„Plány jsou jednoduché. Je to Dakar Classic. Už máme zaplacenu polovinu startovného, které vyjde na koruny čtvrt milionu, a chystá se Kachna (Citroën 2CV),“ začíná naše povídání v mladoboleslavské restauraci U Hymrů Barbora Holická a zmiňuje, že dorazí i její spolujezdec (spolujezdkyně). Na dotaz, kdo to je, však zůstává tajemná jako hrad v Karpatech. Prý to bude pro mě překvapení. Ptám se tedy na zmiňovanou Kachnu.

„Donedávna jsem s ní jezdila v sériové verzi normálně v provozu, abych se s ní sžila. Objezdila jsem například Legendy, Rallye Praha Revival či sraz Kachen, kterých se sešlo okolo osmdesáti. Zúčastnila jsem se také otevírání letní sezony v ZOO ve Dvoře Králové s tím, že když mě někdo sponzorsky přispěje větší částkou, adoptuji ještě jednu kachnu, aby měli v ZOO co žrát (úsměv). Pojali jsme to trochu jako takovou srandu. Další akce, včetně svezení novomanželů na svatbě, již znemožnilo odvezení kachny na dílnu a její rozebrání.“

Můžeš přiblížit původ tohoto auta?

„Kachna je ročník 1979 a je jí tedy čtyřiačtyřicet let. Já jí koupila od pana Nováka z pražských Holešovic na radu Tomáše Nerudy, jezdce EDDA Cupu, který před pořízením současné Škodovky jezdil Revivaly právě s Kachnou. To je největší Kachnař v Čechách, rozumí těmto autům úplně nejvíce ze všech, a proto mi právě on připravuje auto. Pojedeme v týmu Ollie Roučkové, se kterou jsem se seznámila loni na Revivalu, kde testovala Suzuki Samurai.“

Pojďme do minulosti. Můžeš vzpomenout na tvoje závodnické začátky?

„Já k tomu přišla úplnou náhodou. Pracovala jsem pro jednu francouzskou firmu a naskytla se práce udělat catering na rally pro Citroën. Vše jsem řešila s tehdejším zástupcem Citroën Racing pro Českou republiku a soutěžákem Tomášem Pletkou. Ten se mimochodem později ze soutěží vytratil a dnes má v Milovicích rybářství U Rybky. Tomáše jsem se při té příležitosti zeptala, jak se stát závodníkem, a on mě doporučil zúčastnit se blížícího se projektu Czech Woman Talent, který organizoval. Vysvětlil mi, že během prvního kola pojedu slalom na letišti a pokud postoupím, druhé kolo proběhne v Bělé pod Bezdězem už s rallyovým autem, spolujezdcem a na rozpis. Popravdě, tehdy jsem nevěděla, co je rozpis ani kde je Bělá (smích).“

Nicméně brzy jsi vše poznala.

„Začala jsem telefonátem kamarádovi, věnujícímu se tuningu, ať mi vysvětlí, co je slalom. Ten mě odkázal na svého tátu, který spolu s kamarádem koupil Mazdu, a jezdili se prohánět na letiště do Tchořovic. Právě zde mi pak stavěli gumy a já se mezi nimi učila jezdit. Pak přišlo ono první kolo a já ze slalomu u Příbrami postoupila dál. Na řadě bylo učit se psát rozpis. Kamarád Pavel, který mně celou kariéru provázel jako mechanik, měl telefonní číslo na Pepu Petáka, jehož je velkým fanouškem. Zkusil mu zavolat a zeptal se, jestli by mě Alena (Benešová) nemohla učit psát rozpis. Pepa na to, že proč Alena, on se toho ujme osobně (smích). A tak jsem se na Příbramsku připravovala vedle téhle motoristické ikony.“

Jak dopadlo druhé kolo v Bělé pod Bezdězem?

„Tenkrát jsem tam nevyhrála. Poprvé jsem však měla kombinézu, helmu, systém HANS, učila se nastoupit do auta s rámem (smích). Tomáš nám dělal spolujezdce a poradce a jen řekl: „Jeď, jeď, „katni“ to.“ Pochopila jsem, že mám zatáčku zkrátit skrz bahno (smích). Pak už nebylo cesty zpátky. Udělala jsem si licenci a půjčila si Dacii od Stejskalů. Jenže strach rozbít půjčené auto způsobil, že jsem vybrala stavební spoření, vzala si úvěr a koupila Citroën DS3. Obrovskou výhodou byla tehdy probíhající Citroën Trophy, která byla finančně ohodnocená. Díky malému počtu startujících jsem byla pořád na pódiu a to mi pomohlo splatit tu půjčku.“

Tím se zrodila již dlouho trvající kariéra.

„Jezdím deset let a z roku 2017 mám i cenu Elišky Junkové. Tenkrát mě za to „vyhejtoval“ někdo z Motorsport Revue, že jsem vyhrála a přitom jedu hovno. To mě mrzelo. Ale ta cena mě moc potěšila, přestože do té doby jsem vůbec nevěděla, že existuje. Vše mi došlo až ve chvíli, kdy mi přišla pozvánka na vyhlášení Zlatého volantu. Bylo to takové ocenění mé spolehlivosti a vytrvalosti. I Pepa Peták mi říkal, že rally není o tom zajet jeden rychlý čas a pak to zahodit, ale výsledek se počítá až v cíli. Ostatně s tímto chci jít i do Dakaru.“

Ok, tak pojďme zpět k Dakaru. Jaké máš ambice?

