čerstvý vzduch, práce venku, hodně času stráveného s rodinou a přáteli. Na Ikarii jsou běžně vícegenerační domky.
Jsou to všechno vlastně docela obyčejné věci, nic převratného. „Je tam vidět snížený stres, zejména u starších lidí. U těch mladších už se to zdraví zhoršuje, ale u starších je stres nižší a zajímavé je, že jeden z těch faktorů dlouhověkosti může být také odpolední siesta. Na chvíli si lehnou a odpočívají. S tím souvisí i to, že oni nejí pozdě večer, mají společné večeře, ale v principu větší jídlo bylo do tří hodin odpoledne, což je doba oběda, kterou oni preferují,” doplňuje MUDr. Frej. Většina místních nekouří, čas tu plyne tak nějak pomaleji a starý člověk nezná samotu.
Ostrov pro milovníky přírody
Můžete se na vlastní oči přijet přesvědčit, obyvatelé ostrova to s vámi jistě rádi proberou nad sklenkou dobrého červeného z vlastní produkce. Pojmout to můžete jako ozdravný pobyt. Kdo hledá hory, toho nepochybně zaujmou mohutná pohoří, která se táhnou od západu na východ. Jejich hřebeny přejdete, ale rozhodně ne v rámci jednoho treku. Tady je každý kilák zasloužený. Cestou to vezměte přes nejstarší les v Egejském moři, Randi Forest. Jedinečným stromem zde je Planika drobnolistá, jejíž rudé plody vypadají jako liči, ale chutnají jako jahody.
Jih ostrova se zalíbí předně milovníkům pláží. Ta nejznámější se nazývá Seychelles, protože připomíná stejnojmenný ostrov v Indickém oceánu. Napříč Ikarií si to razí divoké řeky, které v kaňonech a skalách položily základ vodopádům všech velikostí.
Je to malý kousek země obklopený slanou vodou, ale dost možná nabízí všechno, co člověk potřebuje ke štěstí. Pokud sem přece jen zavítáte na dovolenou, čerpejte síly a nechte všechny starosti daleko za obzorem. Vychutnávejte si každou chvilku na ostrově pojmenovaném po bájném Ikarovi, který se podle staré řecké mytologie právě u břehů Ikarie zřítil do moře.
Zdroj: iGlanc.cz, Pappas Post, Blue Zones
