Druhý muž fotbalové kauzy vypovídal u soudu. Roman Rogoz jemně připustil předání úplatku, ovšem nikoli natolik výrazně jako v přípravném řízení. „Minimálně jednou jste se přiznal ke spáchání trestání činu,“ prohlásil přesto soudce Vladimír Žák. Pondělní jednání jsme sledovali ONLINE na iSport.cz.
Pomoc ke zpronevěře, podplácení a účast v organizované zločinecké skupině. To jsou skutky, za něž obžaloba navrhuje Romanu Rogozovi sedm let nepodmíněně a 350 tisíc korun peněžitého trestu. Bývalý sportovní manažer Slavoje Vyšehrad v pondělí vypovídal u soudu. Svou obhajobu četl a na úvod předeslal, že poté už nebude odpovídat na žádné otázky.
Poměrně rychle přešel k jednotlivým utkáním, která se podle obžaloby snažil ovlivnit ve prospěch Vyšehradu. Celkem jich je devět, ta nejpodstatnější jsou dvě, obě druholigová.
První, Vyšehrad - Líšeň (1:1) z 30. května 2020. Rogoz si podle obžaloby (více v rámečku) zajistil změnu sudích, jimž posléze před zápasem předal 150 000 korun. Obžalovaný nejprve ve vazbě odmítal vypovídat, pak však přece jen mluvil.
Ve spisu se uvádí – a není to tvrzení obžaloby, nýbrž reprodukce Rogozových slov – následující: „(Rogoz) Věděl, že když zápas prohrají, tak bude muset vyměnit trenéra, proto chtěl pro záchranu něco udělat. Udělal špatnou věc a nabídl rozhodčím 150 000 Kč, pokud to utkání Vyšehrad zvládne.“
Dva zápasy, k nimž se Rogoz „přiznal“Roman Rogoz v přípravném řízení přiznal, že v těchto dvou zápasech rozhodčím peníze předal nebo jim předání slíbil. Takto je vidí obžaloba. |
|
Vyšehrad - Líšeň (1:1) |
|
Hráno: 30. května 2020, 19. kolo F:NL Obžaloba: Rogoz prostřednictvím předsedy komise rozhodčích Jozefa Chovance zajistil změnu rozhodčích. V Orea Hotel Pyramida jim předal peněžní hotovost ve výši 150 000 Kč, aby svým výkonem ovlivnili výsledek uvedeného utkání ve prospěch Vyšehradu. Vzhledem k tomu, že utkání skončilo výsledkem 1:1, tedy nebyl splněn účel předané částky, tak bezprostředně po utkání v prostoru kabin rozhodčích vrátil Petr Klupák uvedenou hotovost obviněnému Rogozovi zpět. |
|
Vyšehrad - Chrudim (1:3) |
|
Hráno: 7. června. 2020, 21. kolo F:NL Obžaloba: Rogoz na osobní schůzce v Orea Hotel Pyramida nabídl peněžní hotovost ve výši 170 000 korun obviněným Kovalovi, Musilovi a Vitnerovi, kteří byli k utkání nominováni jako rozhodčí, aby svým výkonem ovlivnili výsledek utkání ve prospěch Vyšehradu. Obvinění nabídku přijali, avšak vzhledem k tomu, že utkání skončilo výsledkem 1:3, tedy nebyl splněn účel přijaté nabídky, obviněný Rogoz plnění nepředal. |
U soudu však Rogoz v pondělí takto výřečný nebyl. „Klupákovi jsem něco dal,“ připustil pouze bez bližších podrobností. Petr Klupák byl v utkání asistentem rozhodčího.
