Wollner ani Fridrichová nejsou sadisti. V důsledku jsou to dva smutné případy, říká jejich šéf Šámal
Šéf zpravodajství a sportu ČT Zdeněk Šámal byl dlouholetým nadřízeným Marka Wollnera a dodnes nepřímo šéfuje také Noře Fridrichové. Když ČT řešila bezprecedentní podněty na jedny ze svých nejznámějších osobností, situaci spolu s generálním ředitelem Petrem Dvořákem i řešil. „Nevěřil jsem tomu, že Marek nebo Nora dělají něco, co těm lidem nějakým způsobem ubližuje,“ říká v rozhovoru s Deníkem N. „Něco jim nevyhovovalo. A vy si položte otázku, jestli za to vždycky může instituce nebo prostředí, které vytváří. A jestli třeba problém nemůže být v tom, že lidé nejsou ochotni pracovat s potřebným nasazením,“ komentuje výpovědi těch, kteří se v ČT necítili dobře.
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
- Zda šéf zpravodajství a sportu ČT Zdeněk Šámal věděl o problémech v redakcích Reportérů ČT či 168 hodin.
- Čím si vysvětluje, že se na něj podřízení se svými problémy neobraceli a proč by možná některé stížnosti nepovažoval za relevantní.
- Jakou roli sehrál v případě obou komisí a šetření dvojice publicistických pořadů.
- Jak přesně by podle něj měla vypadat oficiální stížnost a na jaké konkrétní případy nespokojených redaktorů si nakonec vzpomněl.
- Čí odchody z veřejnoprávní instituce jej mrzí a čí nikoliv.
- Jak reaguje na otázku, zda dlouholetá nespokojenost zaměstnanců a spolupracovníků ČT hned ve dvou pořadech nepoukazuje na systémový problém.
- I jak nahlíží na zkušenosti žen, které se necítí v České televizi komfortně a příjemně a co to pro televizi znamená.
Česká televize zná jméno nového generálního ředitele. Vaše působení v ČT bylo od roku 2011 hodně spjaté s Petrem Dvořákem. Co pro vás změna ve vedení znamená?
Moje působení tady bylo spjaté výhradně s Petrem Dvořákem. A v téhle mé odpovědi je vlastně řečeno vše, co říct můžu.
Takže to také může znamenat, že s odcházejícím ředitelem budete odcházet i vy?
Až budu odcházet, napřed to řeknu Petru Dvořákovi a potom svým kolegům tady ve zpravodajství.
Jak hodnotíte, že radní zvolili poměrem 4 ku 11 hlasům Jana Součka namísto toho, aby si vybrali pokračování kurzu nastaveného Petrem Dvořákem?
Pro mě osobně to bylo trošku překvapující, ale nikoliv šokující. Jinými slovy – že se tak rozhodnou, byla jedna z možností.
Můžu k tomu říct jedině to, že z toho usuzuju, že radní chtěli změnu.
Řekl jste, že to bylo překvapující, můžete to rozvést?
Za Petrem Dvořákem je ohromný kus práce. V České televizi jsem zažil opravdu různá období a různá léta – strávil jsem tady 25 z 32 let svého služebního života –, a proto vím, že Petr Dvořák je osobnost, která se prostě zapíše do dějin ČT. Dokázalo se toho tady hrozně moc, a to nemluvím jen o zpravodajství.
Prostě chtěli změnu.
Budoucí generální ředitel ČT v podcastu Aréna N řekl: „Z mediálního obrazu kauzy Marka Wollnera vyplývá, že k excesům nedocházelo po krátkou dobu. To jsou věci, které probíhaly zjevně roky, a přijde mi mimořádně nepravděpodobné, aby tím pádem o těch událostech nevěděli i lidi okolo, lidi, kteří byli pravými rukami Marka Wollnera.“ Jak byste na to vy jakožto člověk, který do toho byl také zapojený, reagoval?
Kolega Souček v tom rozhovoru dodává ještě jednu věc – že nečetl tu zprávu, kterou jsem já četl a o které nemůžu mluvit. Bude zajímavé, jak bude korigovat nebo rozvíjet svůj názor, pokud se s tou zprávou bude moci seznámit.
Mediální obraz je jedna věc. Druhá věc je, jak tu věc interpretujete na základě vlastní znalosti situace a znalosti té zprávy.
Situací v České televizi jsme se začali zabývat v reakci na obvinění, která proti sobě veřejně vznesly osobnosti odpovědné za její klíčové publicistické pořady. Celá věc skončila odchodem šéfa redakce publicistiky Marka Wollnera, přesto nad ní zůstalo viset mnoho otazníků systémového charakteru. Proto jsme se pokusili proniknout do toho, jak pořady Reportéři ČT a 168 hodin pod vedením Marka Wollnera a Nory Fridrichové fungovaly.
Během pěti měsíců jsme vyslechli svědectví více než dvou desítek lidí, kteří oběma redakcemi na různých pozicích a v různé době prošli. Ovšem samotné chování obou předních novinářů, kteří se sami stávali hromosvodem útoků části politické a dezinformační scény, tvoří jen část příběhu. Z pohledu veřejného zájmu považujeme za zásadní to, jak celou situaci vnímala Česká televize jako instituce a zda má pro podobné případy nastavené funkční postupy řešení, které lze považovat za zásadní nástroj tváří v tvář systematickým útokům na její vlastní důvěryhodnost a nezávislost.
Generální ředitel Petr Dvořák byl na začátku roku po úrazu a do toho procesu jste nějakým způsobem zasahoval i vy. Jaká byla přesně vaše role jako zástupce ředitele České televize?
To, že jsem statutárním zástupcem Petra Dvořáka, v tomhle případě nehrálo žádnou roli. Byl jsem v roli ředitele zpravodajství a sportu, který je nadřízeným Marka Wollnera. Na mně bylo v podstatě řešení situace, nechci říkat pouze administrativní, protože pouze administrativní nebylo, ale musel jsem nějakým způsobem situaci analyzovat, navrhnout řešení a řešit ji tak, jak jsme se dohodli s Petrem Dvořákem.
Petr Dvořák byl sice v neschopnosti, ale normálně jsme si telefonovali a byl v obraze.
Ale vy jste tedy byl ten, kdo navrhoval řešení nebo hledal východiska?
Ano, hledal, navrhoval, to souhlasí. To jsou správné výrazy.
Prošetřování Marka Wollnera začalo mimo jiné kvůli nařčením z nevhodného chování vůči podřízeným. Ve výpovědích, se kterými pracujeme, se objevují zmínky o křiku, ponižování, někdy pláči, někdy nechuti jít do práce. Někteří lidé nám popsali pocity méněcennosti, hledání chyb v sobě, pocit nerespektu. Svěřil se vám někdy někdo s tím, že má s přístupem Marka Wollnera, ať už k nim osobně, nebo k vedení redakce obecně, problém?
Oficiálně nikdo. Na tom musím trvat.
Marek je
