Hlavní obsah

Dřív tam byly davy aneb Kam Češi zapomněli chodit

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Sakrální stavby fascinovaly Michala Bařinku už od dětství. Nejprve ho přitahovaly svou monumentalitou a zdobností, poté i příběhy, a tak se nakonec rozhodl vydat na dráhu církevního historika. Dlouhodobě se věnuje popularizaci poutních míst, o kterých aktuálně připravuje také uceleného průvodce. Podle Bařinky totiž něco podobného na českém trhu zásadně chybí.

Foto: archiv Michala Bařinky

Michal Bařinka si poutní místa zamiloval pro jejich monumentálnost i příběhy.

Článek

Poutní místa jsou podle Bařinky proti hradům či zámkům mnohdy opomíjená, ačkoli jejich popularita v posledních letech roste. „Mně nejprve učarovala svým vzhledem. Jejich podporovatelé totiž nezřídka vynaložili ohromné finanční prostředky na výstavbu i bohaté vybavení. Poutní chrámy byly díky tomu budovány podle projektů slavných architektů, vnitřní prostor zase zdobila díla proslulých malířů či sochařů,“ konstatuje historik a dodává, že jde mnohdy o špičkovou práci mistrů různých specializací.

Kromě samotného vzezření však Bařinka na poutních místech vyzdvihuje i jedinečné příběhy, respektive zakladatelské legendy o zázracích, které měly do lokalit přitahovat poutníky. „Ti zde prosili kupříkladu o vyléčení z nemoci, která je dlouhodobě sužovala,“ vysvětlil historik s tím, že církevní místa měla pro naše předky nezastupitelnou úlohu, a i proto se rozhodl některé stavby zdokumentovat do uceleného knižního průvodce Poutní místa Česka. Na něj teď vybírá peníze prostřednictvím crowdfundingové kampaně, tedy s přispěním veřejnosti.

Klokotský klášter se studánkou a léčivým pramenem je místem zjevení Panny Marie

Tipy na výlety

„Poslední souhrnné průvodce po poutních místech Čech, Moravy a Slezska vznikly cirka před 20 lety, takže jsou dávno rozebrané, a navíc leckdy již neaktuální. Pro ty, kteří se tomuto tématu nevěnují vyloženě odborně, zkrátka vhodná literatura chybí,“ konstatuje Bařinka.

Všude musí mít povolení

Dokumentovat poutní místa však není jen tak. Na prohlídce interiérů svatyní se musí historik předem dohodnout s duchovními správci a v případě fotografování musí dostat také povolení od příslušného biskupství, arcibiskupství, církevního řádu či kongregace.

„Každý z těchto subjektů má navíc svá vlastní a někdy výrazně odlišná pravidla. Samotná návštěva však představuje jen jednu část mojí práce. Tou druhou je vyhledávání pramenů či literatury, jejich studium a následné sepsání příběhu příslušného poutního místa,“ popisuje Bařinka, který s přípravou podkladů pro knihu začal už v roce 2018. Samotné návštěvy a fotodokumentace spolkly podle historika za posledních šest let většinu jeho dovolené i množství víkendů.

V prvním díle průvodce se nakonec objeví celkem 50 tuzemských poutních míst ze šesti krajů, mimo jiné Karlovarského, Ústeckého, Středočeského nebo z Prahy. „Vydání této knihy je nyní závislé na úspěchu právě probíhající crowdfundingové kampaně. Jelikož za sebou nemám žádné silné sponzory, objednáním této knihy laskaví čtenáři de facto umožní její vznik,“ připouští Bařinka, který v mezičase založil ještě skupinu na Facebooku Poutní místa Česka, v níž představuje a popularizuje rozmanitá poutní místa naší země.

Foto: archiv Michala Bařinky

Poutní areál v Horní Polici

Ta podle historika v posledních letech přitahují stále více pozornosti, nenavštěvují je přitom jen praktikující křesťané. „Lidé zjišťují, že poutní místa nejsou jen na slavné Svatojakubské cestě a že se na pouť mohou vydat také v tuzemsku. Způsob uchopení a zpracování tohoto tématu se u nás však ještě vyvíjí,“ míní Bařinka a dodává, že za sympatický považuje například projekt Otevřené brány ve Zlínském kraji, jehož cílem je zpřístupnění církevních památek.

Poutní místa jsou podle Bařinky i vhodnou alternativou například k zámkům či hradům, pro turisty podle toho uzpůsobují svou nabídku a leckde nabízejí zajímavé programy. Jsou to například noční prohlídky ve Staré Boleslavi. „Poutní místa jsou historicky a umělecky nesmírně cenné památky, už jen proto by neměla zůstat stranou pozornosti žádného zvídavého turisty,“ míní Bařinka a dodává, že by však měli mít návštěvníci na paměti, že se v první řadě jedná o prostor k bohoslužbě a individuální modlitbě.

Odlišností je celá řada

Podle historika jsou česká poutní místa proti sousedním zemím v lecčem specifická, za což může zejména historický a kulturní kontext. „Mnohá z míst například v baroku propagovala kult Panny Marie. Jedná se o jeden ze způsobu rekatolizace. Podobně jako v sousedním Polsku, Bavorsku či Rakousku, rovněž českým zemím se měla stát Panna Marie nebeskou královnou a hlavní ochranitelkou,“ vysvětluje Bařinka s tím, že toto úsilí mělo na našem území jen částečný úspěch i kvůli silné pozici českých zemských patronů, jako je například sv. Václav.

Foto: archiv Michala Bařinky

Poutní kostel v Neratově označuje Bařinka za jedno ze svých oblíbených míst.

Unikátní na našem území byla také nutnost vyrovnat se s érou husitství, s níž se zahraničí zabývat nemuselo. „Tam měli zase jiné okruhy a témata,“ připouští historik.

S odpovědí na otázku, jaké je jeho nejoblíbenější poutní místo, Bařinka váhá, protože každé má podle něj vlastní a nezaměnitelný půvab. „Jinak působí osamělá kaplička na návrší, jinak monumentální poutní areál s nákladně zdobenou bazilikou. Podle mě má velmi silný příběh kupříkladu poutní místo Skoky nedaleko Žlutic, kde se nacházel kultovní obraz Panny Marie Skokovské, od něhož je údajně odvozeno zlidovělé rčení panenko skákavá,“ usmívá se Bařinka.

Za výjimečný historik označuje také poutní kostel v Neratově s prosklenou střechou. „Za své znovuzrození vděčí nezlomnému úsilí místního kněze Josefa Suchára. V Moravském krasu zase nikdy nevynechám návštěvu poutního kostela Jména Panny Marie ve Křtinách. Jeho velkolepost a skvostná výmalba mě pokaždé ohromí,“ tvrdí historik.

Poutní areál Lomec ukrývá unikátní oltář

Tipy na výlety

Reklama

Výběr článků

Načítám