Není to tak dávno, kdy většina zdejších zemědělských organizací upozorňovala na to, že potravinářství a sektory s ním spojené jsou v republice na skvělé úrovni. Česko se tehdy umístilo na skvělém pátém místě celosvětového žebříčku potravinové zabezpečenosti.
Před ním byly v hodnocení, které sestavuje výzkumná jednotka britského týdeníku The Economist, pouze Finsko, Irsko, Nizozemsko a Rakousko. Od té doby však Česko klesá – předloni na čtrnácté a loni na šestnácté místo.
Ne že by to šlo s tuzemským zemědělstvím, potravinářstvím a dalšími obory z kopce. Česko má v indexu pouze o necelý bod méně než před třemi lety, stále je nejlepší ve střední Evropě a pod ním jsou státy s vyšší životní úrovní. „Přestože se v loňském roce propadlo o dva stupně, na 16. pozici, stále vede před západoevropskými zeměmi, jako jsou Belgie, Německo či Španělsko. Česko dosáhlo velmi dobrých výsledků v otázce cenové dostupnosti potravin i zajištění přístupu obyvatelstva k nim,“ komentuje mluvčí Agrární komory ČR Barbora Pánková.
Češi omezili nákupy potravin, hlavně masa a zeleniny. Ceny tíží i střední třídu |
„Výsledky výzkumu v řadě oblastí potvrzují pozitiva i negativa trhu potravin v Česku. Z těch pozitivních je to nízké plýtvání s potravinami a nízký počet lidí pod hranicí chudoby, z těch negativních pak výsledky obchodu s potravinami a pomalý rozvoj inovačních technologií, což je odrazem konzervativního přístupu v produkci zemědělských surovin a potravin,“ uvádí agrární analytik Petr Havel.
České umístění nicméně hodnotí jako dobré. Za vysokým skóre v rámci udržitelných kritérií podle něj stojí to, že se velké množství půdy obhospodařuje v ekologickém zemědělství – podle posledních údajů kolem 16 procent zemědělské půdy.
Jíme méně kvalitních bílkovin
Součástí indexu jsou čtyři velké podkategorie. Kromě cenové dostupnosti a zajištění přístupu k potravinám se hodnotí přírodní zdroje či kvalita potravin, jejíž součástí je třeba množství snězených kvalitních bílkovin na den. Zajímavostí je, že v tomto ohledu se strava průměrného Čecha v minulém roce ochudila o zhruba deset gramů. Kvalitních bílkovin za den snědl 86,7 gramu.
„Hlavními hodnocenými parametry jsou výživová rozmanitost, tedy podíl neškrobových potravin a spotřeba cukru, nutriční standardy dané země, dostupnost mikronutrientů jako vitaminu A a mikroprvků, kvalita bílkovin a samotná bezpečnost potravin. Hodnocení Česka v rámci tohoto indikátoru meziročně snižuje vyšší než průměrná spotřeba cukru a nižší dostupnost zinku ve stravě,“ vysvětluje manažer akreditační společnosti TÜV SÜD Milan Kroutil.
KOMENTÁŘ: Potravináři jsou pro vládu zbyteční a nepotřební |
Z hlediska bezpečnosti výroby potravin české výsledky podle něj ve většině parametrů převyšují průměr. „To potvrzuje i naše pozorování z hlediska nezávislé certifikační autority,“ dodává s tím, že v příštím žebříčku může přijít další snížení hodnocení. Letošní inflace zhoršila mnoha domácnostem finanční dostupnost potravin.
Mluvčí Zemědělského svazu ČR Vladimír Pícha vyzdvihl to, že Česko má velice dobrý zemědělský výzkum a vývoj. „Ovšem jeho výsledky nedokážeme přenést do praxe. Chybějí nám také skladovací kapacity pro zemědělské plodiny, takže se ve velké míře musíme spolehnout na prodej komodit a následný dovoz zpracovaných surovin. Naše země je rovněž hodnocena jako riziková z pohledu výskytu sucha a záplav,“ sdělil MF DNES. Svaz podle něj dlouhodobě upozorňuje na nedostatečné kapacity pro zpracování komodit.
Jak si Česko vedlo v GFSI
„Možná by se pozornost mohla upnout k větší podpoře zajištění soběstačnosti nejen základních surovin, ale k celé šíři potravin a jejich zpracování,“ říká Pícha. Veřejnost by si podle něj neměla namlouvat, že se v Česku vyrábí dostatek mléka a obilí, protože větší užitek z těchto plodin získávají v zahraničí, kde se komodity zpracují.
Jan Pivoňka z Potravinářské komory ČR upozorňuje na to, že i samotné hodnocení potravinové zabezpečenosti má svá omezení. Některá data třeba výzkumníci pro žebříček vůbec nezískali nebo nevyhodnotili.
„Podrobnější analýzou důvodu změn v těchto parametrech by se měly zaobírat především instituce, které tyto parametry shromažďují a vyhodnocují. Ty by měly následně poskytnout zpětnou vazbu dotčeným oborům,“ tvrdí Pivoňka. „Proto vnímáme hodnocení indexu spíše jako příležitost nahlédnout všechny parametry, které považují světoví odborníci na produkci potravin za klíčové,“ vysvětluje.
A pak také záleží na datech, ze kterých výzkumníci při tvorbě indexu vycházeli. Některé ukazatele jsou přitom úsměvné. Česko například od roku 2016, kdy byla vládou schválená strategie zemědělství s výhledem do roku 2030, získává bod za existenci strategií pro zabezpečení potravin, ale nula bodů za realizaci.