Možná – ovšem to je pouze domněnka – právě o této větě později soudce Vladimír Žák prohlásil: „Nevím, jestli jste si toho vědom, ale minimálně jednou jste se přiznal ke spáchání trestání činu. Bylo to pregnantní.“ Ověřit to nebylo možné, protože Rogoz skutečně odmítl odpovídat na doplňující dotazy, a to přesto, že Žák uvedl: „Vaše výpověď byla v mnoha ohledech rozporující a nelogická.“
Státní zástupce Jan Scholle však chtěl, aby Rogozova slova ohledně utkání proti Líšni před soudem zazněla tak, jak byla řečena, a proto požádal soudce o přečtení autentického zápisu výpovědi. Vladimír Žák proto Rogoze citoval: „Udělal jsem špatnou věc a nabídl rozhodčím 150 000 korun, pokud to utkání Vyšehrad zvládne. My ho nezvládli a rozhodčí mi peníze vrátili. Rozhodl jsem se špatně, byl jsem ambiciozní.“
Druhé z obou procesně podstatných utkání se hrálo o týden později – dne 7. června 2020 Vyšehrad hostil Chrudim (1:3). Podle obžaloby došlo ke schůzce Rogoze s rozhodčími v pražském hotelu a k nabídce 170 000 korun. Vyšehradský manažer v předběžném řízení přiznal, že „ty peníze, které nepomohly v zápase s Líšní, nabídl znovu. Seděli tam všichni rozhodčí, vysvětloval jim situaci, co prožívá on i hráči, a nabídl jim 170 000 korun.“
Co k tomu pověděl před soudem? Jenom málo. „Možná jsem říkal, že mám u sebe 170 tisíc korun, ale neměl jsem nic. Trenérovi Veselému hrozilo odvolání. Nikomu jsem žádné peníze nepředal.“
I k tomuto utkání si vyžádal státní zástupce přečtení Rogozovy výpovědi, i na tomto místě se obžalovaný odmítl vyjádřit a odkázal na to, co přečetl před chvílí.
Roman Berbr byl opět přítomen, na závěr si vzal tradičně slovo a prohlásil, že Rogozova výpověď se v podstatě shoduje s tou jeho.
Jednání pokračuje zítra. Jako svědek měl přijít Petr Fousek, ovšem omluvil se. Vypovídat, rovněž jako svědek, tedy bude pouze Petr Mlsna, někdejší místopředseda komise rozhodčích.
Tím je dnešní program u soudu v Plzni vyčerpaný. Následovat bude porada senátu. Soudce Vladimír Žák oznámil další jednání na 19. června, jak již avizoval. Mělo by padnout rozhodnutí, ale soudce připustil, že ho nemusí kvůli komplikovanosti případu stihnout a termín se může posunout. Děkujeme za pozornost.
Možnosti posledního slova využila i bývalá sudí Jana Štychová. V soudní síni jí bylo špatně rozumět, ale jako jiní obžalovaní zpochybnila závěry státního zástupce a popírá svou vinu.
Poslední slovo Martina Pýchy, bývalého funkcionáře třetiligového Litoměřicka: „Je mi kladeno za vinu, že jsem si volal s panem Berbrem, panem Rogozem a jinými funkcionáři, že jsem pro někoho udělal něco za peníze. Do fotbalu jsem investoval podstatnou část života, mám zde kamarády a dělal v něm všechno podle své nejlepší vůle.“
Poslední slovo bývalého sudího Jana Cihláře: „Kdybych se cítil vinen, přijal bych nabídku státního zástupce o vině a trestu výměnou za symbolický trest. Ale důkaz neviny je pro mě klíčový. Nepřistoupil jsem na to, sešel bych ze svých přesvědčení. Věřím, že ve společnosti existuje spravedlnost.“
Závěr vystoupení Romana Rogoze: „Nevím, jak dokazovat nevinu nebo jiné chování, když je spis postavený jednostranně. Byli jsme na začátku odsouzeni prostřednictvím médií. Nezbývá mi než doufat, že jejich tlak nedopadne na senát. Neumím vrátit čas, přišel jsem o to, co jsem miloval. Slova o mafii jsou přehnaná, ohrožují celou moji rodinu.“
