Příčina neštěstí
Dne 3 .6. 1998 se v blízkosti městečka Eschede v Dolním Sasku odehrálo největší železniční neštěstí v dějinách Německa. Vysokorychlostní vlak InterCity Express 884 Wilhelm Conrad Röntgen jel z Mnichova do Hamburku, kam měl dorazit v poledne. Krátce před jedenáctou hodinou ale praskla v důsledku únavy materiálu obruč kola na třetí nápravě prvního vagonu. Obruč prorazila podlahu vagonu, kde se zaklínila. Jeden cestující si toho všiml, udělal však velmi závažnou chybu. Namísto toho, aby okamžitě zatáhl za záchrannou brzdu, šel informovat průvodčího. Zaklíněná obruč mezitím narazila na výhybku, jejíž část se vytrhla a taktéž prorazila podlahu vagonu a zaklínila se tam. Tím bohužel došlo k nadzvednutí vagonu a jeho vykolejení. Vykolejený vagon narazil ve zlomku sekundy do další výhybky, což zapříčinilo vykolejení následujících vozů a prudké odhození třetího vagonu z kolejí, který naneštěstí narazil do mostního pilíře. Čtvrtý vagon pod mostem ještě projel, ale také vykolejil. Padající most zničil zadní část pátého vagonu, šestý byl rozdrcen zcela. Zbylé vagony narazily do trosek mostu a zaklínily se do sebe. A právě ve vagonu číslo 6 (vagonů bylo celkem 12) cestovala paní Sylvia, která přežila jen zázrakem.
Záchranné práce byly extrémně náročné
Když v 10:33 odjížděl vlak z Hannoveru, jel rychlostí 217 km/hod. Sylvia si jízdu opravdu užívala, ale o pár minut později si všimla, že dvě matky s dětmi, které seděly blízko ní, se na sebe, po zaslechnutí strašných zvuků, vyděšeně podívaly a ona nechápala, co se děje. A vtom se to stalo: Bylo 10:59 a vlak vykolejil. Sylvia byla zaklíněná a vážně zraněná. Všechny složky integrovaného záchranného systému dorazily na místo během několika minut. Když záchranáři Sylvii objevili, dali jí infuzi proti bolesti. Doufala, že ji z vagonu brzy vytáhnou, trvalo to však dlouhých 90 minut! Sylvia se později dozvěděla, že vagony byly do sebe tak zaklíněné, že zasahující hasiči museli dlouho zvažovat, kde je rozříznou, aby ji dostali bezpečně ven, aniž by na ně všechno spadlo. Když ji konečně vytáhli ven, chvíli na to se vše zbortilo. Sylvia měla strženou kůži na hlavě a zlomenou nohu, která se jí při nehodě otočila o 45 stupňů. Byla přepravena do nemocnice v Uelzenu, kde ji okamžitě operovali.
Psychické problémy
Asi nikoho nepřekvapí, že po této strašlivé nehodě se Sylvia zařekla, že už nikdy vlakem nepojede. Začala však společně s tlumočnicí znakového jazyka docházet na psychoterapii. Terapie zahrnovala různé úkony a 1. 3. 1999 nastoupila Sylvia společně s psycholožkou a tlumočnicí do regionálního vlaku. Byla velmi rozrušená. Když se vlak rozjel, rozplakala se a celou dobu se musela držet stolu. Hned na další zastávce vystoupila. Další týden následovala další terapie, to už jela zastávky dvě. Jenže v jednu chvíli vlak prudce brzdil a Sylvia začala křičet tak, že se cestující ohlíželi. Dnes už Sylvia vysokorychlostními vlaky opět jezdí, ale je to pro ni velmi obtížné. Vzpomínky se totiž stále vrací… A na závěr ještě dvě zajímavosti. První z nich je to, že cestující, který nezatáhl za záchrannou brzdu, se obával pokuty za zneužití. Druhou z nich je to, že tento vlak jel k Eschede s minutovým zpožděním a naopak protijedoucí rychlovlak jel o minutu napřed. Kdyby oba vlaky jely přesně, míjely by se v místě, kde k neštěstí došlo a následky mohly být ještě tragičtější…
Zdroj, foto: Br.de, Youtube.com, Ndr.de, Cs.wikipedia.org, Ct24.ceskatelevize.cz
Editor: Klára Šámalová
