Když to nevyjde teď, tak už nikdy. Přesně to si řekli pardubický poslanec Jiří Hájek ze STAN a zastupitelé města za Společně pro Pardubice Jiří Lejhanec a František Brendl. Ani jednomu z nich se totiž nelíbí, že u Tyršových sadů stále stojí sovětský voják s pionýry a připomíná osvobození Pardubic Rudou armádou v roce 1945.
Podle nich odkaz silně kulhá, dílo nemá uměleckou kvalitu a navíc brání výhledu na zámek. To, že navíc uctívá armádu země, která se stala nástupcem Sovětského svazu a momentálně v nikým nevyvolané válce vraždí Ukrajince, je podle nich vlastně až na posledním místě.
„Ta socha už tam neměla být dávno, je to ostuda města. Musíme se znovu pokusit dostat ji na jiné místo v Pardubicích,“ opakovaně říká Hájek, který se o odstranění díla už několikrát pokoušel.
Rudoarmějec v Pardubicích zůstane, historici odmítají spojení s Ukrajinou |
Naposledy loni v létě. Tehdy však vládnoucí koalice debaty utnula s tím, že těsně před komunálními volbami nemá cenu podobné akce podnikat. „Odmítám, aby se toto velmi citlivé téma stalo populistickým bodem předvolební komunální kampaně,“ uvedl po semináři pro zastupitele na dané téma tehdejší primátor Martin Charvát z hnutí ANO.
Ovšem tento argument nyní už neplatí. Do voleb jsou více než tři roky, nikdo nemůže strůjce iniciativy napadnout z lovu voličů.
„Upřímně řečeno lepší chvíli než tuto už těžko najdeme. Já osobně se snažím sousoší dostat z místa opakovaně. Už jsem o to stál v době, kdy jsem jako náměstek primátora připravoval opravu Tyršových sadů. Za mne to tam nepatří a jako hlavní důvod bych uvedl estetiku,“ řekl radní města Brendl.
V tom mu dávají za pravdu také někteří odborníci. I podle nich by střed města a okolí divadla potřebovaly lepší vizuální spojení se zámkem. „Problematický bod vidíme hlavně na náměstí Republiky, kde je výhled na zámek zakrytý a kde se lidé místo krásného panoramatu zámku dívají na umělecky problematický pomník,“ řekl v roce 2017 architekt pověřený změnami na zámku Petr Všetečka.
Stěhovat by se mohlo třeba na hřbitov
Politici, kteří by odstranění pomníku rádi dostali už na červnové jednání zastupitelstva, nechtějí výtvor od akademického sochaře Josefa Malejovského ničit. Podle nich by se jen mělo přesunout na centrální hřbitov. Tam mají ostatně pomník i třeba turečtí vojáci, kteří v Pardubicích zemřeli během první světové války v tzv. karanténě.
„Ano, přesun by stál nějaké peníze, ale myslím, že nijak zásadní. Hodně by to celému místu pomohlo. Mohla by tam být fontána nebo třeba jen lavičky. Doufám, že se nám akci podaří prosadit,“ dodal radní František Brendl.
Ten to však s kolegy rozhodně nebude mít snadné. Když regionální televize V1 dělala těsně před podzimními komunálními volbami anketu, většina lídrů stran se vyslovila proti stěhování pomníku.
A to včetně současného primátora Jana Nadrchala z hnutí ANO nebo lídra opoziční ODS Jana Mazucha. Proti byli možná překvapivě i Piráti nebo dlouholetý náměstek primátora Jakub Rychtecký ze Žijeme Pardubice.
A pravda je, že i odpůrci stěhování se mohou opřít o rady některých historiků, které si radní vyžádali. „Není-li jiného důvodu pro odstranění pomníku než důvody politické, pak by měl zůstat tam, kde je. Hrdé národy přijímají své dějiny tak, jak jsou, protože jsou to jejich dějiny. Slabé národy se za své dějiny stydí. Totalitní režimy se pokoušejí dějiny přepisovat podle politického zadání a s tím i ničit upomínky na minulost. Takto třeba mizely po roce 1939 pomníky Masaryka. Tak nebuďme jako oni,“ napsal na pardubickou radnici například ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové Petr Grulich.
Na druhou stranu se najde také řada těch, kteří tvrdí opak. Ozvali se třeba pracovníci pardubického Východočeského muzea s tím, že v minulosti stály na náměstí různé propagandistické hrůzy, takže argument „o přepisování“ historie tak úplně neplatí.
Na náměstí se režimy vyřádily, rudoarmějec je jedním z kusů propagandy |
„Sousoší dlouhá léta sloužilo k adoraci Rudé armády jako jediné osvoboditelky. V historickém kontextu totalitního režimu, stejně jako řada dalších prostředků uplatňovaných v tehdejším veřejném prostoru, sloužilo nejen jako prostředek piety padlým vojákům, ale i jako nástroj upevňování ideologie totalitní vlády a symbol zavázanosti Československa Sovětskému svazu,“ stojí v dopise, který na radnici poslali historici Jan Tetřev, Ladislav Nekvapil, šéf muzea Tomáš Libánek a historik umění Jan Ivanega.
Další poměrně zásadní pohled na dílo přidává pardubický historik Jiří Kotyk, podle kterého i samotné spojení s květnovým koncem války v porovnání s historickými fakty neobstojí. „Sousoší nebylo odhaleno v květnu tak, aby oslavilo osvobození Pardubic Rudou armádou, ale až v listopadu roku 1957. Akce se konala v souvislosti s ročním výročím krvavého vpádu Sovětského svazu do Maďarska,“ dodal Kotyk.
Je tak evidentní, že pardubické zastupitelstvo čeká další úmorná a dlouhá debata s nejasným koncem.
