Odborná komise 14. ročníku soutěže ochutnávala alkoholické i nealkoholické nápoje, cukrovinky, pečivo i mléčné výrobky dodané menšími výrobci z celého kraje.
Značku Regionální potravina Libereckého kraje nakonec přidělila devíti výrobkům z 93 přihlášených.
Na česnek se speciálním mulčem
Mezi nimi ji získal také česnek paličák, který pěstuje rodina Petra Macháčka na Železnobrodsku. Na Statku u Macháčků pěstují kromě česneku i další zeleninu či ovoce v bio kvalitě, suroviny dodávají do libereckého DOKu.
Kdo chce drobné zemědělce podpořit a zároveň z toho vydobýt svůj podíl vitaminů, může si zde zeleninu každoročně předplatit. Tašky s čerstvou úrodou z Huntířova si pak takzvaní podílníci pravidelně vyzvedávají na Semilsku, v Liberci nebo Jablonci nad Nisou.
„Bio bedýnky si lidé předplatí na začátku sezony, a tím zemědělce podpoří. Pomohou mu, aby měl potřebný kapitál už na začátku. Na odběrných místech pak dostanou svůj podíl,“ vysvětluje princip komunitou podporovaného zemědělství (KPZ) Petr Macháček. Spolu se svou ženou, brigádníky i prarodiči spravují asi dvacet hektarů pozemků. Kromě polí, luk a tří foliáků se starají také o sad.
Za posledních třináct let, kdy se rodina věnuje hospodaření naplno, se podmínky v Huntířově hodně měnily. Dříve, když byl dostatek vody, řešili problémy s všudypřítomnými slimáky. Potom ale přišla sucha. A bylo jasné, že to bez vody dál nepůjde.
„Snažili jsme se investovat a vyvíjet, s podporou kraje jsme vytvořili závlahový systém. Máme velkou nádrž a do ní chytáme vodu ze střech a foliovníků, kterou používáme na zálivku,“ popisuje třiačtyřicetiletý hospodář.
Pod jejich klenbou vyrůstají rajčata a papriky, kterým se kvůli chladnějšímu podnebí venku nedaří. Hlavním důvodem, proč Macháčkovi letos přihlásili svůj paličák do soutěže o Regionální potravinu, bylo oslovení potenciálních zákazníků, kterých během covidu ubylo.
„Děláme svoji bio sadbu už od začátku. Česnek pěstujeme tak, že ho mulčujeme. Na ochranu používáme houby, efektivní mikroorganismy, které potřebují vlhko. To zase česnek nemá moc rád. Mulč ale udrží vlhkost a ty bakterie a houby, co na něj aplikujeme, pak mají lepší podmínky a mohou fungovat. Všechno je to zatím ruční práce,“ prozrazuje Macháček.
Jediné, co svým úsilím a prací ovlivnit nedokážou, je počasí. Na statku už s nadějí vyhlížejí déšť.
První neúspěch pekaře neodradil
Lukáš Mašek, pekař z Velkých Hamrů, vsadil letos na své výrobky již podruhé. Už jen samotná vůně oceněného žitno-pšeničného kvasového chleba by mohla vyprávět jeho příběh. Vystudoval dvě pekařské školy a před třemi lety – ve svých čtyřiceti – začal podnikat. Prvotní neúspěch v soutěži ho sice zasáhl, ale neodradil.
„Byl jsem samozřejmě zklamaný, protože tenkrát vyhrálo něco bezlepkového. Tak jsem nadával, že celý Liberecký kraj bude jíst mrkvánek,“ směje se s nadsázkou pekař.
Do svého chleba se snaží dostat co nejvíc žita, protože obsahuje důležitou vlákninu. „Našel jsem si takovou recepturu, aby fungovala a aby chleba, pokud obsahuje tolik žita, šel upéct i z ošatky, tedy bez formy,“ osvětluje Mašek.
Označení Regionální potravina Libereckého kraje je pro něj zárukou, že se s tím, co dělá, uživí. Podniká v malé řemeslné pekárně o šesti lidech. Prodejnu ve Velkých Hamrech i s parkovištěm postavil minulý rok a o zákazníky nemá nouzi. Pečivo vyrobené z kvalitních surovin prý vydrží dlouho čerstvé. Proto v obchodě bez problémů prodají vše, co za jedenáct hodin upečou.
„S cenou se musíme přizpůsobit Velkým Hamrům, takže bochník stojí 38 korun. Nebudu sice tak rychle bohatý, ale na ten můj život a obživu to stačí,“ konstatuje s úsměvem Mašek.
Nyní si plánuje ve firmě udělat pořádek, poté by rád expandoval do Jablonce nad Nisou.
Zabodovala i školní tlačenka
Dalšími oceněnými potravinami byla například libová vepřovka z řeznictví Massna plná masa z místních malochovů ochucená jen kmínem, solí, pepřem a česnekem, dále smetanový zákys z Jeřmanic, zrající sýr Jeroným Ladislava Stehlíka, griliáš Radky Mayerové, ovčí sýr v oleji od Michala Sabáčka nebo tlačenka z Frýdlantu.
„Je pro nás velká satisfakce a prestiž, že žákovská práce dokáže konkurovat dalším výrobkům z kraje,“ míní Miroslav Kudrna ze Střední školy hospodářské a lesnické ve Frýdlantě, jejíž tlačenka vévodila kategorii tepelně opracovaných masných výrobků.
O značku Regionální potravina se mohou ucházet jen malí a střední výrobci do 250 zaměstnanců.
Frýdlantská škola uvařila pivo a je z něj hit. S výrobou pomáhali žáci i rodiče |
Kategorii alkoholických a nealkoholických nápojů opanoval Pivovar Volt se speciálem Táta 12, který vyrobil pro libereckou pivnici Vokno. Je to speciální svrchně kvašené pivo z českého chmele Kazbek, podle sládka Martina Palouše jde o první český aromatický chmel, který je na trhu asi deset let.
Malému jabloneckému pivovaru Volt, který vyrábí asi šedesát druhů piva, se letos náramně daří. Kromě známky Regionální potravina si odvezl čtyři ceny z největší degustační soutěže minipivovarů v Česku a na Mezinárodním pivním festivalu exceloval se šesti cenami.
„Jsme celoročně vyprodaní a nestíháme vyrábět. Aktuálně řešíme větší pivovar, abychom zvětšili výstav. Máme nějakých 2,5 tisíce hektolitrů ročně. Když to srovnáme třeba s Budvarem, ten má 1,8 milionu hektolitrů ročně. Jsme pidi pivovar a potřebovali bychom rozšířit,“ konstatuje sládek.
O tom sice už asi tři roky jednají, dosud však z nadějných plánů vždy sešlo v cílové rovince. „Počkáme, až budeme mít od té nemovitosti klíče a pak ji určitě představíme,“ slibuje Palouš.
