RECENZE: Bludný Erhart a všechny jeho ženy si pletou tajemno a tajemství

Svým způsobem se Erhart hlásí k vlně, která by se dala nazvat nezávislé umění lokálního charakteru. Staví na prostředí a náladách maloměsta, na přírodních sceneriích, kterým kameraman Jan Skriečka dodává nádech mysteria, ale za veškerými vnějšími efekty se skrývá otřepaná a průhledná rodinná detektivka s obžalobou divoké privatizace 90. let.

Ve chvíli, kdy Petra Jungmanová coby hrdinova matka skončí na psychiatrii, protože ji ochromí hrozba, že přijde o svůj dům, vrací se její syn čili Filip Březina, který bloudí, či spíše bloumá po stopách minulosti, kolem zpustlé vily i v jejích prostorách, a pokouší se ověřit matčino tvrzení, že „táta se vrátil“.

Tedy dlouho neviděný otec, který se zřejmě stal obětním beránkem privatizačního podvodu a po odpykání trestu zmizel, zatímco jeho tehdejšímu společníkovi, nyní bohatému a vlivnému místnímu politikovi, chystá jeho dcera v podání Kláry Soukupové propagační volební spot – než přijde o iluze. Pomáhá jí terapeutka hrdinovy maminky neboli Elizaveta Maximová.

3 fotografie

Právě Maximová předvádí výkon nejsilnější, navíc o to náročnější, že její postava prakticky nemá ve struktuře vztahů žádné pevnější ukotvení nežli nahodilost a že jejím léčitelským metodám vnucuje scénář prvky tak trochu ezoterické až šamanské: „Představ si, že jsi strom.“

Umělý opar tajemna, jímž tvůrci titulního hrdinu obklopují, paradoxně neodpovídá na skutečně záhadné otazníky příběhu. Třeba čím vlastně mladík, který se prochází, přihlíží, posedává, pokuřuje a sem tam položí otázku, okouzlil rovnou obě mladé ženy.

Naopak řešení detektivní zápletky spojené s dávnou hospodářskou kriminalitou je brzy jasné a fádní; distribuční slogan by k lákavému žánrovému určení „mysteriózní drama“ mohl připojit podtitul „kterak mladí objevují hříchy svých otců“. Což by návštěvnosti asi moc nepomohlo.

Ale Erhart jako by o plná kina ani nestál. Záměrně provozuje artové hry, zejména se sklem či zrcadly; dost možná je českým rekordmanem v počtu více či méně rozostřených pohledů přes skleněné plochy.

Podobně si vynucuje zdání lyrické až baladické atmosféry a také se symbolikou, třeba když rituální pálení starých rodinných relikvií střídají ohně slévárenských pecí, pracuje dost okatě.

Trochu oživení přinese až pátrání po zmizelé dívce, zhrzené hned nadvakrát, jak v lásce k otci, tak k Erhartovi; jenže finále ve stylu ducha Hamletova otce už je opravdu hodně přepjaté, bezmála brakové.

Erhart 40 % Režie a scénář Jan Březina, hrají Elizaveta Maximová, Petra Jungmannová, Filip Březina, Klára Soukupová Kinobox: 51 %

Přitom ze snímku dýchá upřímná snaha, jak uvádí sám režisér Březina, „přiblížit odkaz této éry mladším generacím“. Jenže vliv privatizace na lidské osudy sotva zaujme ve vyprávění, které si plete tajemno s tajemstvím a jehož tvůrci se opájejí efektními obrazy, zatímco příběh se vytrácí.

Takže ani s tradičním přimhouřením oka nad každou prvotinou se Erhart na průměrnou známku nevyšplhá.