„Bála jsem se jen nekonečného řevu.” Spolupracovníci popisují, jak Marek Wollner vedl Reportéry ČT
Marek Wollner fungování Reportérů ČT přirovnává k životu frontových vojáků v zákopech, mezi nimiž existuje mnohem vyšší práh snesitelnosti. Mnoho z jeho bývalých kolegů to ale vnímá tak, že svým chováním překračoval meze. Skrze výpovědi více než patnácti Wollnerových bývalých spolupracovníků přibližujeme dění v pořadu, který je dlouhodobě trnem v oku nejen politikům. Někteří o novináři mluví jako o skvělém a férovém šéfovi, jiní ale popisují křik, osobní útoky, nepohodu, pocit ponížení, nevyžádané doteky, narážky se sexuálním kontextem. „Jsem si stoprocentně jistý, že jsem nikoho ani nešikanoval, ani neobtěžoval,” hájí se novinář, který v lednu po uzavření interního šetření po více než dvaceti letech z ČT odešel.
Když si Marek Wollner v roce 2015 přebíral za své dosavadní novinářské dílo a přínos české žurnalistice Cenu Ferdinanda Peroutky, komise vyzdvihla jeho odvahu i kvalitu práce, kterou se svým týmem v Reportérech ČT odvádí.
„Dobrý investigativní novinář musí mít analytické myšlení a musí být schopný vidět problém ze všech stran. Nesmí se bát politiků a státních úředníků. Marek Wollner dokáže být k tomu všemu ještě urputný. A když je třeba, je ochoten se za pravdu i poprat,“ stojí v jemu věnovaném laudatiu.
Wollner dlouhé roky platil za stálici České televize. Nastoupil do ní coby redaktor zpravodajství už v roce 1999 a o pět let později začal působit v investigativním pořadu Reportéři ČT, kterému poté začal šéfovat. Pod jeho vedením se relace stala nejsledovanějším formátem televizní publicistiky. Od 1. března 2004, kdy vyšel první díl, byly odvysílány tisíce reportáží. Reportéři ČT odhalovali korupci, popisovali zneužívání moci a přinášeli silné lidské příběhy. Za tuto práci získali ocenění i další členové redakce.
Od listopadu loňského roku se ale na veřejnost začal prodírat docela jiný obraz Marka Wollnera: cholerika, který na své podřízené křičí, ponižuje je, nadává a pracovní výměny proměňuje v osobní útoky; dramaturga, za kterým se někteří reportéři bojí chodit; vedoucího, jenž podřízeným dělá sexuální návrhy a kvůli němuž se kolegyně a kolegové v práci cítí nepříjemně.
„Pracovní stres znají všichni novináři. Ale potom tam byl ještě druhý stres, který vytvářel Marek svým chováním. A to bylo neúnosné,“ říká jedna z bývalých redaktorek pořadu.
Marek Wollner přiznává, že byl v nutných případech přísným šéfem, a vysvětluje to mimo jiné tím, že za pořad a jeho obsah celé roky ručil vlastní hlavou. „Věděl jsem, že jim vadí, že jsem někdy jaksi přísný, ale věděli také, že mě to okamžitě přejde a nikdy nenosím starý problém do nového dne,“ vysvětluje v rozhovoru pro Deník N.
„Jsem si stoprocentně jistý, že jsem nikoho ani nešikanoval, ani neobtěžoval,“ odmítá nařčení. Celou situaci si i dnes vysvětluje jako „politicky motivovaný hon“ na svou osobu, jemuž „dopomohlo několik zhrzených podřízených“.
„Jsou to lidé, kteří měli potřebu mě prostě popravit. A když je na mě velká politická poptávka, nejlépe se to dá udělat kauzou, která se nedá vyvrátit,“ doplňuje.
Debata o Wollnerově chování k podřízeným odstartovala článkem bývalé reportérky pořadu Markéty Dobiášové a vyústila v oficiální prošetřování komisí ČT, která vyslechla pozitivní i negativní zkušenosti bývalých i současných spolupracovníků. Výsledek? Wollner v polovině ledna z televize odchází – instituce tvrdí, že se domluvili – jde prý o krok, který pomůže stabilizovat situaci v redakci a zastavit poškozování dobrého jména ČT. Děním v Reportérech ČT se zabývají také pražští policisté, jak Deníku N bez dalších podrobností potvrdila jejich mluvčí Violeta Siřišťová.
K tomu, jaké konkrétní příběhy o Wollnerově chování komise při svém prošetřování vyslechla, se Česká televize nikdy nevyjádřila. Navenek se známého moderátora a vedoucího pracovníka zdánlivě zastala. Těch, kteří proti němu s důvěrou v institucionální řešení vystoupili, už ale nikoliv – alespoň to tak většina z nich cítí. Příběh podle jejich názoru zůstal nedopovězený a řešení považují za nedostatečné.
Deník N v průběhu posledních pěti měsíců mluvil s více než 15 bývalými či současnými spolupracovníky veřejnoprávní televize, kteří se s Wollnerem pracovně setkávali, ať už jako jeho přímí podřízení, externí redaktoři, či členové jiných redakcí, které pod něj coby šéfa publicistiky spadaly. Vyslechli jsme zkušenosti mužů, žen, bývalých i současných redaktorů, střihačů, režisérů, asistentů, interních i externích spolupracovníků, lidí, kteří byli u vzniku pořadu, i těch, kteří do něj nastoupili teprve nedávno, novinářů s dlouholetou praxí i těch začínajících. Redakce oslovila i další – o svou zkušenost se ale podělit odmítli.
Výpovědi zachycují zkušenosti z posledních 18 let, některé sahají až do minulého roku, kdy se kauza začala řešit. Všechny respondenty redakce vyhledala a kontaktovala sama. V textu vystupují anonymně, jejich identitu však Deník N zná. Svá jména si nepřáli zveřejnit kvůli případným dopadům na jejich další působení v ČT nebo dalších médiích či kvůli obavám z možných veřejných útoků.
Ve svých svědectvích popisují
