Vydání: 2023/24 Chceme žít jako bratři, znělo v Římě, 13.6.2023

Dnešnímu evangeliu předchází tzv. souhrn Ježíšovy činnosti: „Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu“ (Mt 9, 35). Považuji to za důležité pro uvedení do kontextu duchovního čtení, které má být k užitku nejen kněžím a řeholníkům nebo těm, koho Pán touží oslovit, aby ho následovali cestou zasvěcení se, ale všem. Ježíš se snaží zastavit se všude, v každé vesnici, v každém městě, na každé samotě. Využívá každou příležitost, kdy se lidé setkávají, aby jim svědčil o naději na Boží království. Ježíšovi není lhostejná žádná bída člověka, žádné jeho trápení, nemoc, spoutanost. Chce udělat všechno pro to, aby bolavé uzdravil, tíživé odlehčil, trýznivé utišil, roztržené spojil, zotročené osvobodil, zoufalé naplnil nadějí, smutné rozradostnil. A to nepopisuji jen to, co Ježíš dělal tehdy, ale co dělá i dnes. Evangelium je stále aktuální a Ježíš je dnes přítomen právě tam, kde se nacházíme. Kdo můžeš pochopit, pochop.
Až teprve teď můžeme začít přemýšlet o tom, co jsme dnes slyšeli: „Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře“ (Mt 9, 36). Když Ježíš procházel všechna ta místa, když se snažil všem vyhovět, podávat pomocnou ruku, hovořit o Božím království, a pak se podíval na ten nezměrný zástup potřebných, nenechalo ho to klidným. Doslova se z hloubi svého nitra zachvěl. V řecké předloze našich překladů je použit stejný výraz jako u pohnutí otce, když viděl přicházet svého marnotratníka, nebo když se Ježíš zachvěl poté, co Jidáš opustil večeřadlo s úmyslem zradit ho. Spíše než o lítost se zde jedná o empatii, soucit čili ponoření se do příběhu druhého člověka a projevení sounáležitosti slovem, gestem nebo skutkem.
Koho před sebou viděl? Pomohou nám různé překlady tohoto verše: „Viděl vysílené, skleslé, zubožené, odstrčené, rozervané, rozptýlené, unavené, zemdlené a vlekoucí se.“ To se Ježíši pak nemůžeme divit, že hledá k sobě spolupracovníky. Rodí se z modlitby, ale musí si vykasat rukávy a dát se do díla. První Ježíšovi spolupracovníci jsou jmenováni. Byli první, ale rozhodně ne poslední. Dovolím si být adresný: Ty jsi právě teď tím, koho Ježíš jmenuje a zve k spolupráci! Volá tě tvým jménem. Přijmi, nebo odmítni.
Co mají Ježíšem povolaní dělat? To, co dělal on sám. Proto je evangelium nadčasové. Není potřeba žádné zvláštní zasvěcení, teoretické teologické přípravy, zvláštní duchovní milosti. Jen se dívat Ježíšovýma očima na své okolí. Jsem si naprosto jistý, že spatříme to samé, co popisuje evangelium: vysílené, skleslé, zubožené, odstrčené, rozervané, rozptýlené, unavené, zemdlené a vlekoucí se.