Článek
Poslední místo u ohně je názvem nejnovějšího sborníku Vladimíra Stibora, který sestavil ze stovek veršů několika desítek našich současných básníků. Předcházel mu Chléb pouště loňský, kde se představilo básníků sedmdesát šest. Trošínku jsem si s názvy pohrála, ale návaznost není jen pouhým pozlobením čtenáře nebo autorů. Na obrázku vidíte obálku sborníku již trochu historického, Ohlédni se, nezkameníš, takže již znáte názvy tří unikátních knih z řady téměř dvacítky almanachů, každoročně vydávaných naším sedlčanským básníkem, fotografem, novinářem, zkrátka mužem mnoha profesí a nadání. Ba i kotelníkem byl…
Má můj veliký obdiv, to nepopírám. Mimo každoroční korespondenci s desítkami až stovkami autorů vydává vlastní sbírky, ilustruje fotografiemi sbírky nadějných i známých básnířek a básníků, s některými sestavuje sbírky společné (letos působivé Kameny cest s Ester Nowak), někdy v bloku veršů svých a druhém bloku veršů druhého básníka, jindy na protilehlých stranách se společným námětem. Čtenář i při pouhém náhledu pokaždé vytěží jedinečné zážitky z rozdílného i spojujícího, podobného a přitom tak rozdílného vyjádření.
Možná máte dojem, že jde o nějakého fousatého skoroklasika s vážným, odrazujícím kukučem, jaké jsme mívali vyvěšené ve školních třídách. Omyl, Vladimír Stibor je nefousatý (neboť se holí), usměvavý (protože mu to jinak nátura nedá), srdečný, přátelský a pohostinný (což dokládá hromada přátel, zahřívající si dušičku při každém setkání s ním). Věk již máte rovněž doložený, neboť mu vloni vyšla sbírečka Šedesát tři podzimů.
Jsem členkou Obce spisovatelů, a ať se rozhlížím, jak chci, formát takového rozsahu práce pro krásu poezie samu, v jakékoliv formě a typu, v našem rybníčku nevidím. Vladimír Stibor nám každoročně a několikrát k tomu představuje vnitřní světy současných tvůrců, jejich originální a vřelé vidění světa okolního i vnitřního.
Máte pocit, že dnešní tvrdá realita na nějaké výšiny kulturního vzepětí a poetiku kašle? Kdepak, vaše domněnka naprosto neodpovídá skutečnosti. Vidí jen zprávy a truchlivosti, zatímco něha, okouzlení a poezie se přikrčily. Chcete-li tedy získat přehled a nějaké ponětí o současném světě našich básníků, stačí rozevřít některé z těch knih a očima nechat dovnitř plynout slova, která vás přenesou - k sobě samým.
Nečekejte ode mne nějakou poučnou recenzi. Jsem z těch, co právě ono zmíněné s almanachy a sbírkami dělají: Otevřou knihu, vtáhnou vůni písmenek, sladí se s obsahem slov a na chvíli v sobě podrží chuť a teplo zastavení. Setkávám se tak s přáteli, kteří se mi otevřeli jinak než během posezení a debat, poznávám přátele nové a dívám se jejich očima - i jejich duší. Setkávám se takto již několik roků a moc ráda.
Co více dodat? Chválu na hory práce, s níž dává příležitost představit se? Chválu vkusu a citu, s nímž řadí verše známých (například stoupajícího Tomáše Přidala, známé Olgy Nytrové, Zory Šimůnkové…) a těch, kdo konečně a nesměle ukázali obsah šuplete? Velebit možnost rozmanité krásy, šířené z každé stránky, kterou neúnavně poskytuje?
A to ještě netušíte, že mezi posledními knihami je (především prozaická) Malá kniha o odpuštění , při jejímž sestavování přiměl básník a editor přátele k nelehkému zamyšlení nad zmíněným procesem. On vůbec rád zadává témata k zamyšlení a do medailonku autorů přidává jejich odpovědi na otázku pro daný rok. Pro Chléb pouště měli povědět, zda by pozvali na večeři Jana Husa, nebo někoho jiného, u Posledního místa u ohně se ptal na největší pokušení… Takže ani přehled autorů s kouskem jejich životopisu není jen jaksi povinných několik stránek, ale dalším příjemným setkáváním.
Poslední slovo ať má naše skromná, tak výjimečná a k tomu stále mladá, krásně živoucí osobnost sama:
Neříkej už nic
Neříkej,
že žádnou lásku nemáš;
buď rád,
žes ji někdy měl -
hlídala jestřábům mláďata,
šplhala po skalách jako divá,
obvazovala raněné
a z košilí, co se ti přilepily na hrudi,
trhala nejlepší fáče.
Položila ti hlavu do klína;
jaká druhá by to udělala?
Neříkej už nic,
cítím tvou vůni.
Uloží se ke spánku
v poli večernic.
(ze sbírky Šedesát tři podzimů)
Zdroje:
Vladimír Stibor: Šedesát tři podzimů. 2022, vyd. Archiv AAA, edice PoKr (Poezie Krušnohoří) 19. svazek, 64 stran
Vladimír Stibor a kol.: Chléb pouště, Almanach české poezie 2022. vyd. r. 2022 Bc. Václava Rysková. Ilustr. ak. mal. Ivan Bukovský, 210 stran
Vladimír Stibor, Ester Nowak: Kameny cest. r. 2023 vyd. Bc. Václava Rysková, il. Roman Szpuk, 146 stran
Vladimír Stibor a kol. : Poslední Místo u ohně, Almanach české poezie 2023. r. 2023 vyd. Bc. Václava Rysková. Ilustr. ak. mal. Ivan Bukovský, 124 stran
Vladimír Stibor a kol.: Malá kniha o odpuštění. r. 2021 vyd. Václava Rysková, fotografie Vladimír Stibor, 130 stran
Vladimír Stibor a kol.: Ohlédni se, nezkameníš. r. 2021 vyd. Milan Hodek - Paper Jam. Ilustr. Jitka Píšová, 210 stran
