Tento článek je součástí Special reportu: Moravskoslezský kraj se mění. Z uhelného regionu se stává turistická destinace
Jedno Slezsko – dvě země. Právě tak se profiluje Euroregion Silesia, který zahrnuje i sever Moravskoslezského kraje. V regionu v rámci přeshraniční spolupráce s polskými partnery vzniká řada projektů – od stezky po tamějších rozhlednách, přes železniční cyklotrasy až po vědecké centrum. Z kdysi „černého regionu“ se tak pomalu stává turisticky vyhledávaná oblast.
V myslích obyvatel bylo česko-polské pohraničí dlouho vnímáno jako hornická oblast bez většího turistického vyžití. „Náš region nebyl vnímán jako turisticky atraktivní, pokud pominu Jeseníky a Beskydy,“ upozornil na původní neatraktivitu regionu Petr Koudela, jednatel společnosti Moravian-Silesian Tourism, která se stará o destinační management Moravskoslezského kraje. O stavu příhraniční spolupráce v regionu mluvil v rámci debaty, kterou v květnu uspořádal server EURACTIV.cz v polské obci Chałupki poblíž hranic s Českou republikou.
S nepříznivou pověstí celé oblasti se museli vypořádat na obou stranách hranice. Podobně ani v Polsku region neplatil za turisticky lákavý. „Lidé jezdí do Beskyd, do Visly, ale tato část Euroregionu Silesia nebyla známá. Během prvních mikroprojektů jsme se všechny snažili přesvědčit o tom, že oblast není to ‚černé Polsko‘, ale že je to zelená část Slezska,“ přispěla do debaty polským pohledem Daria Kardaczyńska, ředitelka polského sekretariátu Euroregionu Silesia.
Místní lidé tvoří základ přeshraniční spolupráce
Kardaczyńska navíc upozornila, že bylo nutné nejen nalákat turisty, ale také přesvědčit místní obyvatele, že oblast může být turisticky zajímavá. „V momentu, kdy začnou jezdit turisté do těchto míst, začnou na to navazovat další nové pracovní příležitosti – například v oblasti ubytovacích kapacit,“ doplnila.
K takové změně přispěl například projekt z pera starosty polské obce Zebrzydowice. Jde o tzv. Železnou cyklotrasu, která propojuje území měst Zebrzydowice, Jastrzębie-Zdrój, Godów, Petrovice u Karviné a Karviná. Cyklostezka vede po bývalé železniční trati, která kdysi spojovala Rakousko s Pruskem.
„A najednou v obci, která nepatří k typickým turistickým cílům, jsou víkendy, kdy na cyklistických trasách je 14 000 cyklistů. Ti přijíždějí z Polska i z Česka. Teď si i lidé v okolí uvědomují, že turismus může být skutečnou alternativou těžařské monokultury,“ souhlasil s Kardaczyńskou Bogdan Kašperek z Euroregionu Těšínské Slezsko, který leží hned vedle a také propojuje Česko s Polskem.
Projekt Silesianka jako vzor ideální spolupráce
Přesvědčit a nadchnout místní k práci pro region je přitom alfou a omegou přeshraniční spolupráce. Místní lidé, organizace a samosprávy tvoří podhoubí pro projekty, které se v regionu realizují z evropského programu Interreg.
„Když se s námi místní rozhodnout jít do projektu, musíme občas překlenout těžší období tak, aby lidé zůstali angažovaní. Proto také teď děláme další navazující projekt, abychom udrželi spolupráci partnerů a jejich zapojení. Nazvali jsme jej Silesianka.net – tedy síť Silesianka,“ nastínila současnou spolupráci ředitelka Kardaczyńska.
Jak naznačila, projekt Silesianka.net je nová digitální platforma, která je součástí velkého, již existujícího projektu Silesianka. Tento turistický produkt tvoří 34 rozhleden a vyhlídek z české i polské strany, které vytváří jednu ucelenou stezku. „Česká část území zahrnuje okresy Opava, Ostrava a Nový Jičín,“ doplnil informace o stezce Roman Tománek z Fondu mikroprojektů Euroregionu Silesia.
Projekt Silesianka je unikátní v několika aspektech. „Toto dílo je systematické. Pracovali jsme na něm od roku 2016. Nejdřív byl nápad, poté jsme oslovili potřebné partnery, a v konečném výsledku jsme to zkoordinovali a dostali jsme se do dnešního stavu,“ popsal vývoj projektu Tománek.
Zároveň dodal, že nejdůležitější je získat zdroje a finance na nápady. „V tomto ohledu to krásně šlapalo. Loňským rokem stezka jako taková opravdu vznikla, dostala se na veřejnost a je turistům uživatelsky přístupná,“ doplnil Tománek. Nyní podle jeho slov zbývá stezku více zpropagovat.
Dokončit projekty ale není jen o samotné výstavbě nové infrastruktury a budov, či o opravách. Realizátoři projektů narážejí na problém tzv. udržitelnosti, během níž jsou správci a provozovatelé objektů zodpovědní za běžnou údržbu a technický stav objektů pět let po poslední platbě z fondů. Toto pravidlo nastavila Evropská unie.
„Každý z žadatelů se druhým dechem ptal, kdo bude potom platit provoz a údržbu,“ popsal Tománek, jak povinnost udržitelnosti projektu může řadu potenciálních partnerů odradit. Podle Darii Kardaczyńské by mohlo pomoci, kdyby se dosavadní předepsaná doba udržitelnosti zkrátila.
Projektový svět vs. reálný svět
Překážkou udržitelnosti takových projektů je i to, když úplně nezapadají do dlouhodobých konceptů regionů. Na tuto mezeru upozornil Petr Koudela. „Vytváříme tu jakýsi projektový svět a zapomínáme jej pak propojovat s tím reálným a tržním světem,“ varoval.
Podle ředitele ostravských infocenter Jiřího Šimona je potřeba lépe přemýšlet o tom, jak nové projekty navázat na ty existující. „Je nutné zapracovat na tom, aby se k nám hosté dostali snadno třeba i bez auta – tzn. veřejnou dopravou. Musíme dělat všechny tyto podpůrné kroky, které udrží infrastrukturu, která se vybudovala v tom předchozím období. Věřím, že díky tomu počet návštěvníků skočí o dalších 100 %,“ nastínil Šimon.
Roman Tománek má za to, že největší výzvou je udržet partnerství se zapojenými partnery a udržet jejich zájem. „Musíme hledat nějaké nástroje, prostředky, prvky, kterými to dokážeme a myslím si, že právě jedním z těch vhodných nástrojů může být Fond malých projektů v rámci Euroregionu Silesia,“ nechal se slyšet.
Zástupci turistických organizací se navíc shodli, že na české straně existuje i legislativní mezera. „Města a kraje si toto téma pěstují a na regionální úrovni jej podporují. Na té národní už tolik ne. Například u nás neexistuje zákon o cestovním ruchu,“ upozornil Koudela s tím, že ministerstvo pro místní rozvoj ale už takový zákon chystá.
Samotný cestovní ruch přitom tvoří 4 % HDP – což je v rámci české ekonomiky srovnatelné s podílem zemědělství či stavebnictví. „S navazujícími odvětvími – jako jsou například volnočasové aktivity, kulturní organizace, či eventy – tvoří cestovní ruch dokonce z pohledu zaměstnanosti sedminu HDP,“ uzavřel Koudela. Dává proto smysl, aby se stát o tento sektor zajímal.
