Článek
K následkům studií neodmyslitelně patří také pravidelná třídní setkání. Takové chvíle doléhají na abiturienty kouzlem mládí a nostalgie. Měli jsme za třídního drsňáka. Opravdu Kantora. Měl hluboký hlas, v té době rebelský cop a autoritu. Abychom měli alespoň zdání protiváhy, zvolili jsme předsedou třídní samosprávy spolužáka Karla. Mladý muž, společenský, týmový hráč. Dnes by se o něm psalo, že byl leader. Dovedl Drsňákovi zdravě oponovat a jejich spory byly vedeny na velmi přátelské úrovni. Snad proto právě našeho předsedu pověřili pronést před maturitním plesem slavnostní slib, ze kterého ovšem vytvořil ukrutnou studentskou švandu. Smíchy plakal třídní, pedagogický sbor, rodiče, a nakonec i my. Prý i ředitel našeho ústavu musel zavčas odejít, aby si, kdo ví proč, zachoval dekorum. Měli jsme o našeho mluvčího trochu strach, ale když nás Drsňák pozval na panáka, bylo jasné, že máme vyhráno.
Odmaturovali jsme a viděli se poprvé po deseti letech. Všichni se těšili. Hlavně na předsedu Karla a jeho projev. K našemu zklamání nebylo projevu, ani předsedy. Vzkázal nám, že je na montáži, a popřál hodně zdraví.
Tak se to opakovalo sraz, co sraz. Omluva střídala omluvu. Nejvíc pobavila ta poslední: „Nikam nepůjdu. Děsně jste zestárli. Já se vidím furt jako mladík a vy byste mi ten pohled zkazili.“ Od té doby jsme na pozvánky psali, že na naše setkání možná přijde i předseda.
Blížilo se další setkání. Z pozvánek najednou zmizelo slovo možná a bylo jisté, že Karel tentokrát dorazí.
Seděli jsme u jednoho stolu a rozpačitě se rozhlíželi. Najednou vstal jeden, který to dotáhl na advokáta, a poprosil o pozornost.
„Mohu potvrdit, že náš předseda opravdu přijde. Ale poprosil mne, abych vám nejdříve řekl něco, o čem by se mu těžko mluvilo.“
Karel, že by měl v životě potíže? Náš, věčně usměvavý, tahoun a parťák do nepohody?
Karel se před koncem vojny oženil. To jsme věděli a zasypali novomanžele gratulacemi, co se do nich vešlo. Vzal si učitelku, prý nesmírně milou, chytrou a vstřícnou dívčinu odkudsi z Moravy. Bydleli v domku po jejích prarodičích, vychovali pár dětí a žili si spokojeně.
„Předseda na naše srazy nejezdil, protože jeho žena byla žárlivá. Jen se nám to styděl přiznat.“
Děti odrostly a domek byl moc velký pro dva starší lidi. Na paní domu se její povolání trochu podepsalo. Už nebyla milá a vlídná, natož dívčina. Karel si navíc zařídil malou živnost. Stal se hodinovým manželem, a protože byl šikovný, neměl o víkendech o práci nouzi. Zato paní učitelka jeho aktivity nesla s čím dál větší nelibostí.
„Najdi si koníčka,“ radil jí dobromyslně manžel, „nebo pojeď se mnou.“ Vždycky se strhla hádka, zakončená dlouhou tichou domácností. „Místo koníčka si našla flašku,“ konstatoval advokát, „a po čase měl Karel doma peklo.“
Zkrátka, jednou se Karel vrátil domů a hned byl oheň na střeše. Choť mu vyčetla vše možné, od jeho rodičů po jeho firmu a ženskou, kterou určitě někde musí mít. Obrátil oči v sloup a chtěl se jít vysprchovat. „Měli koupelnu v patře. Karel na manželčiny výlevy nereagoval a vystoupal po schodech nahoru. Žena ho pronásledovala. Co schod, to výčitka. Co výčitka, to zlá urážka. Chytala ho za rameno, aby se k ní otočil. Zastoupila mu dveře do koupelny a nechtěla ho pustit dál. Křičela, že to je její koupelna, její dům, její je všechno. Karel nevydržel, a litici odstrčil. Bohužel tak nešťastně, že spadla na podlahu a hlavou se udeřila o koupelnovou skříňku, kterou jí Karel sestavil, ale ještě nepřimontoval na zeď. Už se neprobrala a Karel dostal pár let natvrdo. Minulý týden ho pustili za dobré chování. Moc se na vás těšil, vlastně celou tu dobu, co za námi nemohl jezdit. To jsem vám měl říct, než sem přijde, abyste byli v obraze.“
Na to ticho nezapomenu. Zase jsme si připadali jak před maturitou a těkali kolem očima, nevěda, co bude. Slovo si vzal náš třídní, Drsňák. Už ne s rebelským copem, ale se stejnou autoritou: „Říká se: Znáš moje jméno, ale ne můj příběh. Slyšel jsi, co jsem udělal, ale ne, čím vším jsem si prošel. Tak asi tak, třído moje.“ Náš Kantor nás zase zachránil. Karel přišel a po chvilce ostýchání byl zase náš leader. Vlastně ne, předseda.
K následkům studií patří také pravidelná třídní setkání. Takové chvíle doléhají na abiturienty silou mládí, nostalgie, ale hlavně prožitého života.
