„Na přístroji v horní části jeskynního komplexu můžeme vidět, že se tu každoročně skalní bloky ve vodorovné ose posunou v průměru o 0,2 mm,“ prozrazuje předseda speleologické společnosti Orcus Josef Wagner, který s dalšími jeskyňáři přístroje sleduje.

Měření ale není jednoduché. Pískovcové bloky v Kněhyňské jeskyni jsou totiž hned u vstupu pokryté nánosy bahna. I proto se všichni dívají, kam šlapou – právě u vchodu sídlí již třetí generace mloků, se kterou se speleologové za čtyřicet let měření potkávají.

„Bez žebříků to byla větší sranda“

Na dalším úseku cesty k měřicím přístrojům už se nedá ani pořádně rozhlížet. Čas od času je slyšet srážka přilby se skálou, protože nízké a úzké chodby moc prostoru ke koordinaci těl nedávají. Lano však není potřeba, v exponovaných místech jsou kovové žebříky.

„Když jsme tu žebříky neměli, byla to větší sranda. Dolů se dostali opravdu jen ti, kteří na to měli,“ vzpomíná Wagner. „Žebříky nám ale sestup urychlí a my máme díky nim více času na další průzkumy, což nám pomohlo třeba k objevům nových prostor. Museli jsme sice z jednoho průlezu odstranit několik pískovcových bloků, ale prohloubili jsme tím jeskyni o 25 metrů.“

Na cestu k přístrojům toho speleologové moc nepotřebují. Stačí jim gumáky, overaly, rukavice, přilby, baterky a foťáky. Ať je zima, nebo léto, v jeskyni jako by se roční období slila do jednoho.

Kdysi indikační skla, nyní moderní technika

„Pořád je tu vrstva bláta, vlhko a kluzko. Že jsme tu v zimě, nebo v létě, poznáme snad jen podle netopýrů. Dnes jsme míjeli jen třicet spících opozdilců, kteří ještě po zimě nevyletěli. Přes zimu jich tu ale spávají stovky. Jako například letos, kdy tu zimovalo 477 netopýrů čtyř různých druhů,“ dodává Wagner.

V 90. letech jeskyňáři mapovali pohyb masivu pomocí indikačních skel, z nichž některá stále ještě pod Kněhyní jsou. Výsledky však byly málo průkazné.

„Když sklíčko prasklo, nevěděli jsme, jestli to bylo kvůli svahovým procesům, nebo jestli nám ho nerozbili třeba návštěvníci jeskyně nebo padající kámen,“ připomíná místopředseda klubu Orcus Jan Fedorowicz a ukazuje v jedné jeskynní chodbě ještě zachované, čtyřicet let nepoškozené sklíčko, které stále prokazuje stabilitu daného prostoru.

Orcus objevuje jeskyně už půl století. Podzemní svět je nádherný, říká Wagner

Nicméně hned v další chodbě sesunutá skála naznačuje, že tu pohyb nastal. „Tady nejen že sklíčko prasklo, ale padající kameny ho zasypaly. Proto se akademici v roce 2003 rozhodli, že právě sem přístroje namontujeme,“ říká Fedorowicz a otevírá kovovou skříňku umístěnou na ocelové vzpěře mezi dvěma masivy. Aby na přístroje skutečně nepadaly další kameny, umístili nad ní speleologové ocelovou stříšku.

„Díky měřidlům v této místnosti mohou akademici sledovat pohyby skalních bloků s přesností na setiny milimetru, a to ve všech třech směrech možného pohybu. My jim ale musíme každý měsíc právě tady v podzemí výsledky z přístrojů odečíst,“ objasňuje Fedorowicz a snímá při tom data posledního měsíce. „Kdysi jsme museli nosit fotopapírky a fotilo se s bleskem. Dnes to člověk podsvítí a vyfotí mobilem.“

Hodnoty z přístrojů speleologové posílají měsíčně do Akademie věd, kde zjištěný pohyb vědci analyzují už téměř čtyřicet let.

Studie zjistila pohyby beskydské Kněhyně za 250 let, pomůže předvídat sesuvy

Vedle Kněhyně se speleologové každý měsíc spouštějí i do jeskyně Cyrilka na Pustevnách a Velryba v Pulčínské hornatině na Valašsku. „Žádná z těchto tří jeskyní nevznikla krasovým způsobem a nemá velké dómy, jak je známe z krasových oblastí. Moravskoslezské Beskydy jsou tvořené tvrdými pískovcovými vrstvami, které se střídají s měkkými vrstvami jílovců, a proto jsou naše jeskyně spíše hluboké než široké,“ vysvětluje Wagner.

„Flyšové vrstvy, které vznikly usazením pískovců a jílů, časem narušily trhliny a pukliny, které se změnily právě na tyto jeskyně. Hluboko narušené formace pískovců se časem rozpohybovaly. A rychlost tohoto pohybu vidíme na přístrojích,“ doplnil.

Dnes je Kněhyňská jeskyně hluboká 57 metrů, což ji vyneslo na první místo v žebříčku nejhlubších pseudokrasových jeskyní v Česku i v oblasti Západních Karpat.

Nejdelší jeskyní Moravskoslezských Beskyd je druhá jeskyně s přístroji, a to Cyrilka na Pustevnách. „Dlouho měla jen čtvrt kilometru, ale i tady jsme měli možnost hranici délky posunout. Objevili jsme dalších přes 300 metrů chodeb, takže dnes má délku 580 metrů,“ doplňuje Fedorowicz.

Hora Kněhyně ( 1 257 m n. m.) leží mezi Frenštátem pod Radhoštěm a Čeladnou.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz