Plzeňská filharmonie s pomocí Adama Viktory pronikla do hudby Jana Dismase Zelenky

Program s názvem Motetti e Salmi čerpá ze Zelenkových cyklů žalmů Psalmi Vespertini. Tato díla vznikala mezi léty 1725 a 1730, přičemž novější práce již nesou známky klasicistního stylu. Vzhledem k charakteru hudby se Plzeňská filharmonie představila v redukovaném složení – tři pulty prvních houslí, tři pulty druhých houslí, tři violy, dvě cella, kontrabas a dechové nástroje podle autorem předepsané instrumentace dané skladby (flétny, hoboje, fagot). Orchestr byl doplněn o varhanní pozitiv, za nějž usedl Adam Viktora. Ukazoval orchestru jemnými gesty v místech, kde bylo potřeba. Jinak vedla všechny houslisty s jistotou od primu Lenka Torgersen. Přínosem pro zvuk orchestru bylo rozhodně i postavení hráčů, kteří neseděli, ale hráli vestoje, čímž se zvuk neztlumil o přední kostelní lavice, ale zněl do větší dálky.

Hned v úvodu zaznělo rozsáhlé a na koloratury bohaté Laetatus sum. V šesti částech se střídaly sopránové a altové árie a duety. Nejprve bylo potřeba zvyknout si na akustiku, která není v katedrále pro hudebníky právě příznivá. O to více je třeba vyzdvihnout jejich práci se zvukem, kdy poměr síly orchestru a sólistů byl velice vyvážený. V sopránové árii se představila Gabriela Eibenová a suverénně se vypořádala se svým náročným partem. V následujícím duetu za doprovodu continua bych asi uvítala absenci kontrabasu, neboť místy basová linka poněkud vyčnívala. Stávající obsazení pro další část doplnila dvojice fléten, aby potvrdila Zelenkovo kompoziční mistrovství ve známé altové árii Fiat pax v podání kontratenoristy Kaie Wessela. Překvapil mě jeho křehký projev, který byl však vzhledem k textu árie velice vhodný, barva zvuku fléten pak celkový dojem dovedla k dokonalosti. Třídobé Gloria Patri a závěrečné Sicut erat jen potvrdily kvality v souznění obou sólových hlasů. V orchestrální předehře by snad jen šlo více vynést některé fráze.

Pro žalm Confitebor tibi Domine zhudebněný pro sólový bas je v partituře předepsán doprovod houslí a bassa continua. Očekávala jsem, že se obsazení poněkud zúží, což se nestalo, ale nakonec to výslednému zvuku vůbec nevadilo. Árie je psána tak, že se střídá plocha zpěváka a plocha orchestru. V místech, kde orchestr doprovází, hrály housle v citlivém pianu, takže výrazný, jasný hlas Martina Schicketanze neměl nejmenší problém se prosadit. Vyzdvihla bych ještě srozumitelnou výslovnost sólisty. Skutečným zážitkem byla následující árie Redemtionem misit, v níž se při doprovodu sólisty představila Lenka Torgersen.

Tenorové árie v Gaude laetare s vloženým recitativem se zhostil Tobias Hunger. Orchestr doplněný o dva hoboje už v předehře jiskřivým tématem předznamenal virtuózní charakter skladby. Sólista byl však příliš ponořený do not a v nízko položených místech koloratur vypadával z melodické linky. Rychlé tempo, četná ornamentika a nepříznivá akustika škodily i přesnému vyznění artikulace smyčců. Recitativ už sólista zvládl s bravurou a dal vyniknout svému nosnému hlasu stejně jako v závěrečném Alleluia.

Celá čtveřice sólistů se představila v poslední skladbě programu De profundis, zkomponované roku 1727. V úvodní pasáži „Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine…“, charakteristicky určené pro basové sólo, smyčce citlivě vedly ostinátní osminové noty a nenechaly tak zdánlivě fádní motiv proběhnout bez povšimnutí. Oproti tomu ve střední části určené pro sóla a sbor (zde suplovaný sborem sólistů) by bylo možné z dlouhých synkop vytěžit více emocí.

Jásavé Gloria Patri s tenorovým sólem, v němž již nebyla ani stopa nejistoty, znělo velice kompaktně a dodalo celému večeru správnou tečku. Zcela zaplněná katedrála ocenila výkon hudebníků vřelým potleskem. Škoda jen, že potlesk zněl během koncertu i na nepatřičných místech (například mezi árií a recitativem). V souvislosti s tím je třeba zmínit, že publikum mělo k dispozici programovou brožuru s erudovaným a zajímavým textem od Adama Viktory, obsahující nejen informace o autorovi, skladbách a interpretech, ale i překlad latinských textů. A tak přestože dnes nejsme běžně schopni rozpoznat důmyslnou symboliku barokních hudebně-rétorických figur, kterou doboví posluchači pravděpodobně dokázali vnímat, můžeme se nechat vést alespoň významem textu.

Plzeňská filharmonie zařazením tohoto programového bodu rozhodně potvrdila, že se nebojí vybočit z tradiční dramaturgie, kterou má řada posluchačů spojenou s prováděním klasických a romantických koncertů a symfonií, a po uvádění titulů z oblasti filmové hudby či jazzu si troufá vydat se i druhým směrem – do tajemného území barokní hudby a takzvané poučené interpretace. A jako průvodce si skutečně vybrala ty nejpovolanější.

Barokní večer & Plzeňská filharmonie
14. června 2023, 19:00 hodin
Katedrála sv. Bartoloměje, Plzeň

Program
Jan Dismas Zelenka: Laetatus sum, ZWV 90
Jan Dismas Zelenka: Confitebor tibi Domine, ZWV 71
Jan Dismas Zelenka: Gaude laetare, ZWV 168
Jan Dismas Zelenka: De profundis, ZWV 96

Účinkující
Gabriela Eibenová – soprán
Kai Wessel – alt
Tobias Hunger – tenor
Martin Schicketanz – bas
Lenka Torgersen – koncertní mistr
Adam Viktora – dirigent
Plzeňská filharmonie