Tento článek je součástí Special reportu: Zeitenwende: Jak válka na Ukrajině mění německou zahraniční politiku
Německá jazykovědná společnost (Gfds) každý rok vybírá slovo, které reflektuje současnou společnost a její dynamiku. Loňským slovem roku se stal termín Zeitenwende odkazující na období přelomu.
Slovo Zeitenwende se stalo terčem pozornosti díky proslovu německého kancléře Olafa Scholze na půdě Bundestagu dne 27. února 2022, tedy jen pár dní po vypuknutí války na Ukrajině. Scholz v něm mimo jiné oznámil, že Německo investuje 100 miliard eur do obrany.
„Jedná se o výraz zahrnující komplexní změny, které se teď v dnešním světě odehrávají,“ uvedl Markus Ferber, lidovecký europoslanec (EPP) a předseda německé nadace Hans-Seidel-Stiftung na úvod konference „Jak zajistit bezpečnost a prosperitu v nové éře“, která se odehrála 5. června na německém velvyslanectví v Praze.
„Zeitenwende ztělesňuje obrat, který nastal v orientaci německé mezinárodní politiky v důsledku ruské invaze na Ukrajinu,“ vysvětlil.
Obrat lze pozorovat nejen v nových investicích do obranného sektoru, ale také v exportu zbraní z Německa na Ukrajinu.
Velkou proměnou má za sebou i samotný vztah mezi Německem a Ruskem, a to nejen na úrovni diplomacie a zahraniční politiky, ale i v oblasti energetiky. Německo bylo do značné míry závislé na dovozu ruského zimního plynu, se kterým však muselo v důsledku agrese skoncovat.
Pro Česko však negativní vztahy s Ruskem nejsou žádnou novinkou. S kauzou Vrbětice se Česko dostalo na seznam nepřátelských zemí a diplomatická i ekonomická spolupráce se tak dostala téměř na bod mrazu ještě před začátkem války na Ukrajině.
„Česko má s Ruskem díky kauze Vrbětice vlastní zkušenost,“ komentoval česko-ruské vztahy Jan Marian, náměstek ministra zahraničních věcí.
Byrokracie je sice rychlá, je ji ale třeba omezit
Nových rozměrů nabrala kvůli válce i česko-německá spolupráce. Vojenská podpora Ukrajiny byla jedním z prvních kroků, které evropské země, včetně Česka a Německa, podnikly.
„Byrokratický proces schválení byl velmi rychlý, trval asi měsíc. Rychlost podpory a úřadů, kterou jsem viděl na vlastní oči, pro mne byla znakem přelomu,“ komentoval česko-německou vojenskou spolupráci Aleš Vytečka, ředitel Agentury pro mezivládní obrannou spolupráci Ministerstva obrany ČR. „Ukrajina ale potřebuje stále více a více zbraní, nesmíme se tedy zastavit tam, kde teď jsme. Musíme se posouvat dál,“ dodal.
Přestože byl byrokratický proces vojenské spolupráce rychlejší, než kdy předtím, stále je na čem pracovat. „Musíme přestat vytvářet další obtíže, které procesu a spolupráci nepomáhají,“ podotknul poslanec německého Bundestagu Stephan Mayer (CSU).
Zeitenwende se odehrává i mimo obranný sektor
Zatímco v energetice či bezpečnosti se německý přístup změnil výrazně a je podobný tomu českému, mentalita v Německu se podle expertů zatím příliš neposunula.
„Na rozdíl od české debaty, Rusko se v německé debatě stále občas považuje za významného partnera,“ poznamenala Zuzana Lizcová z Katedry německých a rakouských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Nedá se tedy říct, že by Zeitenwende proběhlo ve všech oblastech,“ dodala expertka.
Válka na Ukrajině však není jedinou výzvou a spouštěčem Zeitenwende. Německo a s ním i celá Evropa procházejí dobou náhlých změn i v dalších oblastech.
„Zažíváme změny v oblasti obranných a bezpečnostních otázek, zároveň ale musíme čelit i výrazným ekonomickým výzvám,“ poukázal na komplexnost současných změn poslanec Mayer. „Potenciál Číny velmi rychle roste a my jako Evropa ztrácíme náš status. Veškeré výzvy proto musí být využity za účelem posunout se dál a zvýšit náš potenciál,“ dodal.
Charakter změn, které doba přelomu zahrnuje, ale není něčím, co by mohly vyřešit národní vlády samostatně. „Je zapotřebí prohloubit kooperaci mezi vládními organizacemi a experty, například think-tanky,“ zdůraznil náměstek Marian. Lizcová však upozornila, že například Česko trpí nedostatkem mladých expertů, kteří by se klíčovým tématům mezinárodní spolupráce věnovali.
Součástí „období přelomu“ by dle expertů mělo být nejen posilování spolupráce napříč hranicemi, ale i důraz na společnost jako takovou. Podle Lizcové by se Evropa měla zaměřit na posilování odolnosti společnosti vůči jevům, jako jsou například fake news, a upevňovat bezpečnost i mimo vojenskou oblast.