Rogoz zdůvodňuje, jak dal rozhodčím osm tisíc jako stravné: „Když se na to budu chtít podívat negativně, řeknete si, že to není běžné a je to úplatek. Ale my neměli prostory pro VIP, hráli jsme na vypůjčeném stadionu. Nabídl jsem rozhodčím, aby šli do hotelu na snídani. To odmítli, po utkání jsem jim jako omluvu dal peníze na jídlo, aby si někam zašli, Měl jsme jim snad dát dva tisíce, aby to vypadalo lépe? Takhle to nechodilo. Pro mě byl vždycky partnerem hlavní rozhodčí, on rozhodl, zda po utkání půjdou na večeři. Proto mi přišlo zcela normální mu dát peníze na jídlo.“
Roman Berbr skončil svou závěrečnou řeč, teď mluví Roman Rogoz, bývalý sportovní ředitel Vyšehradu. „V autě, doma. Musím se vrátit na začátek. Minule jsem říkal, že jsem z návrhu trestu zdrcený. Jako kdybych páchal děsivé věci. V první řadě naprosto odmítám činnnost v rámci organizované skupiny. Jak ji popisoval státní zástupce, musela by existovat v každém sportu. Slovo mafie vyznačuje také něco zcela něco jiného. Nikoho jsem nezabil, neznásilnil, jen jsem chtěl být s Vyšehradem úspěšný.“
Závěr Berbrova vystoupení: „Celý případ byl udělaný státním zastupitelstvím na zakázku. Vezměte v potaz pomstychtivost. Měl jsem doporučit výměnu rozhodčích ve třech utkáních a údajně zpronevěřit peníze, obrázek si udělejte sami. Vezměte v potaz, co jsem jako člověk musel zažít za to, že jsem dal pokyn k výměně rozhodčích. Hlas každého člena senátu má stejnou váhu, pamatujte na to, až o mně budete rozhodovat. Jsou zde lidé, kteří mají většinu aktivního života ještě před sebou, já už bohužel ne. Děkuji, že jste mě poslouchali a snad i vnímali.“
Berbr popisuje svůj život po propuštění z vazby: „Trvalo mi víc jak rok, než jsem přestal mít záchvaty paniky, do zaměstnání jsem se vrátil po půl roce a žádný zázrak to nebyl. Psychiatr mi řekl, že vazba je druhým největším stresem pro normálního člověka, první je smrt vlastního dítěte. Stále nejsem stoprocentní, není mi padesát. Není jednoduché si udržovat zdraví, není jednoduché už vůbec nic. Pro vás je vazba jenom slovo. Přišel jsem o soukromí, ohromné peníze, kdy se k vám zády otočí odběratelé, banky mi vypověděly úvěry. Člověk je nevinný do té doby, než je pravomocně odsouzen. Takhle to není. Jste odsouzený okamžitě. Prostředím, nemáte šanci vůbec na nic. Policie a státní zastupitelství vás zničí od prvního okamžiku.“
Berbr popisuje, jaké podmínky zažil ve vazební věznici: „Dvě kovové postele nad sebou, jedno kovové umyvadélko, protékající WC neskutečně páchnoucí po celý den. Stolek, kovová židle. Na posteli tři koženkové osmicentimetrové rozřezané matrace, nic pod hlavu. Když roztáhnete ruce, dotýkáte se obou zdí. Pouze ledová voda, jídlo vždy jen z plastové kulaté misky jako pro psy. Máte k dispozici jediný nástroj, lžíci, Tou jste krájeli i chleba, zkuste si to doma, nakrájet takhle čtvrtku chleba.
Nemáte šanci se vyspat, o společné koupelně raději nebudu hovořit, jsou tady dámy. Ještě zmíním takzvané vycházky. Strčí vás do betonové buňky Čtyři kroky doleva, pak ještě čtyři doleva. Chodíte naslepo, jako lev v betonové buňce jednu hodinu. Kdyby se vám chtělo v té době na toaletu, máte smůlu Jste stále sám v betonové cele menší než vaše koupelna. Čas je váš nejhorší nepřítel, drtí vás myšlenky, honí se vám v hlavě třicetkrát za den sebevražda. Přemýšlíte, kde a jak to udělat, aby vás už nenašli, Vzpomínáte na své blízké, manželku, dceru, vnoučata. Zkuste se na hodinu zavřít do koupelny na hodinu a poznáte, jak je ta hodina dlouhá. Je to devastace psychiky, devastace svalů."