„Mým cílem není vyhrát, ale moc ráda bych dojela až do cíle. Podmínkou pro to je perfektně připravená technika, která to vydrží. Za šestačtyřicet rallyových startů jsem odstoupila pouze jednou na havárii a dvakrát nebo třikrát na technickou závadu, kdy zradila převodovka či poloosy. Přípravě techniky jsem vždy dávala maximum. Pavel mě vždy navelel na devátou ranní do garáže a už jsem jela. A čím byl starší, tím více jsem musela makat a on mě hlídal (smích).“

Myslíš, že historická Kachna bude tou správnou spolehlivou technikou?

„Věřím tomu. Kachna je strašně jednoduché, mechanické auto. Je tam jen baterka a nějaký rozdělovač. Jelikož jde o auto vzduchem chlazené, takže žádná voda a jen sání musíme dořešit, aby nebylo plné písku. Každopádně z Kachny nechceme dělat nějakou bestii. A já prostě musím jet s Citroënem (smích). Pokud vše půjde podle plánu, technika by měla být nachystaná v půlce srpna. Nyní dělá Vašek Najman rám. Během září plánuji objet celou republiku, ukázat se všude a oslovit případné reklamní partnery. Máme projekt Donio, takový hit-hit startovač, kde může kdokoliv přispět jakoukoliv částkou. Pokud by někdo zaplatil celou rekonstrukci auta, to by bylo ideální (smích).“

Tady je odkaz, kdo by chtěl holkám s rekonstrukcí pomoci a pak sledovat, jak si povedou. https://www.donio.cz/renovujtekachnuprodakar

Máš nějakou osobní zkušenost s Dakarem?

„Letos jsem se tam byla podívat. Ollie mi to doporučila, ať si udělám představu. Strávila jsem tam prvních šest dní až do Hailu a byla to docela divočina. Jelikož jsem měla propadlý řidičák, riskla jsem cestu do Vídně na letiště. V letadle jsem potkala portugalské motocyklové závodníky, kteří mě zachránili a dovezli do centra dění.“

Jak se ti Dakar líbil?

„Bylo to jako první svezení v závoďáků. Prostě do toho jednou sedneš a už nechceš jinak (úsměv). Připadala jsem si jak Alenka v Říši divů. Jdeš obrovským bivakem a proti tobě najednou projede tovární Audi, potkáš Loeba, Nassera. S tím jsme si pěkně popovídali a mám i společnou fotku. Je to velký pohodář. Vyfotila jsem se i s Peterhanselem, ale ten asi neměl svůj den, tak z toho nemám takovou radost. A vtipné bylo, když proti mně šli Carlos Sainz a Laia Sanz a já se chtěla fotit s motorkářkou. Carlos byl překvapen a možná i trochu dotčen, že se nejdu fotit s ním (smích). Zajímavé bylo setkání po dlouhých letech s Australankou Molly Taylor, kterou jsem poznala na Barumce roku 2013, když startovala s DS3 a já tam dělala catering.“

Překvapení je zde – do restaurace vchází Lucie Engová, která bude na Dakaru Bářinou spolujezdkyní. Samozřejmě se zajímám, jak se spolupráce zrodila.

Lucie: „Potkaly jsme se na Legendách, zapovídaly jsme se a bylo to (úsměv). Jsme stejná krevní skupina a Bára to má vše promyšlené. Neváhala jsem ani minutu. Myslela jsem na Dakar už dlouho a každého, kdo se do tohoto závodu vydal, jsem obdivovala. Role spolujezdce zde není o čtení napsaných zatáček z tréninku, jako tomu je v rally, co jezdíme, ale celý den sledujete itinerář plný šipek a značek a to je velká zodpovědnost a tím pádem velká výzva. Čeká mě ještě hodně práce při přípravách, při tak těžkém závodě je potřeba být připravena na vše.“

Jinak letos jedete s bratrem Tomášem domácí rallyový šampionát s Toyotou GR Yaris.

Lucie: „Na začátku roku jsme dostali nabídku od týmu HS Automobil Vysočina vyzkoušet si Toyotku. Zajeli jsme si Valašskou rally v rolích předjezdců a jak nám, tak i týmu se spolupráce zalíbila. V plánu je kompletní český mistrák. Moc si to s bráchou užíváme. Yaris je rychlé a hravé auto a těší nás, že konkurujeme i některým „er pětkám“. Teď se celý tým připravuje a těší na domácí Bohemii.“

Co historický Ford?

Lucie: „Na Fordíkovi se stále pracuje, ještě je ve vývoji. Tam je to na delší dobu. Přece jen je to historik. Jakmile bude hotovo, určitě hned vyrazíme za kámošema do historiků.“

Pojďme znovu k Dakaru. Jaký bude design Kachny?

Barbora: „Design auta a celého projektu navrhuje pop artový malíř Pepa Rataj z Plzně. Právě proto bude hodně barevný s kachničkou a srdíčkama (úsměv). Jen budeme muset rozhodnout, jestli auto polepíme anebo nastříkáme. Před odjezdem bude auto také asi vystavené v Plzni Depo 2015. Přece jen jsme první česká čistě dámská posádka a tak budeme jistě ozdobou celého Dakaru – tím autem myslím (úsměv).“

Lucie: „Každopádně myslím, že budeme vidět.“

Hlavně, ať dojedete do cíle.

Obě: „To nějak dotlačíme (odhodlaně).“

Lucie: „Důležité pro zdolání Dakaru bude vedle spolehlivosti techniky také neztratit se v navigaci.“

Barbora: „Třeba i osmset kilometrů denně v Kachně bude velká zábava. To auto je úplně boží. Když jedu, lidi mi mávají a usmívají se.“

Lucie: „Snad každý, s kým jsem mluvila, ví, co za auto je Kachna.“

Barbora: „Kdybych řekla Citroën 2CV, neví nic (úsměv).“

A co Beduín. Bude?

Obě: „Bylo by to nádherné, ale ještě důležitější budou ty zážitky a emoce. Proto to děláme.“